Naděje se nikdy nevzdávejme

Doufat je luxus, který si my věřící nejen že můžeme dovolit, ale tato forma neustálé duchovní útěchy by měla být naším pomyslným štítem, který s patřičnou hrdostí nosíme neustále před sebou. Advent nám již doslova dýchá za krk, a kdy jindy má nastat čas kdy naději jako vrcholnou křesťanskou ctnost pomůžeme trochu rozproudit i v sekularizované společnosti, která ji v těžkých časech zoufale potřebuje: „Zůstaň se mnou, Pane, neboť se připozdívá a den se nachýlil – můj život plyne a blíží se smrt, soud a věčnost. Je třeba občerstvit síly, abych nezůstal stát na cestě.“ Tak se modlil svatý Otec Pio z Pietrelciny. Naší občerstvující silou je Kristus, který je stále mezi námi a mezi námi navždy bude. V nastávajícím čase adventu a Vánoc k nám Kristus přichází jako bezbranné miminko, které dokáže rozehřát mnohá srdce. V těchto časech se pro evangelizaci mnohdy zpřístupní i srdce jindy kamenná, využijme toho a stávejme se v této době horlivějšími posly kérygmatu.

Náš Pán Ježíš Kristus jako miminko obměkčuje mnohé zatvrzelé duše a jindy tvrdě agnostická či snad až ateistická společnost náhle měkne a jihne pod tlakem nekonečné Boží lásky zpodobněné v malinkém, čerstvě narozeném člověku. Nebo se mi to každý rok jen zdá? Jako by pokaždé alespoň na tento čas něco nezvyklého a nového vstupovalo do zhýčkaného a do sebe zahleděného lidského světa zaměřeného jen na výkon a majetek. Je již svět plně osvobozen a kráčí vstříc své vlastní dokonalosti? Nikoliv: „Společnost, jejíž veřejný řád je důsledně určován agnosticismem, není společností osvobozenou, nýbrž společností zoufalou, poznamenanou smutkem člověka, který je na útěku před Bohem a v rozporu se sebou samým.“[1] Když však v této vpravdě zoufalé společnosti necháme rozeznít obrazy Božího batolátka, pak i zoufalým může zazářit světlo Betlémské hvězdy na novou, skvostnější cestu, na cestu naděje, kterou všichni tak naléhavě potřebujeme. Již jednou jsem ve svém komentáři zmiňoval báseň Mana Bohuslava Reynka a znovu mi před očima svítí ony mistrovské verše: Jdeme do Betléma, nikdo nic nemá, už nebude hůře, mamon nás neomámí. Pokoj s námi.[2] Nyní tedy nastává čas, kdy se opět jako každý rok můžeme vydat na cestu toho nemít nic, nic kromě naděje (víry, lásky), která nám dává sílu žít i v zoufalých časech. Tato naděje nám září v Kristu – miminku zvláště pronikavě a s převelikou něhou, jenž rozechvívá srdce. Na této cestě nás přes veškerou snahu zaměřenou právě na toto období kalendářního roku, nemá šanci mamon omámit. Na tuto cestu ozářenou světlem můžeme v tento přicházející čas přibrat i mnohé ostatní, kteří jinak bloudí ve tmách. Ať vidí, že přes veškeré naše slabosti, přes neustálé pády, pochybení, zmatky a hřích, je právě sám Kristus tím, kdo nám svoji přítomností dává nekonečnou naději a s nadějí potom přináší i svůj pokoj. Pokoj své církvi, svému lidstvu, svému světu, kterému se narodil jako Král.

V neklidných časech jako jsou ty naše, je přeci právě Kristův pokoj tím, co můžeme nejen my přijmout s úlevou a bez pochybností. Vždyť kolem nás je tolik hledajících a pochybujících, mnozí ztrácejí půdu pod nohami a neví jak z toho všeho dál. Někteří mají to štěstí, že nemusí řešit existenciální otázky, ale i ti se třeba chtějí alespoň na chvíli zastavit, popadnout dech, ponořit se do ticha a utéci hluku neodbytné konzumní mašinérie. Právě těmto všem potřebným můžeme nabídnout obrazy novorozeného Spasitele, poklidně spícího v jesličkách.

Proto nikdy nedovolme, aby nás naděje opustila. Nedovolme tmě, aby se rozlévala v našich duších, ztišme se a naslouchejme, možná že pak zaslechneme dětský hlas, jak si spokojeně pobrukuje. Naděje musí být a je naším bytostným naplněním a nemáme-li ji, pak se Bohu vzdalujeme. Podělme se o tento krásný dar od Boha vlitý a zvěstujme naději všem kolem nás. Pokoj s námi.

 

 

 

[1] RATZINGER, Joseph. Věřit, doufat, milovat – Duchovní cvičení. Praha: Paulínky, 2010, s. 86.

[2] Bohuslav Reynek – Mana (sbírka Mráz v okně)

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!