V sobotu, v době pohřbu 266. papeže, argentinského jezuity Františka, prošel Prahou Pochod pro život. Skoro symbolické! Před nedělí Božího milosrdenství. Jako každý rok začala akce svatou mší v katedrále sv. Víta.
Pochod pořádá Hnutí pro život ČR, organizace, která se snaží pomáhat těhotným ženám v nouzi. Aktivisty pronásledovaná organizace, a tokvůli jejich přesvědčení, že ženám brání ve svobodném rozhodnutí. I letos se to ukázalo. Hnutí pro život ČR (HPŽ) je organizace bez jakýchkoli dotací, bez grantů, která svou pomoc realizuje jen s přispěním dárců, z nemalé části lidí, kterým pomohla.
Hnutí pro život ČR provozuje denní Linku pomoci, na které mohou těhotné ženy získat podporu, informace i pomoc, pokud zvažují, zda si zpravidla nečekaně počatý život nechat, či ho ukončit. Vedoucí Linky pomoci Zdeňka Rybová na začátku mše sdělila: „Věříme, že pravda má jméno a tvář.“ U oltáře byly bílé růže za vloni narozené děti a později byly přineseny rudé růže za děti, které se vloni nemohly narodit. Bylo jich 15 tisíc!
Homilie litoměřického biskupa
Promluvu mše vedl litoměřický biskup Stanislav Přibyl. Citoval z encyklik papeže Františka: „Nikdy nepřestanu říkat, že potrat je vražda. Život je posvátný, je to dar od Boha. Dokud budu moci mluvit, budu to říkat.“
Biskup Přibyl připomněl i to, že jsme všichni obrazem Božím a proto: „… požíváme důstojnosti Božího obrazu.“ Vnímání dnešního velmi frekventovaného téma ekologie, papež František, dle citací biskupa Přibyla, vnímal jako ochranu života. V intencích přijímání cizinců (migrace) by mělo být i přijímání nenarozených.
Akce na Hradčanském náměstí
Na Pochod pro život přicházejí stovky rodin s dětmi z celé republiky. Pro ně je po mši připravený program, tentokráte na Hradčanském náměstí. Vrcholem programu bylo rozvinutí řetězu s kresbami miminek, kterých bylo 6346. Nejen pro děti velký zážitek.
A různé pozdravy, mj. také Nicolase Lobkowicze ze slavného šlechtického rodu, který žije se svou ženou a osmi dětmi v Čechách.
Pochod z Hradčanského náměstí šel Nerudovou ulicí. Už tady začaly protesty aktivistek – troubení, které mělo přerušit hudbu provázející průvod. To ještě nebylo tak agresivní. První vlaštovka toho, jak se smrt spojuje se smrtí, byl stánek na cestě, před kostelem sv. Mikuláše na Malé Straně. Prostě k potratům patří eutanazie.
A pravý útok aktivistů nastal za Mánesovým mostem. Většinou dívky a mládenci, tak trochu to vypadalo jako nábor středoškoláků. Transparenty: „Moje tělo je moje volba! – Klerofašisti! – Naše tělo není inkubátor!“ A pak skandování, které jsem už slyšela poněkoliáté: „Naše děti budou jako my!“ – Opravdu výstižné. Už před několika lety jsem k tomu napsala komentář: „Ano, nejspíše naše děti budou jako vy, pokud se jim ve školách bude do hlav vkládat ideologie progresivismu, ale – pozor! – pokud si hrajeme na „pokud“, tak pokud by Vaši rodiče byli jako Vy, tak byste tu zřejmě nebyli.“
A epilog
Když jsem před Staroměstským náměstím pochod opouštěla, vydala se směr Národní třída, tak jsem na Starém Městě Na Perštýně potkala opuštěný, na chodníku zanechaný „transparent inkubátorek“. Pracoval se zkratkou Hnutí pro život – HPŽ.
Myslím, že je docela příznačné, co myslíte?
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!