U příležitosti kulatého stolu na téma Role církve a státu v 90. letech 20. století, které proběhlo 31. října v senátu, vzpomněl arcibiskup Jan Graubner na okamžik svého jmenování. „Myslím, že stojí za to podtrhnout nezvyklou rychlost vatikánského jednání,“ přibližoval dobu krátce po sametové revoluci arcibiskup Graubner s tím, že v únoru 1990 byli jmenováni všichni diecézní biskupové Československa a v březnu pomocní biskupové pro Prahu, Olomouc a Trnavu. „Mezitím byly Velikonoce, byla ustavena biskupská konference a v dubnu už papež navštívil Prahu, Velehrad a Bratislavu. Já jsem byl vesnickým farářem, tak pro mě bylo velkým překvapením, když si mě zavolal arcibiskup František Vaňák, že Svatý stolec mě chce jmenovat pomocným biskupem a čeká na můj souhlas. Pamatuji si, že jsem zareagoval, že na to nemám. Pan arcibiskup řekl, že na to se mě neptal, ale že se ptal, jestli poslechnu. Řekl jsem, že poslušnost jsem sliboval… On na to odpověděl: Tak můžeme napsat, že přijímáte. Takhle stručné to bylo,“ vzpomíná arcibiskup Jan na dobu před více než třiatřiceti lety.
Další texty z konference přineseme v následujících dnech.
(kš)
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!