„Všechno je jižansky na poslední chvíli“
V tyto dny přijíždějí mladí lidé z celého světa do Portugalska, aby se zde setkali: spolu, s vrstevníky, s papežem Františkem, s Bohem. Mezi nimi také 3177 mladých Čechů. Mluvili jsme s P. Romanem Kubínem, který má na starosti organizaci českých poutníků XXXVII. Světových dní mládeže (SDM).
Právě jste dorazili do Porta, kde se budete účastnit předprogramu SDM, jak dlouho jste cestovali?
Přibližně 27 hodin a přestávky k tomu (s nimi to bylo 40 hodin). Ale byli jsme tři řidiči a přespávali jsme v neděli v trapistickém klášteře Sept Fons ve Francii a mohli jsme se zastavit a chvíli si odpočinout. Rozhodli jsme se jet autem – jednak proto, že jsme vezli hudební nástroje, které se do letadla těžko dostávají, jednak jsme vezli zdravotnický materiál a auto se nám hodí i k pohybu na místě, rozvážení věcí…
V tyto dny až do 31. 7. jste tedy ubytovaní v Portu, v rámci „Dnů v diecézích“, kde se mládež seznamuje s hostitelským regionem i s místní církví? A je to tak, že všichni Češi jsou na jednom místě pohromadě?
V Portu jsme v různých farnostech. Od 1. 8. by měly být české skupiny ve dvou farnostech vedle sebe v centru Lisabonu, jen ještě nevíme, jak budeme rozmístění, jestli v halách nebo v rodinách a v jakém poměru.
Vy organizujete české poutníky – je to poprvé?
Už jsem byl zapojen do přípravných skupin na vícero setkání, takže to není úplně novinka. Ale v Portugalsku je všechno jinak a všechno jižansky na poslední chvíli, takže i v tom je dynamika přípravy jiná, než jak bychom si představovali. Doteď ještě nevíme řadu věcí, ale už se nám ozývají organizátoři a jsou velice vstřícní a snaží se vše zabezpečit.
Máte nějakou historku spojenou s onou „jižanskou mentalitou“, o níž jste mluvil?
V tyto dny se teprve tvoří, kdo kde bude bydlet. Oslovil nás dobrovolník z Čech, který je v mezinárodním týmu, že nám bude pomáhat. Mimo jiné jsme měli informaci, že systém stravování a další organizace bude fungovat na mobilu skrze aplikaci. Slibovali ji na konci května, novináři už ji viděli, že existuje, ale jsou s tím nějaké těžkosti, takže mladí ji ještě nemají. Jak nám řekl ten dobrovolník, měla by fungovat během dvou, tří dní. Takže je trochu stresující, že člověk neví, jak to bude, ale věřím, že to všechno bude v pořádku.
Jaké jsou Vaše první dojmy ze země, kde je osmdesát procent katolíků?
Překvapí určitě vlídnost, vstřícnost, usměvavost, na kterou člověk od nás z města není zvyklý. Lidé tu jsou radostnější, ale těžko říct, jestli to souvisí s vírou, nebo je to spíš nátura lehkosti života. Zatímco my si se vším děláme starosti, oni řeší problém, až když nastane a netrápí se tolik.
Dokázal byste říct, co je to za sílu, která žene mladé lidi třeba až na druhý konec světa? Mnozí letí poprvé letadlem, mnozí jsou poprvé sami v cizině bez rodičů…
Je to touha mladých po autenticitě. Je to veliká radost a sdílení ve společném setkání. Tak, jak jsem se s mnohými bavil, přes všechny těžkosti, které to obnáší, si uvědomují, že to místo má potenciál jim něco dát. Možná i proto, že jejich rodiče jsou generace, která Světové dny mládeže zažila (tradici SDM založil papež Jan Pavel II. v roce 1985), a že si uvědomují, jaký to mělo význam v jejich osobním životě, ve vztahu k Bohu, k církvi, jim nebrání, aby také jeli. Zároveň věřím, že Bůh si ty lidi zve, že si řeknou: ano, stojí mi za to jet takovou dálku, snášet ty davy, horko a všechno, co to obnáší, protože vnímají, že tam jde o něco hlubšího.
Věřím, že vedle obtíží typu fronty na jídlo, wc, ubytování, které davy obnáší, může být i velmi silný dar, když se takový dav spojí v modlitbě.
Myslím, že kdo to nezažil, tomu se to těžko popisuje. Ale když se třeba jeden a půl nebo dva miliony mladých lidí ztiší a při večerní vigilii je úplný klid, jen v dálce slyšíte vrtulníky a hučení generátorů na elektřinu, je to velmi silný zážitek. Hluboká zkušenost s Bohem. Věřím, že to není jen davová psychóza, ale je tam cítit hluboká radost, hluboký pokoj.
Z Česka letí (nebo přijíždí) víc než tři tisíce mladých lidí. Je to vyšší číslo, než bývalo dřív?
Samozřejmě že když bylo setkání v Krakově, tak tam mnoho lidí jelo třeba jen na prodloužený víkend a bylo to dostupnější než Lisabon. Ale přesto nás jede hodně. Těžko říct, čím to je, že se tolik mladých lidí z Česka rozhodlo cestovat takovou dálku. Když jsem viděl mezinárodní statistiku, jsme jako Češi početně sedmí v Evropě. Když si představím ty obrovské národy, které to mají blízko, jako například Španělsko, Itálie, Francie, se kterými jsme početně naprosto nerovnatelní, je potěšitelné, že jsme v těsném závěsu za nimi.
Prý je nás i více než Slováků…
Nevím jestli se ještě někdo nepřihlásil, ale poslední údaj, který mám, je 1500 Slováků.
Máte nějakou událost, zážitek z cesty, který byste rád zmínil?
Líbila se mi zastávka v trapistickém klášteře. Nesouvisela sice se Světovými dny mládeže, ale po mši svaté k nám přišel jeden bratr, který je z Čech, takže jsme mluvili česky. Povídali jsme si o tom, jak se chystají SDM a potěšilo mě, když jsem si uvědomil, že toto setkání není jen nějaká akce mladých lidí, ale obecně že to je záležitost celé církve, a že ji tak lidé berou. Je to akce, o které se mluví napříč generacemi, a i mladí, kteří se pak vrátí domů, a budou vyprávět o tom, co zažili, přinesou do svých farností povzbuzení.
Koneckonců i sám papež vyzval mladé, aby navštívili své prarodiče a seniory z okolí než pojedou na SDM.
Bylo to krásně řečené, že to nemusí být přímo někdo z rodiny, ale i z farnosti. Aby se mladí nebáli oslovit staré. Papež vnímá, že jsou dva světy, mladí a staří, a že je dobře, aby se ty světy poznaly. Aby se tyto skupiny v církvi propojovaly a obohacovaly.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!