Ježíš řekl učedníkům toto podobenství: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku‘, a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“ (Lk 6,39-45).
Někdy to funguje i obráceně. Když máme něco s očima, vidíme i to, co tam ve skutečnosti není. O této zkušenosti mluví také Ježíš. Malou třísku v oku svého bratra či sestry vidíme zřejmě právě proto, že naše oko je postiženo „šedým zákalem“ jako trám, břevnem.
Svět je, jaký je. Ale filtr, kterým ho vidíme, si dáváme před oči my. Nastavíme-li si růžový filtr, vše bude krásné a bezstarostné. Když si dáme před oči černý filtr, všechno bude špatné, nepřátelské a k ničemu. Když v oku máme břevno – trám, uvidíme i v tom nejčistším oku třísku – smítečko. A všude nějaký zádrhel.
Břevno i smítko = trám i tříska jsou však z jednoho dřeva. A to dřevo je z našeho stromu. Tříska v sousedově oku je odlesk našeho trámu. Proto když se nám ho podaří zbavit, často najednou zmizí i tříska z oka toho druhého.
Tedy dříve, než bychom se snažili vyjmout všechny pichlavé třísky z těla světa, bychom měli vyjmout trám z vlastního oka. Každá změna světa začíná od změny vlastního pohledu. Bude-li náš pohled laskavější, bude laskavějším i náš přístup k N(n)ěmu a lidem.
Žijeme v kultuře, kde je prvořadé dobře vypadat. Není se čemu divit – rychlá doba dává prostor jedině okamžitému, avšak často i povrchnímu efektu; první vteřiny každé reklamy rozhodují, zda ji člověk co nejdříve proklikne, nebo se chytí na její nabídku.
To v nás může vytvořit iluzi, že takové je dnes vlastně všechno – okamžité, povrchní, rychlé, vzrušující, lákavé. Jen ten, kdo odmítá tuto iluzi, dává prostor i jiným věcem – pomalým, hlubokým, skrytým, pokorným…, těm, které vyžadují trpělivost a námahu, ale jsou o to vzácnější.
Všechno to okamžité a rychlé se i rychle vyčerpá, a co zůstane, to je to skutečné. Ježíš nás zve hledat to skutečné v našem nitru, v hloubce, v poctivém pohledu na sebe a na to, kým opravdu jsme a kam se můžeme posunout, abychom z dobrého pokladu srdce vynášeli stále více a více dobra.
Co nic nestojí, za nic nestojí.
Obrázek: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!