Druhý biskup ostravsko-opavské diecéze Martin David, byl uveden do úřadu 31. srpna 2023 v ostravské Katedrále Božského Spasitele, a to sedmadvacet let po svém předchůdci Františku Lobkowiczovi. V apoštolském listu, kterým papež jmenoval nového biskupa Martina Davida pro tuto diecézi, se mj. píše, že je obdařen prozíravostí, apoštolskou starostlivostí a zkušeností ve správě záležitostí. I přes náročné dny si pan biskup našel čas, aby odpověděl několik otázek pro naše noviny:
Otče biskupe, blahopřejeme ke jmenování ostravsko-opavským sídelním biskupem. Diecéze na něj dlouho čekala. Hlasy „zdola“ však znějí spokojeně, máte podporu diecézanů – je to zavazující?
Věřící diecéze se více než rok za nového diecézního biskupa modlili a v této chvíli mi mnozí vyjadřují svou podporu a blahopřání. To všechno je velmi krásné a také velmi zavazující. Stejně tak je pro mě zavazující i důvěra, se kterou mi Svatý otec vedení diecéze svěřil. A pochopitelně největší závazek cítím vůči Bohu, kterými mi svěřuje úkol být pastýřem jeho ovcí.
Co vás v úřadu čeká? Co budete prioritně řešit?
Prvním krokem v novém úřadu bylo jmenování mých nejbližších spolupracovníků. Generálního vikáře a biskupské vikáře pro pastoraci. V dalších krocích to bude jmenování poradních orgánů biskupa, jako je ekonomická a pastorační rada.
Jaké jsou největší těžkosti diecéze a co je naopak její předností, co se daří?
To, co mě a věřím, že i celou diecézi trápí je radikální úbytek kněžských povolání. Aktuálně máme v semináři pro naši diecézi jen dva bohoslovce. V blahopřáních při uvedení do úřadu zaznělo také přání, aby mi Pán probudil dobré spolupracovníky. Modlím se za to, aby probudil a povzbudil ty, které volá ke kněžské službě. Jsme diecéze nejmladší, a proto mám radost z toho, že se za uplynulá léta podařilo vytvořit funkční strukturu, která má pomáhat životu diecéze. Jsou to pastorační centra, školy, charity a také hospodářské zabezpečení diecéze. Mnoho věcí se určitě dařilo a daří. S tím si ovšem nemůžeme vystačit. Je potřeba jít stále dál především v přinášení evangelia lidem dnešní doby.
Věřící vás jistě budou srovnávat s vaším předchůdcem otcem Františkem Lobkowiczem. Na co byste chtěl z jeho odkazu navázat? Co je zase vaše silná stránka? K čemu chcete upřít síly?
Biskup František byl člověk širokého srdce, který dokázal navazovat kontakty napříč společností. Toho jsem si vždycky velmi vážil a díky tomu má diecéze a církev v tomto kraji své pevné a důležité místo. V tom bych chtěl určitě navázat a pokračovat dále. Priority, ke kterým bych chtěl upřít síly, jsem se snažil vyjádřit v promluvě během uvedení do úřadu. Především bych byl rád, abychom byli zprostředkovateli onoho širokého Kristova pozvání: „Pojďte ke mně všichni“. Zároveň vidím jako potřebné stále prohlubovat víru a žít s vědomím Kristovy přítomnosti, a nakonec přitahovat krásou evangelia a společenství.
Společnost je dnes rozdělená, vidíme to ve světě, i u nás. Už se to dotýká i církve. Na Velehradě vznikly texty ohledně „manželství pro všechny“. Mnoho lidí tuto iniciativu ocenilo, v Konzervativních novinách psali nadšené komentáře i čtenáři, kteří nejsou věřící. Naopak jiné skupiny dávaly na sítích najevo své zklamání. Existuje vůbec nějaké řešení, jak z toho ven?
Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Pokud chceme bojovat proti rozdělení, musíme hledat to, co nás spojuje. Za jednoduchou odpovědí se ovšem ukrývá náročná cesta. Na této cestě by určitě prospělo ubrat plyn v nejrůznějších mediálních přestřelkách, či obviňování nebo podezírání druhých z toho či onoho. Je to vlastně cesta, kterou velmi výstižně popsal apoštol Pavel v několika verších, které předcházejí onomu nedostižnému hymnu v druhé kapitole listu Filipanům: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši.“ (Filip 2,3-5)
Jak jste si užil dny v Lisabonu na setkání mladých lidí s papežem Františkem? Na co dnes, s odstupem, nejvíce vzpomínáte?
Světový den mládeže byl pro mě velkým zážitkem. Přestože jsem nebyl na takovéto akci poprvé, tentokrát jsem byl poprvé s mladými naší diecéze jako jejich biskup. Zážitkem je pro mě vždy celkové atmosféra setkání. Jeho mottem bylo „Maria se vydala na cestu“. Na konci té cesty se setkává s Alžbětou, a ještě nenarozeným Janem Křtitelem, který se radostně pohnul v jejím lůně. A přesně toto je pro mě Světový den mládeže – radostný pohyb mladých uvnitř církve, kde se radují ze setkání s Kristem. Pro mě osobně byla největším zážitkem páteční křížová cesta. To, jak byla koncipována, výkony, které předvedli mladí v připravených choreografiích, svědectví, která při ní zazněla – to všechno bylo pro mě velmi silným zážitkem.
Vzpomněl byste na nějaký silný moment, něco co se Vás obzvlášť dotklo při slavnostním uvedení do úřadu?
Nejsilněji se mě ve spojení s uvedením do úřadu dotkly dva momenty. Jednak to byl modlitební večer, který slavnostnímu uvedení do úřadu předcházel. Sešli jsme se k modlitbě s prosbou za moji službu ve vedení diecéze v kostele svatého Václava, kde je také pohřben biskup František. Kostel byl zaplněn do posledního místečka a společně jsme v tom večeru prožili bezmála dvě hodiny modlitby chval, díků a proseb. Protože jsem v těch chvílích klečel před oltářem, měl jsem toto modlící se společenství za zády. Je to věc, kterou bych si přál – mít za zády silné modlící se společenství. Tím druhým momentem byl okamžik prvního usednutí na biskupskou katedru v naší katedrále. V tom okamžiku jsem měl pro změnu to společenství před sebou a uvědomoval jsem si tu zodpovědnost za ty, pro které mám být knězem, učitelem a pastýřem.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!