Po novinářském brífinku, na kterém pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer hovořil o průběhu 16. řádného generálního shromáždění synody o synodalitě (probíhalo od 4. do 28. října v Římě), jsme panu biskupovi položili ještě několik otázek:
Máte za sebou čtyři týdny intenzivní práce. Jak se po nich cítíte?
Cítím se dobře, i když trošku unaveně. Přijel jsem domů a okamžitě naskočil do plného pracovního procesu. Včera byly dušičky, sloužil jsem tři mše svaté. Odpoledne jsem byl například pozván na pietní akt v Pankrácké věznici. Ukázalo se, že v místech, kde se dříve popravovalo a kde je nyní zřízeno pietní místo, vysypali v roce 1961 urny některých politických i dalších vězňů, které nevydali rodině. Přišel s tím historik Dr. Aleš Kýr a když tam byl proveden archeologický průzkum, skutečně se ukázalo, že v té zemi je obrovské množství kosterních úlomků. Na základě rozboru se podařilo identifikovat, o koho se jednalo a na pietní akt byli pozvaní i pozůstalí a příbuzní lidí, jejichž ostatky tam byly rozsypány. Byl jsem vedením Vězeňské služby požádán, abych při té příležitosti přímo v těch místech sloužil zádušní mši svatou. Takže i když jsem unavený, protože v Římě to opravdu nebyly odpočinkové dny, cítím se nesmírně povzbuzen. Jsem rád, že jsem novým způsobem poznal církev a mám ze synody dobrý pocit a pocit dobře stráveného času. Přirovnal bych to jako když kněz slouží čtyři mše svaté nebo mnoho hodin zpovídá. Je z toho sice velmi unavený, ale přitom má krásný pocit, že ho Bůh přizval k něčemu velikému.
Dovedu si představit, že když jste tady měsíc nebyl, že se té práce teď budete mít opravdu hodně…
Ano, určitě, až do Vánoc. Když jsem měl v Římě trochu času, zejména pozdě večer, vyřizoval jsem sice alespoň některé emaily. Ale když jsem přišel tento týden do kanceláře, čekala mě tam spousta nevyřízených věcí. Něco vyřešili mí kolegové za mě – například manželské dispense (povolení o uzavření manželství s nekatolíkem nebo nepokřtěným, pozn. red.), to je věc v mém úřadě velmi častá, a to měsíc nepočká. Ale většina zůstala na mně, až se vrátím.
Synoda byla o naslouchání – názorům, hlasům jiných, ale také Duchu svatému. Nakolik bylo hmatatelné působení Ducha?
Přítomnost Ducha svatého byla myslím třeba hodně znát právě v tom, jak jsme se k sobě dokázali hezky chovat a naslouchat si. Nezaznamenal jsem, že by došlo k nějaké hádce nebo napětí, že by vzniklo nepřátelství kvůli různým názorům.
Dalo by se tedy říci, že u nás toto působení Ducha Svatého chybí? U nás se vedou diskuse (bohužel často i v církvi) někdy až v nenávistné atmosféře.
Každý musí začít sám ode sebe, třeba tak, že se budeme obracet k Duchu svatému denně, nebo také před důležitými rozhodnutími a záležitostmi. To nám pomůže být jinak nastavení ve vnímání jiných lidí. Podívejte se okolo sebe. Kolik je i v církvi těch, které všechno okamžitě vytočí, odsuzují, pomlouvají, kritizují nebo jsou negativní; a na druhé straně jsou lidé, kteří dokáží být radostní a vnášet pokoj. Můžeme si položit otázku kdo má více Ducha svatého?
V nějakém rozhovoru řekl australský arcibiskup Anthony Fischer, že nemůžeme vinit ze všeho Ducha svatého, že pokud je nějaký názor v rozporu s evangeliem, není z Ducha svatého. Zaznamenal jste takové názory?
Určitě. Na synodě zaznívaly různé názory a i takové, které nejsou v souladu s učením katolické církve ani Božím slovem. Je dobře, že jsme v klidu jeden druhému naslouchali a každý mohl svobodně promluvit. Ale je někdy těžko pochopitelné vidět, jakým způsobem někteří nerespektují učení církve, kritizují ho a nejsou ani moc přístupní na argumenty. I od této synody někteří očekávají, že některé skutečnosti změní ale naším tématem je synodalita, ne změny v učení církve, jak opakovaně zdůrazňoval od začátku celého procesu papež František.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!