Před sedmdesáti pěti lety naposledy vydechl mučedník pro víru a svobodu otec Josef Toufar. Podíváme-li se na konstatovaný fakt optikou Janova evangelia, můžeme bez ostychu tvrdit, že tak zpřítomnil nejen liturgicky, ale opravdu na svém těle vítěznou moc Kristova kříže. Když mi o tomto katolickém duchovním v mých osmi letech tatínek vypravoval, spontánně jsem zvolal, a pamatuji si to naprosto přesně: „Jak to, že ještě není svatořečený!?“ Jímal mne obdiv k tomuto hrdinovi a naštvanost na církevní instituci, až jsem zatínal pěsti a koulel očima, takže mne tatínek musel uklidňovat. Obojí mi zůstalo v srdci dodnes. Neblahořečit mučedníka Josefa Toufara rozhodně nikterak nesnižuje jeho velikost, vypovídá to však leccos o církevní instituci. Každý soud nad jiným člověkem je zároveň nevyhnutelně vypovědí o posuzujícím. Tak to prostě je a sebevyšší hierarcha na tom nemůže nic změnit.
Pak jsem se setkal s bratřími františkány, kteří protrpěli dlouhá léta v internaci a následně v kriminálech. Takový Jeníček Bárta tam byl sedmnáct let, z toho jedenáct let v příbramských dolech na uranu. Těch jmen je dlouhá řádka: otcové Alois Moc, Aleš Zlámal, Vladimír Řehka, jehož bratr za války sloužil v Anglii u letectva, a na prvním místě Jaroslav Ambrož Tobola jako krvavý mučedník. V jejich přítomnosti jsem byl opravdu naplněn posvátnou úctou, až mi běhal mráz po zádech. To byli chlapi, kterým jsem se chtěl podobat. Právě díky nim jsem se stal knězem a teologem a jsem jim za to neskonale vděčný. To všechno je jejich práce. A rozhodně to nebyli přisluhovači kapitalistického Západu. Oni byli ryzí agenti Božího království. Už svou existencí strhovali. Nebyli bez lidských chyb, vyzařovala z nich však Boží sláva a velebnost. Preface o Slavnosti všech svatých to říká vcelku jasně, totiž že svatost je vyzařování Boží slávy ze slabého člověka. V dalších prefacích o svatých velebíme Boha za to, že lidskou slabost proměňuje v nezdolatelnou sílu. Díky nim jsme tady, díky nim nám pochodeň víry ještě zcela nezhasla, i když v posledních letech začíná nepěkně čoudit. Oni nám dokladují, že hydry zla, jako byl komunismus, se porážejí především mocí zpřítomňovaného Kristova kříže. Smrt Josefa Toufara, který je vrcholným představitelem všech krvavých i nekrvavých mučedníků doby rudého temna v našich zemích, právě na výroční den nastolení zvůle a teroru je symbolickou předzvěstí vítězství nad onou hrůzou.
Jelikož blahořečení Josefa Toufara je z různých důvodů v nedohlednu a protože teolog leccos ví, před několika lety mne napadlo, jak celou trapnou situaci nějak napravovat. Vím, že Pavel VI. blahořečil najednou dlouhou řádku osob z dob pronásledování katolíků myslím v Británii. Vím také, že každé větší řeholní společenství slaví specifický svátek Všech svatých vlastní řehole. Začal jsem tedy soukromě slavit Svátek všech svatých Čech a Moravy z dob nacistické a komunistické totality. S tímto úmyslem je možno se pomodlit hodinky ze Slavnosti všech svatých. Lze decentně ve mši připomenout, co je předmětem tohoto díkůvzdání Nejvyššímu v Kristu a v síle Ducha. Nesmíme pochopitelně partyzánsky uvádět konkrétní jména s titulem svatý. Můžeme to ale mít v srdci. Ukázalo se a zakouším to stále více, že toto počínání je nevyčerpatelnou studnicí inspirace, síly a odvahy.
Tihle stateční muži a také ženy naši oslavu nepotřebují. Je to velmi důležité pro nás, protože modloslužebný balast nejrůznějších ideologií se na nás stále valí ze všech stran. Tomu všemu se musíme vzpírat po vzoru našich velkých vzorů a aplikovat zbraně, jimiž vítězili oni. To je náš vítězný únor, při němž Duch svatý působící v srdci člověka a lidská ochota nechat se vést Nejvyšším proměňují děsivé temnoty Velkého pátku, tedy dne 25. února 1948, v jas nedělního rána naší účasti na Kristově vzkříšení a oslavení, tedy dne 25. února 1950. Smrti, budu tvou smrtí. To platí i o Toufarovi a jeho bratřích a sestrách v Kristu. Jejich utrpení a smrt neomylně ohlašovaly blížící se smrt rudé totality. I z nás pak bude vyzařovat sláva Trojjediného, která je uzdravující a neodolatelně přitažlivá pro ty, kdo jsou povoláni k životu v plnosti.
R. D. Prof. Ctirad Václav Pospíšil je katolický kněz a teolog.
Snímky z přenesení ostatků P. Toufara a další fotografie z Číhoště: Roman Albrecht, Petr Homolka, Pavel Langer – ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!