Příběh dvou sousedů aneb jak je těžké sdílet společnou hranici s Ruskem

Povím vám příběh, jehož podobnost s válkou na Ukrajině není čistě náhodná. Aby to bylo jasné všem, i vypočítavcům a zrádcům všech směrů.

Představte si, že váš soused, se kterým dlouho sdílíte jednu ulici – nazvu ho SOUSEDEM U, má problém. Jeho větší soused – nazvu ho SOUSEDEM R, se rozhodl řešit své dlouhodobé spory se SOUSEDEM U po svém. Zdá se mu totiž, že SOUSED U je hlučný, že si neoprávněně zabral kus pozemku na jeho úkor, tak nějak mu zkrátka vadí celkově. SOUSED R napochoduje s nabitou puškou, zabere SOUSEDOVI U kus pozemku, o kterém tvrdí, že je díky prapředkům historicky jeho (přestože předtím veřejně opakovaně uznal, že jej vlastní SOUSED U). A protože si chtěl na SOUSEDOVI U vylít zlost, vystrašit ho a pomstít se mu za všechna domnělá příkoří, SOUSED R rovnou SOUSEDOVI U znásilní i manželku a chystá se přímo do jeho domu nastěhovat. A přitom veřejně rozhlašuje, že ho k tomu SOUSED U vlastně sám donutil, protože si na jeho vyhrožování už dříve stěžoval u dalších sousedů. Tím ho prý k vlastně donutil k akci. A jako v každé krizi, i zde se odhalují charaktery. Část sousedů v ulici sbírá síly, aby SOUSEDOVI U pomohli a mocného souseda SOUSEDA R vyhnali z místa, které mu nepatří. Na policii spoléhat nemohou, ta zkrátka není. Další část ulice je pasivní, chtějí i se SOUSEDEM R dobře vycházet, dílem kvůli strachu, dílem, protože s ním prostě dělají výhodné kšefty. A část sousedů začíná otevřeně hlásat následující pozoruhodný pohled: Neschvaluji, co udělal SOUSED R SOUSEDOVI U, porušil tím veškerá dosavadní pravidla naší komunity, ale my už chceme klid, pořád se tu teď někdo s někým hádá, musíme udělat vše, aby to skončilo. A kdo pomáhá napadenému SOUSEDOVI U, ten řešení jen oddaluje. Ustoupit přeci musí všichni, i SOUSED U, protože na těch požadavcích SOUSEDA R určitě něco bude, a on se stejně toho pozemku nikdy nevzdá, tak mu ho radši nechme, jen ať je klid.

Dosaďte si za SOUSEDA U bránící se stát Ukrajina, za SOUSEDA R agresivní a zamindrákovanou Ruskou federaci. A nechám na každém, které státy zařadí mezi pomáhající sousedy, mezi chamberlainovsky „neutrální“ sousedy a ty, které otevřeně tlačí napadeného k tomu, aby uzavřel mír s agresorem, výhradně za cenu placenou jím samým. Slovensko vedené Robertem Ficem se nyní „progresivně“ přesouvá od pasivity k módu otevřené kolaborace s útočníkem.

Aby bylo jasno. Pomáhat slabšímu v nouzi není jen morálně správné, ale je to i výhodné. Nikdy totiž nevíme, kdy sami budeme potřebovat pomoc a kam až agresor zajde. Protože právě agrese a žití na úkor druhých je jeho hnacím motorem, ne spravedlnost. Platí to pro jednotlivce i pro státy.

Nezapomeňme prosím, jak se kdo chová. V nouzi poznáš nejen přítele, ale i zbabělce a zrádce. A pokud se váš soused zkrátka chová věrolomně, vykašle se na vás, když potřebujete nejvíce pomoci, pak mu asi už nebudete věřit a budete si na něj do budoucna dávat bedlivý pozor.

Fotka AI

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!