Stovky lidí zaplnily františkánský Hájek

„Jsem, který jsem“, tak znělo motto letošní konference New Dawn, která probíhala na františkánském poutním místě Hájek u Prahy ve dnech 16. – 20. srpna.

Modlitby, chvály, přednášky, slavení Eucharistie, večer smíření, společenství – přijelo prožít okolo 750 lidí nejen z Čech, Moravy a Slovenska, ale také z Anglie. Setkání, inspirované charismatickou konferencí v anglickém Walshinghamu, u nás proběhlo už pojedenácté. Letos ovšem byli organizátoři překvapeni vysokou účastí, která každým rokem stoupá.

Louku vedle kláštera zaplnily auta a stany, lidé nocovali v ambitech, v hamakách mezi stromy, někteří dojížděli auty z okolních obcí nebo i z Prahy. Někteří přijeli jen tak, se spacákem, aniž by věděli, kde budou spát. „Naší touhou je, aby každý, kdo přijede, zažil společenství církve, byl obohacen o nové zkušenosti a Boží dobrotou a naplněn dary Ducha svatého,“ říkají organizátoři Eva a Martin Beranovi, kteří staví na větě z písma „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“

Hosty letošní konference byli např. P. Petr Beneš, P. Karol Matlok, P. Vojtěch Kodet, z laiků mj. Pavol Strežo, vedoucí Společenství nové evangelizace, Gary Stephens, sedminásobný otec a lídr anglického New Dawn nebo např. Ondřej Novák, vystudovaný právník, který byl uzdravený z fyzického hendikepu.

Vedle programu pro dospělé probíhal paralelně také program pro mládež a hlídání dětí/ aktivity pro nejmenší. Na trávě, v ambitech i na louce a v prostorách okolo kláštera to opravdu žilo, bylo tam hodně malých dětí, těhotné ženy, skupinky kluků a holek, kteří si spolu hráli a tvořili.

Součástí programu bylo mj. Procesí do Hájku se sochou Panny Marie spolu s modlitbou růžence. Organizátoři museli řídit dopravu a když okolo průvodu projížděli cyklisté, kteří viděli stovky lidí se modlit, vypadali udiveně.

Součástí konference byla také celonoční adorace v kapli. Lidé se přicházeli modlit tak, jak se v noci probudili nebo jak cítili touhu či volání přijít.

Více najdete na www.newdawn.cz

Na adoraci v pyžamu

V kapli kláštera v Hájku právě probíhá celonoční adorace. A já hledám čas, kdy jít. Zatím se mi nechce. Ještě bych ležela. Stan je zevnitř vlhký a studený. Ještě je tma. Mám strach, že když vstanu, už to nedospím, už neusnu a budu přes den unavená. Ale „něco“ mě přece zvedne a já jdu. Musím hodně zvedat nohy, tráva je mokrá a já mám jen pantofle. A hned jakmile vstoupím do kaple, udiví mě několik věcí:

Počet přítomných lidí tady v tuto ranní hodinu, ale také světlo, něha, krása, jaká člověka až skoro omráčí. Pane, jak jsem mohla chtít nepřijít? Prosím, aby „opravil“ ucpané hadičky od mého srdce k Jeho. Aby obnovil mou touhu po Něm. Je mu jedno, že jsem rozcuchaná, nenamalovaná, rozespalá, v pyžamu. A i když jsem plná radosti, že jsem tu s Ním, jeho radost je neskonale větší, než ta moje, a než si vůbec dovedu představit.

Kateřina Šťastná

Další svědectví můžete číst zde.

 

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!