Pisatelka se vydává za hlas uměřeného středu fakulty, který je stranou všech ideologií, je hlasem věcným a objektivním a také hlasem plurality a přátelství. Tato pozice jí dává morální kredit – je mimo spor, proto jej může posoudit nestranně. To, že se pak v této situaci autorka fakticky přiklání k jedné ze stran onoho sporu, protože vzhledem k špatnosti té druhé strany vlastně musí, je v tomto kontextu samo o sobě důkazem.
Myslím, že jde o nedorozumění, dané nesprávným pochopením výše uvedených pojmů, přátelství a plurality.
Mnozí si mysleli, že pan děkan Brož po svém zvolení zachová status quo, který jim po léta vyhovoval. Záměrně ponechávám stranou otázku, nakolik tento stav také vyhovoval kvalitě výuky a vědy, jak byly na fakultě provozovány. Jisté je, že nařízení rektorátu o navýšení mezd vedlo ke zkoumání ekonomické efektivity oborů, což se mnohým nelíbilo. Už jen zahájení diskuse k této věci vedlo k vypjatě nepřátelské reakci a vyhlášení stávkové pohotovosti. Jako by někteří protestovali proti diskusi samotné. A jakoby přátelství a pluralita, o nichž autorka hovoří, mohly existovat bez spravedlnosti.
Tohle se samozřejmě nerado poslouchá. Proto se mnozí zastánci plurality a přátelství a – dodávám: nespravedlivé plurality a přátelství – cítí se být jaksi zaskočeni, možná by sami řekli: podvedeni, tím, že pan děkan Brož nehodlá akceptovat existující stav. Neuvědomují si, že i tento pan děkan, jakkoli je osobně vlídný a sám vlastně jakoby ztělesnění lásky a míru, má zodpovědnost za instituci a musí dělat spravedlivá rozhodnutí. To, že to jde proti očekávání mnohých, je pochopitelné. Je ale zklamáním pro ty, kteří tato nerealistická očekávání měli. Proto je reakce proti panu děkanovi Brožovi mnohem agresivnější než proti děkanovi Novotnému, třebaže Brož na rozdíl od Novotného nikoho nepropustil.
Znovu připomínám: Pan děkan osobně nikomu neublížil – nikoho nevyhodil, došlo jen k neprodloužení smluv, vesměs z vůle druhé strany. Mnohým se snažil zachovat příznivé podmínky, vyjít vstříc rodinným potřebám, work-life ballance. Neužíval existující byrokratické nástroje k vytváření tlaku na výkon, publikace, granty, tak jak je to dnes běžné (a vzhledem k současné finanční situaci také pochopitelné) na jiných humanitních fakultách u nás. Pouze se dopustil snahy o nutné úspory, a to v návaznosti na nařízené zvýšení mezd bez kompenzace. A třebaže chtěl k zásadním rozhodnutím v této věci dojít konsenzuálně, vyvolalo to ihned bouři odporu.
Naše fakultní odborová organizace se na tento problém, na uvedená chybná očekávání snažila upozornit. Rolí odborů (stejně jako rolí děkana) není udržovat status quo. Úkolem odborů je žádat lepší pracovní podmínky, včetně vyšších mezd. Za to nás nazývají žluťáckými odbory. Jsme asi jediné odbory na světě, které jsou kritizované některými zaměstnanci za to, že souhlasí se zvyšováním mezd.
To, že se řada lidí se de facto přiklonila k Tomáši Petráčkovi, není projevem snahy o pluralitu a přátelství. Je lhostejné, tvrdí-li, že s ním ve skutečnosti nesouhlasí. Svými činy se přiklonili k člověku, který naprosto nezodpovědně a se zjevným záměrem uškodit své bývalé instituci napadá a dehonestuje domnělé nepřátele (ano, mnozí z nich jsou pouze jeho domnělými oponenty).
Ke skutečnému smíru nepřispěje jeho verbální vzývání bez reálných činů. Autorka není hlasem uměřeného, neutrálního středu. Přijala funkci místopředsedkyně senátu a jako členka jeho předsednictva se spolupodílela na jeho velmi problematických a právně diskutabilních rozhodnutích. Nedodržování procedurálních pravidel. Nerespektování hlasu studentských senátorů. Bezdůvodný návrh na odvolání děkana podepřený obstrukčními argumenty jako třeba neschválení rozpočtu. Vyvolání okamžitého hlasování o odvolání děkana v době jeho nemoci. Záměrné nerespektování pravomocného rozhodnutí soudu. Napadení opatření děkana, jež je jen prováděcím předpisem statutu fakulty ve věci role církve na katolické fakultě.
Ne, těmito kroky se mír a přátelství na zem nesnese. Členové senátu mají podíl na výkonu veřejné moci. Proto nemohou jednat svévolně – svévole zabíjí přátelství i pluralitu. Pokud má být na fakultě skutečně dosaženo smíru, vyžaduje to v první řadě dodržování pravidel, respekt k procedurám, odpovědnost za vlastní rozhodnutí a ochotu přiznat si vlastní podíl na vzniklé situaci. Za druhé to vyžaduje ochotu k jednání, a to jednání zodpovědné, odpovídající realitě a limitům, která klade našim přáním. Teprve na tomto základě se můžeme vrátit k opravdovému dialogu. Pan děkan už vyzval fakultní senát k jeho zahájení.
Text K. Šolcové je reakcí na článek B. Šmejdové Ideologie na KTF: Proč její vedení musí skončit?, zveřejněný na Christnetu.
Kateřina Šolcová je předsedkyně Odborové organizace sv. J. N. Neumanna
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!