Dne 7. října roku 1571 v Jónském moři v zálivu Patra u ostrova Naupaktos (Lepanto) se střetlo loďstvo Svaté ligy (Španělsko, Benátky) pod velením Dona Juana de Austria a loďstvo osmanské říše, jemuž velel Ali paša. Turecké loďstvo bylo v bitvě rozdrceno.[1] Vítězství u Lepanta bylo v evropských zemích považováno za zázrak. Vítězství bylo připisováno přímluvě Panny Marie, a protože bylo vyprošeno modlitbami růžence, papež Pius V. na památku vítězství u Lepanta ustanovil svátek Panny Marie Růžencové. Přikázal také, aby do loretánské litanie byla vřazena prosba: „Maria, Pomocnice křesťanů, oroduj za nás“.[2] Bitvu s přímluvou patronů Benátek u Panny Marie na nebesích zobrazil kolem roku 1572 Paolo Veronese (Gallerie dell’Accademia, Benátky).
V roce 1565, od 19. května do 8. září 1565, proběhlo velké obléhání Malty. Nepočetná skupina asi 700 členů řádu maltézských rytířů a 8.500 maltských ozbrojenců vedených velmistrem Jeanem Parisotem de La Valette na přímluvu Panny Marie vydržela obléhání tureckým vojskem čítajícím 30.000 mužů pod velení Mustafy. Po příjezdu španělské flotily byli Turci rozdrceni a maltézští rytíři drželi maltské souostroví dalších 233 let.[3] Mariánské přispění k vítězství katolických zbraní při tomto obléhání je zobrazeno na oltářním obraze Karla Škréty v kostele řádu maltézských rytířů Panny Marie pod Řetězem v Praze.[4] V prvním plánu obrazu klečí velmistr řádu Jean Parisot de La Valette se svými druhy a jejich pohledy směřují k nebesům, na nichž uprostřed andělských bytostí Panna Maria jako Zeus metá blesky na turecké loďstvo. Za rytíře se přimlouvá hlavní patron řádu, sv. Jan Křtitel. Škréta se zjevně inspiroval při volbě kompozice výše uvedeným obrazem Paola Veronese Bitva u Lepanta v benátské Akademii.
Také při obléhání Vídně Turky v roce 1683 hrála důležitou roli přímluva Panny Marie. Před vojenským tažením do Rakous proti Turkům se polský král Jan III. Sobieský, pamětliv zázračného odražení Švédů od Jasné hory v Čenstochové v roce 1655, prosil o přímluvu Panny Marie před milostným obrazem Bohorodičky Čenstochovské. Dne 12. září 1683 byla turecká vojska obléhající Vídeň na hlavu poražena vojsky Katolické ligy, v níž počtem dominovala pověstná polská kavalerie pod velením Sobieského. Toto vítězství bylo připisováno pomoci Panny Marie, a proto papež Inocenc XI. na paměť rozhodující bitvy, která zamezila expanzi islámu do střední Evropy, rozhodl, že svátek Jména Panny Marie, do té doby ve významné míře slavený prakticky jen ve Španělsku a některých částech Itálie, bude slaven po celém světě. V době, kdy obléhání vrcholilo, císař Leopold I. se modlil v Pasově před obrazem Panny Marie Pomocné za odražení Turků. Tento milostný obraz nechal podle innsbruckého originálu pořídit v roce 1620 v dílně pasovského malíře Pia děkan pasovského dómu Marquard von Schwendi. Svěřen byl kapucínům a uctíván byl v nově vystavěném poutním kostele, zbudovaném na návrší nad Pasovem v letech 1624-1625 Francescem Garbanim. Věže byly završeny helmicemi v roce 1665. Hlavní oltář s milostným obrazem je až z roku 1729. Při kostele byl vystavěn v roce 1628 malý kapucínský klášter s kašnou sv. Anny. Hojně byl navštěvován poutníky zejména během třicetileté války a morových epidemií. Pasovský obraz je devoční kopii originálu obrazu Panny Marie Pomocné (Mariahilf) od Lucase Cranacha st. z doby kolem roku 1537. Při diplomatické návštěvě Drážďan v roce 1611 ho pasovský biskup Leopold získal darem od saského kurfiřta Jana Jiřího. Kolem roku 1650 byl obraz přivezen do Innsbrucku a vystaven k uctění věřícím na hlavním oltáři zdejšího dómu. Velkého věhlasu se těšila devoční kopie innsbruckého obrazu ve Vídni. Kaple Panny Marie Pomocné zde byla založena před rokem 1679. Dřevěnou svatyni zničili v roce 1683 Turci a na jejím místě z iniciativy probošta Dona Juliána Scharfa vyrostla kaple nová, dokončená v roce 1713. Oltář s milostným obrazem Panny Marie Pomocné v ní nechal zřídit ostřihomský arcibiskup hrabě Pavel Esterházy. Obraz Panny Marii Pomocné je nejrozšířenějším milostným obrazem nejen v Tyrolích a v jižním Německu, ale také v Čechách, jak to mimo jiné ukázal studiem pozůstalostí pražských měšťanů Zdeněk Hojda[5] na podkladě výzkumu měšťanských pozůstalostí. Helena Koutecká[6] vypočítává v Čechách na šedesát zasvěcení kaplí a kostelů Panně Marií Pomocné. Frekvence výskytu obrazu stoupá v letech 1680–1700, tedy v dobách ohrožení říše Turky a morem. K nejnavštěvovanějším místům s obrazem Panny Marie Pomocné patří Skočice, Křešice, Skoky (Maria Stock), Teplice nad Metují, Sopoty, Vintířov u Kadaně, Jelení Voda u Chuchle a Zlaté Hory (Zuckmantel). Pozoruhodný kostel zasvěcený Panně Marii Pomocné se nachází v Železné Rudě.[7] Založen je na půdorysu hvězdy, což koresponduje s dobovým výkladem jména Mariina – Stella maris (Hvězda mořská).
Velmi oblíbeným poutním místem východních Čech s obrazem Panny Marie Pomocné se stal Chlumek u Luže.[8] Jeho proslulost byla taková, že se milostný obraz Panny Marie Pomocné objevil na šestém zastavení Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi a následně se dostal i do Tannerovy knížky Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi… Chlumecký milostný obraz Panny Marie Pomocné obdržela hraběnka Marie Maxmiliána Hýzerlová roku 1670 od svého bratra Františka Eusebia ze Zďáru a zavěsila jej nejprve v hradní kapli na Košumberce. V letech 1667–1669 pro něj nechala na vršku nad Luží postavit poutní kapli. Ta však záhy nedostačovala zástupům poutníků, proto dala hraběnka vystavět podle plánů Pavla Ignáce Bayera a Giovanni B. Alliprandiho větší chrám s kaplemi na podiu, vysvěcený až roku 1713. Donátorka měla zvláštní přání, jehož realizací pověřila jezuitu Mikuláše Kozelia. Ten měl na Chlumku dohlédnout na to, aby poutní kostel stavitel stavěl podle vzoru poutního kostela v Altöttingu. Chrám má nádhernou výzdobu interiéru, k níž patří řezané rozvilinové oltáře s vynikajícími obrazy Jana Jiřího Heintsche, které namaloval pro kostel v letech 1705–1706.
V Praze byl zasvěcen Panně Marii Pomocné kostelík u brány na Brusce, zbudovaný roku 1741 na místě kaple dřevěné a přestavěný roku 1757 svatovítskou kapitulou z odkazu Kláry Sparrové. Poslední přestavbu kostelíka provedl Ignác Palliardi a na jeho výzdobě se podíleli oltářními obrazy František Xaver Palko a nástropní malbou Josef Redelmayer. Po zrušení kostela v roce 1789 (zbořen 1791) dala svatovítská kapitula obraz přenést do chrámu sv. Víta, kde se dodnes nachází v kapli sv. Vojtěcha[9].
Velmi ctěn byl obraz Panny Marie Pomocné v tzv. Pappenheimské kapli na Strahově. Obraz významově koresponduje s freskou, na které je vyobrazena bitva u Lützenu, v níž padl vedle švédského krále Gustava Adolfa také v kapli pohřbený císařský generál Pappenheim. Ve strahovském kostele Nanebevzetí Panny Marie se objevuje obraz Panny Marie Pomocné ještě jednou, a to na Neunherzově fresce v klenbě lodi. Při františkánském kostele Panny Marie Sněžné v Praze byla v roce 1719 původní kaple Čtrnácti svatých pomocníků proměněna na kapli Panny Marie Pomocné. Její hlavní oltář zdobí devoční kopii Panny Marie Pomocné. Oblíbeným poutním místem Pražanů se stal v období baroka Petřín. Vedle patrně středověké sochy sv. Anny byl v kostele sv. Vavřince uctíván poutníky obraz Panny Marie Pomocné. V Praze dále nalezneme devoční kopie pasovské Divotvůrkyně v kostele Panny Marie před Týnem či v Klementinu.
Za ochránkyně proti Turkům byly v rakouských zemích považovány milostné obrazy uctívané ve Vídni: Maria Candida a Maria Pötsch.[10] Maria Candia, italokrétská ikona Bohorodičky typu Hodegitrie, byla původně uctívána jako záštita proti Turkům v kostele sv. Mikuláše v Candii na Krétě. Do Vídně obraz převezl roku 1669 velitel rakouské posádky na Krétě svobodný pán Kielmannsegg. Daroval ho v roce 1697 do kostela sv. Archanděla Michaela, kde byl uctíván na bočním oltáři. Vzýván byl při obléhání Vídně Turky a za morových epidemií. Milostný obraz Maria Pötsch namaloval v roce 1676 uherský malíř Stefan Páp. Darován byl do řeckokatolického kostela v Pösci na podkarpatské Ukrajině. V roce 1696 Panna Maria na obraze údajně ronila slzy, což bylo považováno za zázrak, a proto ho císař Leopold I. nechal převézt do Vídně, do augustiniánského dvorního kostela. Obraz si oblíbila císařovna Eleonora tak, že pro něj nechala zhotovit nádherný oltář. V červnu roku 1697 putovala Madona po vídeňských kostelech a z posledního zastavení, kostela sv. Ulrycha, byla přenesena do svatoštěpánského dómu, kde spočinula na hlavním oltáři. Věhlasný vídeňský kazatel Abraham a Santa Clara oslavil v jednom ze svých kázání obraz jako Paladium města a říše. Spojováno s ním bylo vítězství císařských vojsk nad Turky v bitvě u Zenty.
U servitů v rakouském Langeggu byla vzdávána úcta devoční kopii římského obrazu S. Maria del Popolo[11] ze stejnojmenného římského kostela. Tuto kopii zmiňuje ve známém spise Servitus Mariana (Vídeň 1667) Hans Romer. Obraz byl spojován s ochranou proti Turkům a moru. Nejstarší kopie na sever od Alp nalezneme v německých zemích, a to například ve farním kostele Maria Wörth (z roku 1469), v diecézním muzeu v Klagenfurtu (pochází z farního kostela v St. Veit an der Glan, kolem 1500), ve farním kostele ve Waldauf-Kapelle v Hall i.T. (okolo roku 1500), v cisterciáckém klášteře v Teistungenburgu u Duderstadtu (kopie od Hanse Raphona z počátku 16. stol.).
Na Moravě, která byla více ohrožena Turky, se protiturecký motiv promítá do kultu Panny Marie Hostýnské.[12] Svojí přímluvou dle legendy přispěla k vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241. Zobrazována je, jak metá blesky na tatarské vojsko po Hostýnem. Tataři mají na vyobrazeních podobu Turků, v čemž lze spatřovat určitý moment aktualizace.
V samotných Čechách se u „domácích“ milostných obrazů a soch s protitureckým motivem nesetkáme, protože prostě nebyl natolik aktuální jako v rakouských zemích, v Uhrách či na Moravě. Aktuální byl především motiv protireformační. V knize Bohuslava Balbína Přepodivná Matka svatohorská… (Litomyšl 1666) je k autorovu vyprávění přiřazen text Jiřího Crugeria (na s. 450–480) s názvem O lásce Blahoslavené Panny Marie k zemím České, Moravské a Slezské a o pobožnosti Českého národu k též Blahoslavené Panně, který je rozdělen ve dvě kapitoly {Rozdíly), pojednávající o mariánské úctě a o lásce k Panně Marii v Čechách. V „šesti znameních“, do nichž je rozdělena první kapitola, píše Crugerius o úctě k Panně Marii v Čechách. Zajímavou zmínku o mariánské ochraně proti nepřátelům nalezneme v Šestém znamení lásky Matky Boží k Čechám poznává se z dobrodiní některým českým městům a pánům prokázaných. Panna Maria Hostýnská prý ochránila zemi před Tatary, Panna Maria Uničovská chránila město před husity a vojsky Matyáše Korvína,[13] Panna Maria Brněnská město před Švédy a Panna Maria Mostecká ochránila roku 1421 město před husity.
[1] Franco CARDINI: Evropa a islám. Praha 2004, s. 194-196.
[2] MAHON 1884, s. 268.
[3] Vladimír KUPKA: Obléhání Malty v roce 1565, Historický obzor 1999, roč. 10, čís. 5/6, s. 98-10
[4] Jaromír NEUMANN: Škrétové. Praha 2000, s. 69, obr. 48.
[5] Zdeněk HOJDA, Výtvarná díla v domech staroměstských měšťanů v letech 1627-1640. Příspěvek k dějinám kultury barokní Prahy I, in. Pražský sborník historický 25, 1993, s. 38-102; Zdeněk HOJDA: Kulturní investice staroměstských měšťanů v letech 1627-1640. Příspěvek k dějinám kultury barokní Prahy I, in. Pražský sborník historický 27, 1994, s. 47-100.
[6] Helena KOUTECKÁ, Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě, Praha 1992, s. 65–78.
[7] HOSTAŠ Karel – VANĚK, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Politický okres Sušický.
[8] Julius KOŠNAŘ, Poutnická místa a památné svatyně v Čechách, Praha 1903, s. 275–282; Ke stavební aktivitě Marie Maxmiliány Hieserlové na Chlumku u Luže: Věra NAŇKOVÁ, Stavební vývoj poutního areálu na Chlumku u Luže, in: Vít Vlnas – Tomáš Sekyrka, Ars baculum vitae. Sborník studií z dějin umění a kultury k 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc., Praha 1996, s. 160-167.
[9] František EKERT, Posvátná místa královského města Prahy, sv. II., Praha 1884, s. 329.
[10] ROYT 2011, s. 224-225.
[11] AURENHAMMER, s. 94–96.
[12] ROYT 2011, s. 239
[13] K tomu Kateřina KRŠKOVÁ, Mariánská svíčková slavnost v Uničově. Její vznik, průběh a proměny a Dámský institut pro pořádání svíčkové slavnosti Uničov, bakalářská práce obhájená na FF Univerzity Palackého v Olomouci 2010.
Fotografie z archivu autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!