Vitaŭt Siŭčyk se s námi během svého nedávného pobytu v Praze podělil o své svědectví z rodné Bílé Rusi, ze které kvůli hrozícím represím musel odejít. Pracuje pro běloruskou exilovou televizi Belsat. V souvislosti s životem v Bělorusku často používá slovo ťurma – vězení.
Katolíci v Bělorusku zažívají nelehkou dobu, mnozí kněží i laici čelí pronásledování. Můžeš nám přiblížit situaci katolické církve v současném Lukašenkově režimu?
Uzavření Červeného kostela – symbolu duchovní a národní identity Bělorusů
Situace katolické církve v Bělorusku je vážná. Církev trpí represemi. V běloruských kriminálech jsou věřící, muži i ženy. Za rok 2023, pokud jde o statistiky, je Bělorusko na druhém místě po Nikaragui v počtu kněží zadržovaných ve vězení. Mezi zvlášť smutné případy řadíme vězněného kněze Henryka Akalatoviče, kterému je 64 let, prodělal srdeční infarkt a trpí dalším vážným onemocněním. Je obviněn ze “zrady státu”. Jeho situace je nelehká. Věřící žádají, aby byl propuštěn. Ve vězení s nedostatečnou zdravotní péčí mu hrozí smrt. Je zde zcela izolován. Za mřížemi je také kněz Andrzej Juchněvič. Není znám přesně důvod jeho zadržení. Z vězení pronikly zprávy o tom, že chtěl vyjádřit solidaritu s bojující Ukrajinou. Angažoval se v modlitebním hnutí za mír na Ukrajině. Modlitbou odpověděl na zlo páchané vůči Ukrajině a zároveň domácímu režimu na jeho bezpráví. Modlitba ho posiluje i ve vězení.
Tito lidé jsou vězněni dlouhodobě. Kromě toho státní orgány pravidelně zadržují nepohodlné lidi na kratší dobu, na 15 dní, někdy na 30, jindy na 45 dní. Podmínky věznění jsou často nelidské, běžně se ve vězeních používá mučení.
Pociťujeme výrazný náboženský útlak. Úřady se soustředí na kostely, které pokládají za možná centra nepokojů. Od roku 2022 je zavřený Červený kostel v Minsku. Jedná se o římskokatolický kostel svatého Šimona a svaté Heleny. Symbol katolické víry v metropoli. Je to poprvé, co úřady po rozpadu Sovětského svazu uzavřely kostel. Formální důvod byl technický, k uzavření došlo oficiálně kvůli malému požáru uvnitř chrámu. Šlo o nevýznamnou škodní událost, která neohrozila statiku ani provoz kostela. Vláda ji však účelově využila jako důvod pro uzavření důležitého duchovního centra běloruských katolíků.
Červený kostel je náš národní kostel. Šlo o demonstraci režimu, který církvi vzkázal: my můžeme všechno kontrolovat, vy nemůžete nic. V tomto chrámu, cerkvi, se lidé modlili za ukončení války na Ukrajině. Působil tam náš biskup metropolita Juzaf Stanieŭski. Na mše svaté do tohoto památného kostela po vypuknutí války chodil i ukrajinský velvyslanec.
Kostel se nachází vedle Domu republikové rady, centrálního státního úřadu. Sídlí zde vláda i parlament. Pro danou vládní instituci příliš těsné sousedství. Jde o úřad, který ztělesňuje kolaboraci s Ruskem v boji proti Ukrajině. Živý kostel, ve kterém se lidé modlí za mír, jednoduše překážel. A navíc, daný chrám je symbolem běloruské národní identity, ne ruské. Uzavření kostela se konalo jako mocenská demonstrace režimu.
V roce 2020 se v mé zemi konaly masové nenásilné protesty. Velká shromáždění byla také před kostelem. Lidé vcházeli do kostela, schovávali se zde před milicí. Posléze milice držela lidi v kostele a nechtěla je pustit ven. Arcibiskup Kondrusiewicz proti tomu oficiálně protestoval.
Boj trvá i v emigraci
Od roku 2020 byly statisíce lidí nuceny odejít do exilu. V Polsku, kde žiji teď, pobývá už silná běloruská katolická komunita – římští katolíci i katolíci východního obřadu, kteří kvůli opakovaným vězněním museli opustit vlast. Běloruská katolická diaspora se rozvíjí ve Varšavě, v Gdaňsku, Krakově, Poznani, Bialystoku a v dalších místech Polska. Již tři roky běloruští poutníci přicházejí na pouť do Kostomlat u polsko-běloruských hranic, kde se nachází řeckokatolický chrám.
My, exiloví katoličtí Bělorusové, se snažíme být hlasem našich krajanů, kteří musejí doma snášet nesvobodu. V exilu můžeme říkat to, za co jsou lidé v Bělorusku vězněni. Doma lidé ze sebezáchovných důvodů uplatňují často autocenzuru a vyjadřují se opatrně. Dokonce i naši kněží, biskupové i apoštolský nuncius v Minsku řeknou, že je všechno v pořádku, a raději šetří veřejnými projevy, aby situaci nezhoršili. Ale my víme, že to není pravda. Víme, že situace je hrozná.
Na paměť mučedníka Vitolda Ašuraka
Ve vězeních – v ťurmách je protiprávně drženo mnoho katolíků. Neumožňují jim přijetí svátostí. Neexistují pro ně žádné náboženské svobody. Jako politicky nepohodlní jsou vězňové mučeni, někteří přišli v ťurmách o život. Znal jsem osobně jednoho muže ze západoběloruského města Lidy. Jmenoval se Vitold Ašurak. Asi padesátiletý katolík. V roce 2021 byl prvním politickým vězněm, který zemřel ve vězení. Vězeňská správa oficiálně uvedla, že zemřel na srdeční zástavu. Ale jeho přátelé tomu nevěří. Prostě ho v ťurmě odpravili.
V mé zemi vládne stísněná atmosféra. Ale na druhou stranu lidé projevují svou víru. Chodí do kostela, modlí se. Konají se katolické pouti a slavnosti s velkou účastí lidu. To je často jediná duchovní a psychologická opora věřících. Tyto vnější projevy jsou důležité nejen pro víru, nejen pro církev, ale pro budoucnost Běloruska jako celku. Lidé demonstrují svou skutečnou víru, a to všechno v běloruském jazyce, protože režimu vadí běloruský jazyk. Prosazuje výhradně ruštinu.
Proto je naše církev živá. Jsme živí věřící. Samozřejmě, že musíme vystupovat v zájmu Bělorusů doma, posilovat je a uklidňovat. Je třeba poskytovat jim informace, protože v Bělorusku působí propaganda ruského světa.
Naše církev žije a my věříme v lepší budoucí časy. Padl Sovětský svaz, který předtím zmařil tolik životů. Za vlády sovětů byla většina kostelů v Bělorusku zavřena. V Polsku nebo v Československu taková situace nebyla. Za sovětského režimu bylo u nás zavřeno 95 % kostelů.
Vzpomeňme si však na slova Písma svatého, že ani brány pekelné církev nepřemohou. Doufáme, že vývoj bude spět k lepšímu. Naší věci pomůžete, když budete upozorňovat na bezpráví, které je pácháno na katolících v Bělorusku. Je třeba, aby svobodný svět znal pravdu.
Milý Vitaute, děkujeme Ti za rozhovor a přejeme Ti Boží pomoc v práci i životě a Tvé vlasti svobodu. Budeme se těšit, že nám zase v budoucnu napíšeš něco zajímavého o vývoji ve Tvé zemi. Redakce Katolických novin
Fotografie: Redakce, Vitaŭt Siŭčyk, https://chyrvony.by/historyja/parafija.html
Redakce děkuje za spolupráci Elišce Zrnové
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!