Spása může přijít i v posledních chvílích života. Sv. Dismas byl ukřižován spolu s Ježíšem a až na kříži tento lotr po pravici získal naději. Na jeho slova: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“, Ježíš odpověděl: „Amen, pravím Ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Nejenže Dismas získal Ježíšův slib na Království nebeské, ale tento odsouzený zločinec se pro své obrácení stal i svatým. Až takovou změnu může přinést víra. A přesto, stejně jako kdysi v Jeruzalémě, i dnes je někdy tak těžké se na ni spolehnout.
Kolikrát propadáme v životě beznaději, depresím, chmurným myšlenkám? Jistě, realita nebývá vždy radostná. Radovat se v době hojnosti není žádná námaha. Udržet si radost i v dobách zlých, v dobách krizí osobních i společenských už naši duchovní investici vyžaduje. A to někdy trochu bolí. Musíme totiž přestat spoléhat na sebe, své ego a odevzdat se do náručí Pána.
Dnešní doba, která je na egu postavena, je k člověku vlastně krutá. Ze všech stran na něho křičí imperativy – Záleží na Tobě! Ty všechno dokážeš! Ty vše můžeš! Vezmi si to! – co si s tím má chudák počít?! Zvláště pro děti je to naprosto neřešitelný rébus. Není proto divu, že mezi dětmi a mladými roste počet případů velkých psychických problémů.
Nejsi na to sám
Lotr po pravici Dismas byl zločinec, který si svůj trest ukřižováním zasloužil. Cestu zločinu si vybral, vybralo si ji jeho ego. Na kříži, když vedle sebe viděl Ježíše, který se nijak neprovinil, a přesto přijal tak těžký trest, a to bez odporu, byl uchvácen Kristovou duchovní silou. Ta však nebyla z Ježíšova ega, byla z důvěry v nebeského Otce.
V době technického a vědeckého pokroku je pro velkou část lidstva asi nepochopitelné odevzdat svůj život někomu tak „neuchopitelnému“ jako je Bůh. „Přece nejsem blázen, abych věřil, že se o mě postará nějaký stařík s vousem.“, říká si řada smrtelníků. Pustit otěže svého hmotného života, odevzdat kontrolu nad ním tomu, kdo o něm ví neskonale víc než my, je vlastně permanentní dřina. A to zvláště v dobách nepříznivých.
Udělat si vše sám je prostě naše přirozenost. A ono to dlouho nějak jde. U někoho celý život. Jenže každý z nás jednou dojde až na konec své cesty, a najednou stojí před skutečností, kterou sám ve své moci mít nemůže. Dojde ke svému „kříži“, dojde ke smrti. Sv. Dismas k tomu došel na skutečném kříži. Jeho obrácení nebylo jen ze strachu ze smrti (tu si možná v mučivém umírání přál co nejdříve), jeho obrácení bylo pochopením, jakýmsi prozřením o smyslu bytí. Jeho příklad nám ukazuje, že i ten největší hříšník má na obrácení šanci, a to v každém okamžiku.
Svátek sv. Dismase se v římskokatolické církvi slaví 25. března. Uctíván je zvláště františkány (kapucíny), je patronem zločinců, odsouzených k smrti a zaměstnanců pohřební služby.
Obrázek sv. Dismase: Světový apoštolát Fatimy, USA
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!