Zájem o náhradní mateřství v Česku roste. Žen, které odnosí dítě a po porodu ho odevzdají objednavatelům, přibývá, a také dětí takto narozených. V ČR tento proces není zakázán, ani pro něj nejsou stanovena žádná pravidla. Jde o pomoc zoufalým bezdětným párům anebo už obchodování s lidmi? Nad tématem „Náhradní mateřství v mezinárodní a české perspektivě“ se zamýšlela konference v poslanecké sněmovně parlamentu ČR, která se konala 21. listopadu.
Na konferenci mj. zaznělo, že je v současnosti snadné nalézt matku, která bude ochotna odnosit dítě. Touha po dítěti může být tak silná, že pro ni jedinec udělá cokoliv. Medicína dnes hovoří o léčbě. Medicínská indikace pro náhradní mateřství je vedle neplodnosti například tokofobie (strach z porodu) nebo osamělost. Mezi klienty, objednavateli dítěte, jsou i osamělí muži staršího věku, kteří chtějí, aby byl zachován jejich rod, ale naprosto nevědí, jak se postarat o novorozence. Nejen v Česku, ale i v řadě dalších zemí využívá trh jakési šedé zóny.
Přímo z Ukrajiny, z frontové linie v Donbasu promluvil k účastníkům konference na dálku nejmladší poslanec ukrajinského parlamentu Sviatoslav Yurash, který mj. založil největší nadstranickou organizaci v historii Parlamentu Ukrajiny – Values, family, dignity. Apeloval, že děti jsou darem pro svět, nikoliv komoditou.
Francouzský právník Bernard Garcia Larrain v této souvislosti přiblížil Casablanskou deklaraci, již vytvořilo na sto expertů z pětaosmdesáti zemí světa. Sepsali ji v Maroku, tedy v zemi, která praxi náhradního mateřství zakazuje a žádají v ní mj. zákaz náhradního mateřství. Jedním z hlavních problémů je, že v zemích, kde je praxe legální nebo není nijak zákonem regulována, rodí náhradní matky děti pro zahraniční klienty – buď proto, že u nich ten zákaz je, anebo proto, že je to pro ně levnější. Praxe zaznamenává i případy licitace, kdy matka rozhoduje, že dá dítě tomu, kdo víc zaplatí. Jinde zase nastala situace, že náhradní matka si během těhotenství k dítěti vytvořila vztah a chtěla si ho nechat. Soud oné země rozhodl, že rodičovská práva budou mít všichni – pár gayů, který si dítě objednal, i žena, která ho porodila a její manžel. Hlavním zájmem Casablanské deklarace je upozornit na problém na mezinárodní úrovni a usilovat o vytvoření globálního právního rámce.
Bohužel z důvodu chybějící legislativy a vysoké úrovně zdravotních služeb i dobré dostupnosti z ostatních koutů Evropy, je Česká republika dobrým cílem pro porody náhradních matek. To konstatoval i Libor Honeš z Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, když popisoval průběh vyšetřování byznysu s novorozenci, vyrobenými „na zakázku“ na klinice v Charkově a jako základnu pro porody a předávání zahraničním klientům si klinika vybrala Prahu. I proto, že v Česku jsou děravé zákony o náhradním mateřství.
Taťána Sojková, pracovnice OSPOD Brno-Kuřim konstatovala, že nikde není definováno, co je to zájem dítěte. Opakovaně se setkávala s kauzami náhradních matek, zejména ze sociálně vyloučených lokalit, kde jedna žena takto odnosila a porodila už šest dětí, s tím, že „kompenzace“ za jeden porod se pohybuje mezi 300 – 500 tisíci korun. Přitom existuje nejen na našem území spousty takových případů, o kterých se nikdo nedozví.
Nejde tady o nemoc
Jakub Kříž, advokát a akademický pracovník UK. kladl účastníkům konference jako podněty k přemýšlení tyto otázky:
Je možné pronajmout si cizí tělo? Nejedná se o dlouhodobý případ obchodování s lidmi, komercionalizace lidského těla a narušení ženské důstojnosti? Je přijatelné aby stát právně umožnil smlouvu, v níž se biologická matka zaváže po porodu odevzdat dítě cizím lidem? A pokud to skutečně chceme, bude obvyklé že ten, kdo platí, taky rozhoduje? Jak postupovat, když prenatální diagnostika identifikuje podezření na vývojovou vadu a objednatelé vyjádří vůli takové dítě nepřevzít nebo potratit? Může k tomu být biologická matka nucena? Může být sankcionována, jestli se vzepře vůli objednatelů? Bude moci náhradní matka od smlouvy ustoupit třeba proto, že si k dítěti vytvoří vztah? Chceme být svědky exekučního odnímání náhradní matce při předání objednatelskému páru? Jsme si jisti, že v rovině psychologické na dítěti nezanechá stopy vědomí, že jeho domnělí rodiče jsou toliko žadateli a že jeho genetičtí rodiče o něho nemají zájem, nikdy ho nechtěli a neakceptují ho jako svého potomka? Je eticky přijatelné designovat dítě z hlediska barvy pleti, očí nebo pohlaví?
Přítomni byli i zástupci reprodukčních klinik, kteří v diskusi hájili své zájmy. Jedna z hlavních iniciátorek konference poslankyně Romana Bělohlávková v závěru znovu připomněla, že je potřeba u nás nastavit legislativu, aby nedocházelo ke zneužívání dětí a náhradních matek. „Pro mě jako pro poslankyni ČR je to naprosto nepřípustná situace,“ uvedla.
Za zmínku stojí, že náhradní mateřství je legální ve 20 z 212 zemí světa – v Austrálii, čtyřech státech USA, Velké Británii, Kanadě, Bělorusku, Rusku, na Ukrajině, v Kazachstánu, Gruzii, Indii, Izraeli, Mexiku, Nepálu, Thajsku, Guatemale, na Kypru, v Řecku, Belgii a na Islandu.
(kš)
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!