„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus…“
„Cože? Co to říkaj za pozdrav! A jak se sem vůbec dostali? Teď, po pracovní době.“
„Promiňte. Nevěděl jsem. Víte, já dneska umřel a řekli mi, že se mám hlásit u nebeské brány. Tak jsem tady. Já normálně na ulici zdravím „Dobrý den“, ale když jsem teď v nebi, napadlo mě, že se to bude víc hodit, že je to vlastně jako v kostele.“
„Poslouchaj, odkaď oni jsou? Přijdou pozdě, neuměj správně pozdravit a ještě po smrti špekulujou, jak dělat dojmy u nebeskýho úřadu.“
„Prosím za prominutí, svatý Petře. Jmenuji se Josef Novák, 68 let, bydlištěm Horní Vrchovina 20. Manželka Ludmila, tři děti, všichni jsme pokřtění římští katolíci, do kostela chodíme pravidelně.“
„Nesnažej se mi zalíbit, Novák. Teď je jiná doba, vědí? Tohle už tady neplatí. Kdepak mám tu jejich složku… Á, tady je! Hm… Tak to se podívejme. Vždyť oni tu, Novák, vůbec nemaj bejt! Tohle bude stěží stačit na očistec!“
„Ale to musí být nějaký omyl, svatý Petře. Děti jsem řádně vychoval, manželku jsem nikdy nepodvedl, modlil jsem se denně. Dobře, občas jsem si dal nějaké to pivo navíc, se ženou jsme se někdy neshodli, ale to je přece normální. Hned jsme se zase udobřili.“
„Nebudou nám, Novák, říkat, co je normální. Na to jsou teď nové předpisy a tabulky. Oni představují typický produkt zastaralého způsobu života založeného na škodlivých stereotypech, vědí?
Tak dál. Duhové vlaječky do oken jste věšel?“
„Nevěšel, prosím. V katechismu se píše, že…“
„Nic neříkaj, Novák. Ještě je někdo uslyší a přihoršej si. To mají z toho, že čtou zpátečnickou literaturu a vědí houby o moderní teologii. Ale aby viděli, že nejsem nelida, dám jim pár publikací od našich současných předních teologů k prostudování. Něco je v němčině, ale s tím už si nějak poraděj.
„Děkuji, svatý Petře. Víte, já jsem měl vždy v úctě každého člověka. Nikdy jsem nikoho neposuzoval podle barvy pleti, sexuální orientace nebo náboženského přesvědčení…“
„Dost, Novák, dost! Oni snad úplně zešíleli. To bývalo dřív, chápou? Teď je to všechno jinak! Kouknou se, oni jsou běloch, heterosexuál. A už to je podle nové interpretace nauky o dědičném hříchu průšvih, protože jsou zatížený hříchem, který je v podstatě neodpustitelnej. Že tomu vůbec nerozuměj, jsem poznal hned, jak vešli do dveří a pozdravili. „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“ se už nepoužívá! Slovo Pán totiž může být zraňující, vědí? Vždyť Ježíš mohla být i žena, případně osoba mnoha dalších pohlaví. Navíc, z pozdravu nejspíš brzy zmizí i jméno „Ježíš“ a zůstane jen „Buď pochválen“. Jinak by totiž nebyla dodržena rovnost všech náboženství. Někteří už dnes poukazují, že by se slovo „pochválen“ mělo také vypustit, nebo upravit na „pochválena“ či „pochváleno“. No, uvidíme, oni to jistě všechno správně posoudí. Ale protože už je po pracovní době a já jdu spát, probere to s nimi zítra svatá Petra, s kterou se u brány pravidelně střídám. Vezmou si teď, Novák, ty knihy a… Novák! Kam to jdou? Vrátěj se! Tam nechoděj! Tam se jde do pekla!
Antonín Randa
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!