Leihmutterschaft – vypůjčené mateřství nebo mateřství na (vý)půjčku – tak zní výmluvný překlad německého termínu, pro který v češtině používáme poměrně neutrální označení náhradní mateřství. Jde o šířící se nemorální praxi faktického obchodu s dětmi. O tomto ožehavém tématu jsme hovořili s nezávislou německou novinářkou a autorkou knihy Koupím si dítě, paní Birgit Kelle, která před krátkou dobou navštívila Prahu.
Vážená paní Birgit, náhradní mateřství je hlavním tématem Vaší knihy. Mohla byste čtenářům Katolických novin přiblížit, co tento pojem v německých a evropských podmínkách znamená, a mohla byste nám zároveň několika slovy představit svou knihu?
Náhradní mateřství v podstatě znamená, že cizinka odnosí dítě pro jiný pár, jinou ženu nebo dokonce pro jednotlivce, takže funguje jako inkubátor, a dítě, které nosí ve svém těle a které porodí, si nenechává, ale porodí ho pro jiné. Mít děti je zde chápáno jako služba, obchod. Objednáte si ženu, oplodníte ji genetickým materiálem, ona porodí dítě a pak ho předá a dostane za to zaplaceno. To je čistě praktický význam náhradního mateřství, a proto je to také z principu zavádějící termín, protože se nepůjčuje matka v tomto smyslu, ta žena vůbec nemá být matkou, naopak. Nemá být matkou. Je to termín, který zastírá to, co se tady vlastně děje. A děje se to, že dítě je té ženě odebráno, většinou hned po porodu na porodním sále. Často už jsou přítomni ti, kteří si dané dítě objednali, okamžitě novorozence přijmou a dítě si odvezou s sebou, jinými slovy, z plození dětí se nyní stává služba, kterou si lze koupit na světovém trhu – to znamená náhradní mateřství. A to má za následek dva velké problémy: na jedné straně tu máme novou formu obchodu s lidmi, totiž obchod s malými lidmi, který se samozřejmě týká mnoha lidí. Lidé to opravdu nechtějí brát na vědomí. Kdybychom toto měřítko uplatnili na dospělé a třeba za 50.000 eur si koupili dospělého člověka, v naší společnosti by se zvedl křik, lidé by se shodli, že to vůbec není možné a že by to takové zacházení s lidmi znamenalo civilizační regres. Úplně to samé se však děje s dětmi a tento protestní křik neslyšíme, protože tady máme co do činění s dětmi, které nemohou mluvit sami za sebe, které nemohou samy hájit svá práva, které si nemohou stěžovat, které často ani nevědí, že jsou náhradními dětmi, protože jim to nikdo neřekne, protože ani jejich vlastní rodiče jim neřeknou, jak byly počaty, což znamená, že máme problém. Teď tu máme obchod s lidmi, s dětmi. A druhý problém je, že pěstujeme novou formu vykořisťování žen. Často se katolické církvi vyčítá – nevím, jestli je to stejné v České republice jako v Německu -, že svou podporou tradiční rodiny dělá z žen stroje na plození dětí, že ženy mají jen rodit děti a nemají chodit do práce, atd. Objevuje se obvinění, že se z žen stávají jenom stroje na rození. Pravda je ve skutečnosti taková, že je to právě náhradní mateřství, které ve jménu pokroku dělá z žen stroje na rození dětí. Z žen, využívaných ke kšeftu, se tak stávají pouhé inkubátory.
O tom, co odložení dítěte dělá s biologickou matkou, se vůbec nediskutuje. Kdo si touto cestou objednává dítě, zneužívá, kupujete si matčinu plodnost, a proto tomu říkám nová forma prostituce, protože to není nic jiného. Vidíme, že dříve se prostituce chápala jako kupování ženské sexuality, a teď si kupuji ženskou plodnost, funguje to na stejném principu. V celosvětovém měřítku jde o vykořisťovací byznys, mnohdy se jedná také o přímé donucování. Lze silně pochybovat o tom, zda ženy, které to dělají po celém světě, podstupují náhradní mateřství opravdu dobrovolně. Je hrozné, že dítě znamená totéž, co zboží v obchodě.
Dítě má opět tržní cenu. Najednou tu máme situaci, kdy mluvíme o tom, kolik stojí lidský život v reálných penězích, a proto, jak vidíte, jde o civilizační regres. Už jsme byli společensky dál. Shodli jsme se na tom, že s lidmi by se nemělo zacházet jako s věcmi, že lidský život by se neměl kupovat ani prodávat. Navíc dospělý člověk nesmí být darován. Ať už dítě prodají draze nebo levně, nakonec se dítě vždycky stane věcí, předmětem obchodu. Stejně jako kdybych si koupil psa nebo knihu nebo drahé auto, stává se věcí vyrobenou na zakázku, která má dostat nového majitele. Je to jako s rohlíkem v obchodě. Je to spíš jako luxusní auto, skoro by se dalo říct, protože cena je spíš jako luxusní auto a méně jako rohlík.
Ale princip je vlastně stejný. Předmětné firmy fungují na globálním trhu. U nás v Evropě by se dalo říct, že Ukrajina má téměř monopolní trh, i když v jiných zemích, jako je například Nizozemsko nebo Kypr, se tento trh rozvinul, nebo se kvůli válce na Ukrajině část obchodu outsourcuje například v Gruzii a Bulharsku. Ukrajina je však eldorádem levného trhu v Evropě a tento byznys bohužel i přes válku pokračuje v nezmenšené míře. To znamená, že na Ukrajině se i přes válku nadále ročně vyrábí tisíce dětí, které si objednávají zahraniční odběratelé, a obchod je organizován. Velký, drahý trh je především v USA, zejména v západních státech, například Kalifornie je tradičně jedním z největších trhů. Tento obchod je však rozšířený po celých USA.
Myslím, že už neexistuje stát, který by to zakazoval. USA jsou drahý trh, dítě tam stojí od 100 000 eur výše, zatímco na Ukrajině si lze dítě pořídit za 50 000, protože je to v zemi levnější. Je to levný byznys, ženy to mohou provozovat levněji na Ukrajině. Když zde žena obdrží takových 5 000 eur, je to pro ni jako roční plat. Pro německého kupce výhodná koupě. Náhradní matka v USA už musí dát 20 000 nebo 25 000 eur, protože požaduje víc v porovnání se svou životní úrovní. Agentura si celkem účtuje 100 000 eur – je třeba zaplatit laboratoře, lékaře, právníky atd. Takže 100 000, 150 000 eur je standardní cena v USA. A pak je cenově lákavé objednat dítě na Ukrajině levněji, za 50 000, 60 000 eur.
Máme však i další trhy. V Africe jsou velkým problémem Nigérie a některé chudé země kontinentu. Ženy jsou tam dokonce unášeny a drženy na tzv. dětských farmách, oplodňovány, a jejich děti jsou prodávány. Všude máte chudé, zkorumpované země a bezpráví. Tento trojúhelník podporuje vykořisťování žen ve světě a také vykořisťování dětí. Proto fungují trhy v Latinské Americe, v Mexiku, ale také v Kolumbii, kde je problém s nucenou prostitucí a pohřešovanými dětmi už desítky let.
V Kolumbii každoročně zmizí tisíce dětí. Nyní si můžete nechat vyrobit další děti. Velký trh byl v Indii a Thajsku. V důsledku špatných zkušeností tyto země opět zpřísnily zákony, protože viděly, že přicházejí cizinci, vykořisťují místní ženy a odcházejí i s dětmi. Skoro by se dalo říci, že je to nová forma kolonialismu, která se zde odehrává, protože lidé z bohatých zemí přicházejí vykořisťovat ženy na geografickém jihu nebo na chudém východě a využívají neutěšené finanční situace k tomu, aby si nechali levně vyrobit děti, které si pak odvážejí s sebou.
Taková svědectví naleznete na internetu. Někteří z těchto kupců hrdě prezentují své náhradní děti na internetu. Nejodpornějším případem, který jsem viděla, byl homosexuální pár z USA, dva bílí homosexuálové, kteří měli bílé dítě donošené černoškou v Africe. Dokonce využili černošku, aby měli bílé dítě. Větší kolonialismus si opravdu nedovedete představit. Proto je překvapivé, jak světové společenství mlčí tváří v tvář těmto obchodům, tváří v tvář tomuto ústupu v oblasti lidských práv vůči ženám, chudým zemím, dětem.
Vaše kniha je protestem proti této hanebné praxi. Mapujete dění celosvětově.
Přesně tak, uvědomila jsem si, že jen velmi málo lidí vůbec ví, co se ve světě děje ve jménu náhradního mateřství. Zažíváme rozpor. Náhradní mateřství v našich západních zemích nebo v Evropě často vídáme jen v bulváru, tedy v rubrice o celebritách. A tam vidíme buď starší herečky, které si s pomocí náhradní matky splnily pozdní sen mít dítě. Jsou tam lidé jako Paris Hiltonová.
A pak se oslavuje skutečnost, že se taková žena stala maminkou. Nebo se často objevují homosexuální páry celebrit, jako je Elton John. Jinými slovy, zavedení, velmi známí, slavní, populární gayové, kteří si nyní mohou na světovém trhu koupit matku a stát se tak otci. A tak je náhradní mateřství vnímáno jako pozitivní, nová možnost, jak dopřát rodičovství lidem, kteří vlastně biologicky nemohou mít děti. Tak to média podávají. A my vidíme jen zkreslený obraz. Vidíme jen hezkou tvář, šťastné otce a matky. Údajně vidíme také šťastné děti. Ale v pozadí jsou špinavé obchody. Kolik etických hranic je překročeno, k jakému vykořisťování dochází, jaké zásady jsou porušovány? To mnoho lidí prostě nechce vidět. A právě proto jsem se snažila ve své knize zpracovat všechny aspekty.
Jak je to s lidskými právy dětí? Co práva žen? Přijímá se vůbec fakt, že si náhradní matka škodí?
Ano, žena, která působí jako náhradní matka, si tím, co dělá, může zničit celé zdraví. Jaké psychické dopady to vlastně na náhradní matku má? Co to udělá s ženou, která devět měsíců nosí dítě, které pak prodá? Dokáže se s tím vyrovnat? Co to dělá s dětmi?
Nikdo nezkoumá, jestli to dětem nezpůsobuje obrovské psychické škody, protože nikdo nechce výsledky. A co se nesmí přehlížet, jsou možnosti a příležitosti, které se tu otevírají organizovanému zločinu, aby se tento byznys rozšířil a cíleně zneužíval ženy.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!