Drazí čtenáři, abychom Vás inspirovali ke sportu a pohybu obecně, přinášíme Vám rozhovor s paterem Markem Hricem, klatovským vikářem a aktivním sportovcem. Marná sláva – pohyb je třeba! Otec Marek se s námi podělí o dojmy z evropského futsalového mistrovství kněží v Maďarsku, jehož se s týmem českých kněží zúčastnil.
Můžete se nám krátce představit a promluvit o své motivaci pro fotbal? V jaké farnosti působíte?
Pocházím z východního Slovenska, z města na severu, z Bardějova. V Čechách žiji už bezmála 30 let. I když jsem teologii začal studovat na Spišské kapitule na Slovensku, po dvou letech jsem přestoupil do Prahy a tam jsem také dostudoval se záměrem sloužit v Plzeňské diecézi. Nyní působím čtvrtým rokem v Klatovech.
S fotbalem jsem začal už v raném věku. Stal se tak mou celoživotní zálibou. Soutěžně jsem hrál jako žák v Partyzánu Bardějov, kde jsem ale kvůli nemoci po několika sezónách skončil. Dále jsem pak pokračoval s fotbalem jak v salesiánských turnajích (Slovenská KAMA), tak i v rámci studií na Spiši i v Praze. Fotbal mě přes chvilkové přestávky doprovázel i během kněžské služby.
Kněz je posvěcená osoba, přinášející Nejsvětější oběť u oltáře. Samo kněžství je nejen duševně, ale i fyzicky namáhavá služba. Pomáhá Vám sport se otužit, posiluje Vás i ve všedních služebních povinnostech? Věnujete se ještě nějakému dalšímu sportu?
Pocházím z početné rodiny, kde jsme takřka všichni sportovně ladění. Pochopitelně nejsem jenom fotbalově vyhraněný, ale rád se zabývám i jinými sporty. Cyklistika, tenis, dříve i hokej, stolní tenis a turistika včetně turistiky motorkářské (to zvláště v posledních letech).
Sport sehrál velkou roli i v mé kněžské službě. Zvláště ve dvou rovinách. Při aktivitách s dětmi (nejenom tábory v létě) je sport výbornou pomůckou pastorace. Zvlášť turistika a míčové hry. A samozřejmě i pro rozvoj osobního života. V době, kdy jsem procházel těžkým životním obdobím, sehrály koníčky a osobní dary velký význam ve zvládnutí tohoto období. V minulé farnosti jsem procházel vícekrát těžkou zkouškou. S odstupem času mohu říct, že kněžský fotbal mi významně pomohl tato období zvládnout. Byl jednou z důležitých rovin mého vnitřního boje, i když ne nejdůležitější!
Jak to přijde, že se kněží domluví a vytvoří fotbalový tým? Co Vás vedlo k tomu zapojit se do mezinárodní kněžské fotbalové/futsalové soutěže? Kdo Vás, české kněze, propojil s ostatními sportovně založenými kolegy napříč státy?
Už léta se jako kněží scházíme dvakrát ročně při velkém fotbalu. Hrajeme na úrovni provincií Čech a Moravy proti sobě. Na jaře v Čechách a na podzim na Moravě. Nejde ani tak o klání, jako o společné setkání. Fotbal je tak výtečným nástrojem k utužování kněžského společenství.
Futsalové mistrovství Evropy (futsal – halový fotbal) se hrají už od roku 2005. V roce 2015 se hrálo v rakouském St. Pöltenu. Tam české družstvo ještě nehrálo. V Rakousku ale převzali štafetu organizace Slováci a využili svou nominaci k výzvě určené nám a mi jejich výzvu přijali. Bylo to díky redaktorovi Proglasu Filipu Breindlovi, který mne kontaktoval po obdržení dotazu ze strany slovenského kapitána. Předložil jsem výzvu klukům při našem utkání Čechy – Morava, a tím to vlastně začalo. Jako Slovák jsem dostal „mandát“ organizačně naši účast připravit. Poprvé jsme se tak soutěže účastnili jako tým ve slovenských Michalovcích v roce 2016. Pak už jsme hráli na všech dalších turnajích: 2017 Chorvatsko – Vukovar; 2018 Itálie – Brescia; 2019 Černá Hora – Bar, Ulcijn; 2020 Česká Republika – Praha, Říčany; 2023 Rumunsko – Temešvár; 2024 Albánie – Skadar a letos 2025 Maďarsko – Kisvarda.
Zastavíme se u posledního mezinárodního kněžského turnaje. Popište nám jeho průběh. Kdo je pořadatelem a jakou příčku jste letos obsadili?
Jak už jsem zmiňoval výše, letos turnaj (už 17. ročník!) probíhal v Maďarsku, ve městě Kisvarda, na východě země, v termínu 10. až 14. února. Běžně se účastní 14 až 18 národních reprezentací. Letos to bylo právě o 14 týmech. Skupinová část se hraje ve čtyřech skupinách. Je to v rámci prvního hracího dne. Letos jsme bohužel v naší skupině (Rumunsko, Portugalsko a Itálie) zápasy moc nezvládli. Ve skupině jsme skončili na posledním, čtvrtém místě. Turnajové středy bývají vždy o návštěvě nějakého významného místa. Letos to byla národní poutní svatyně Mariapocs. Možná pro přiblížení – toto poutní místo se dá vnímat jako pro nás Svatá Hora nebo moravský Svatý Hostýn. Turnaj tedy není jenom o futsale. Je to setkání 200 až 260 kněží při společném programu a slavení napříč západní i východní tradicí. Druhým hracím dnem je čtvrtek. Hraje se o aktuální umístnění. Letos jsme díky nepovedené skupinové fázi bojovali o celkové třinácté místo. Soupeřem bylo Srbsko. Tento zápas jsme zvládli a vyhráli v poměru 3:1. V pátek jsme tedy odcházeli domů s předposledním třináctým místem. Turnaj nakonec vyhrálo Polsko, které ve finále porazilo Slováky. Na třetím místě skončili obhájci z minulého ročníku, Chorvaté. Domácí Maďarsko skončilo čtvrté. Příští rok se bude hrát v polském Lublinu.
Který cizí tým byl pro Vás nejnáročnějším soupeřem?
Jak už jsem zmiňoval, letos jsme turnaj moc nezvládli. První zápas jsme prohráli s Rumunskem 7:0. Je těžké hodnotit. Nepodařilo se nám hrát naši hru, kterou jsme cvičili při trénincích. Kvůli osobním chybám jsme zápas nezvládli. Druhý zápas jsme odehráli s favorizovaným Portugalskem. Po prvním poločasu jsme prohrávali 4:0. Druhý poločas jsme konečně hráli to, co umíme, a vyhráli jsme tak druhou půlku 0:1. Konečný výsledek byl bohužel ve prospěch Portugalska 4:1. Do posledního skupinového utkání jsme tak šli s odhodláním. Bohužel jsme nenavázali na druhou půlku zápasu s Portugalskem, a i s Italy jsme tedy prohráli v poměru 2:0. Nejtěžším soupeřem byli Portugalci. Nicméně právě s nimi jsme obstáli nejlíp, i když ne dostatečně. Čtvrteční výhra se Srbskem 3:1 byla proto o to cennější.
Nehodláte pohár zopakovat v České republice?
Myslím si, že v nejbližších letech ne. Příští rok se odehraje turnaj v Polsku. Mluví se o tom, že by se mohlo pak hrát v Kosovu a v Portugalsku. Co bude dál, uvidíme.
Nacházíte ve České republice nějakého vhodného sportovního partnera pro kněžský fotbal? Napadá mě, jestli nejste ve spojení s katolickou tělovýchovnou jednotou Orel? Pražští orlové pořádají fotbalový turnaj kardinála Berana. Nezapojili jste se také do této soutěže?
Společně jsme o této možnosti v týmu nemluvili. Určitě je podobná alternativa zajímavá a stojí za úvahu. Obecně je jeden z našich neúspěchů spojen s tím, že se setkáváme podle možností vycházejících ze služby. Je těžké dát dohromady společný čas, a přitom nezanedbat kněžskou službu. Snažíme se pravidelně se scházet a není to jednoduché. Jeden z faktorů je i potřeba, abychom se sehráli na hřišti. Účastnit se nějakého republikového turnaje, abychom tak hráli spolu i doma, je tedy náročné. Je to jedna z možností, kterou v týmu určitě probereme.
Naše redakce Vám děkuje za rozhovor. Hodně zdaru ve hře a posilu v kněžské službě! Přímluvu Dona Bosca, který sám své svěřence vedl ke sportu!
Já také moc děkuji za tento rozhovor. Je pro nás důležité, aby při všem, co se kolem nás i ve společnosti děje, zaznívalo i svědectví kněžského života v těch „prostých lidských rovinách“, které žijeme všichni. Jeden člověk mi řekl: „Jsem rád, že i vy, kněží, jste normálními lidmi“. Beru to jako poctu.
Chtěl bych tak poděkovat všem, kteří na nás, kněze, pamatují ve svých modlitbách. To je to nejhlavnější, co potřebujeme jako lidé, abychom obstáli. Ale zvlášť bych chtěl poděkovat těm, kteří nám jakýmkoli způsobem jsou na nablízku. V tuto chvíli zvlášť děkuji Cestě 121 a Antonínu Randovi. Letos nás Cesta 121 podpořila i nádherným darem kněžské služby – týmovou kněžskou štolou. Mnohokrát děkujeme.
Fotografie: P. Marek Hric a FB 17th European Futsal Championship of Catholic Priests – Hungary 2025
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!