Třetí adventní neděle a třetí adventní svíce je ve znamení radosti. Je zvláštní, že komunistický režim si z křesťanských svátků vzal právě toto slovo, takže jsme slavili „Veselé a radostné vánoce.“ Malé písmeno u Vánoc není náhodou, komunista to tak naplánoval.
Kromě Vánoc s malým „v“ nám bolševik předal ještě jedno přesvědčení. Týkalo se především katolické církve, která mu ležela v žaludku tak, jako dnes leží v žaludku liberálním progresivistům. Katoličtí kněží podle tohoto přesvědčení po staletí vrhali na své ovečky hrůzu a strach. „Když se nebudeš chovat tak a tak, nemine tě oheň pekelný!“ Slyšeli jsme o tom ve školách, četli jsme to v povinné literatuře. Proti tomu stálo přesvědčení – my, komunisté tě od těchto hrůz osvobozujeme. Všichni víme, jak si bolševik osvobození představoval. V roce 1989 jsme mu řekli – Ne!
Jenže léty opakovaná přesvědčení se uchytila
Příběh první: Dala jsem své nejbližší přítelkyni a jejímu manželovi ke svatbě Krucifix. Stylizovaný, jako na úvodní fotce. Měli církevní svatbu, nikoli katolickou, ale u jedné z našich protestantských církví. Nedávno jsem se zeptala, proč jsem Krucifix nenašla v jejich bytě. Odpověď – my se toho kříže bojíme. Rozumím tomu, přesvědčení jsou silná. Že má knězem požehnaný kříž ochrannou roli, že je připomenutím základní proměny (z temna smrti ke světlu života), že je možné Krucifix umístit třeba zevnitř nad vchodem do bytu, je těžké vysvětlit. Věřím však, že jednou to bude mít má přítelkyně jinak.
Druhý příběh: Moje kamarádka na delší stužce (nazývám tak přátele, které vidím jen občas) někdy před šesti lety podstoupila několik operací, a nakonec dospěla ke stomii. Je to prvorepubliková kráska typu Adiny Mandlové. Asi si umíte představit, co stomie pro ženu znamená. Obdivovala jsem, jak statečně tento „kříž“ přijala a naučila se s ním žít. Tento rok jsem s ní mluvila zrovna v okamžiku, kdy si mi před tím několik lidí stěžovalo na okolnosti svého života, vlastně na docela minimální problémy. Moje kamarádka mi tehdy zavolala a s velikou dávkou radosti a humoru mi líčila své pravidelné návštěvy nemocnice. Opravdu veliká dávka optimismu. Byla jsem jí naprosto oslněná a položila jsem si otázku, jak je možné v tak složité situaci cítit radost? Ano, vycházela z ní obrovská radost.
K oběma příběhům podotýkám – chápu, vnímám emoce, ale Ježíš na kříži nám ukázal, jak procházet svými křížovými cestami. A na každého z nás nějaké křížové cesty čekají. Radostnou zprávou ale je, že za každým křížem je zmrtvýchvstání. Radost vnitřní, vycházející z našeho srdce spojeného s Pánem, nám na cestě může být světlem. Podobným světlu třetí adventní svíce radosti.
Čtenářům Katolických novin takovou radost velmi přeji.
„Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Bible, Flp 4,4-6). (víra.cz)
Foto: Krucifix, z osobního archivu autorky
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!