Už jako dítě vykazovala známky traumatu. Nevěděla si se sebou rady. V pozdějším věku propadla závislostem, byla znásilněná, několikrát se pokusila o sebevraždu. Neměla přátele, propadala depresím. Měla pocit, že „něco je špatně“. Až v dospělosti zjistila, že žena, která ji vychovávala, není ta, která ji odnosila a porodila.
„Když se dítě dostane z lůna ven, zná tu jedinou osobu, která ho odnosila a porodila, a to je pro mě problém,“ říká jedenatřicetiletá Olivia Maurel, která přicestovala do Čech na konferenci „Náhradní mateřství v mezinárodní a české perspektivě“. Přijela aby vyprávěla svůj příběh, příběh dítěte, které se narodilo z náhradního mateřství a nyní proti němu bojuje.
Konstatovala, že na ty, kteří jsou náhradním mateřstvím dotčeni nejvíce, nebere ohled nikdo. Dva lidé učiní rozhodnutí, systém jim to umožní a nikdo se neptá na zájem dítěte. „Naneštěstí se nedíváme na ty, kdo jsou náhradním mateřstvím dotčeni nejvíce. Oni nikdy nevyslovili svůj souhlas. Jsou to děti, které jsou odtrženy od svých matek a prodány cizím lidem. Něco jako auta, která si objednáte, vyberete parametry, které mají splňovat. Tyto děti jsou považované za pouhý produkt a výrobek, spotřební zboží. I já jsem takto stvořená, prodaná a koupená a ráda bych svým příběhem ukázala, že náhradní mateřství nemůžeme regulovat, že je potřeba ho zrušit,“ apelovala Olivia Maurel.
Olivia žije v současné době ve Francii, je vdaná a má tři děti, ale na svět přišla v americkém státě Kentucky. Když jí bylo osmnáct, zjistila, že ve městě Louisville, kde se narodila, působí firmy, nabízející náhradní mateřství. Začínalo jí to dávat smysl. Například i proto, že z doby těhotenství a když byla malá, neměla žádné fotografie. Trápilo ji to, ale neměla odvahu hledat pravdu. Pomohla jí až tchyně, která viděla, jak se s tím Olivie pere – a koupila jí test DNA.
Toužili po dítěti s vlastními geny
Pohledná mladá žena vypráví jak její příběh začal. Je vidět, že to je pro ni velmi emocionálně náročné. Její rodiče měli úspěšný podnik, byli na vrcholu kariéry. Matka, o jedenáct let starší než otec, už měla dítě z předchozího vztahu. Když se rozhodli pro dalšího potomka, bylo pozdě. Matce bylo 48 let a nedařilo se jí otěhotnět. Protože toužili po vlastním dítěti, s vlastními geny, rozhodli se využít náhradní mateřství s tím, že použijí pro oplodnění otcovo sperma.
„Odcestovali do Spojených států, konkrétně do města Louisville ve státě Kentucky a našli si tam agenturu, která jim pomohla najít náhradní matku. Nechali tam seznam, jak by měla vypadat žena, která mě porodí. Narodila jsem se z tradičního náhradního mateřství, takže ta náhradní matka je se mnou biologicky příbuzná, i když na tom podle mě vůbec nezáleží. Pro mě je matkou ta, která dítě nosí devět měsíců v lůně, a která ho porodí,“ říká Olivia.
Náhradní matku sehnali (bylo to v roce 1991), ale nedařilo se jí embrya udržet, a tak hledali jinou. Našli. „Otěhotněla dva měsíce poté, co byla podepsána smlouva. Často se říká, že agentury zkoumají psychiku těchto žen pomocí důkladných testů, ale víme, že to není pravda. Je to obrovský byznys v objemu čtrnáct miliard dolarů (v roce 2022). A pokud si myslíme, že se někdo bude příliš zabývat osudem těch žen, které se přihlásily, tak můj příklad dokazuje, že to není pravda,“ vypráví Olivia. Její náhradní matka, jak se později ukázalo, měla deprese, nebyla psychicky stabilní a krátce před porodem tragicky přišla o svého nejmladšího syna, kterému bylo dva a půl roku. „Měla dluhy, byla naprosto zničená, psychicky na dně, ale potřebovala zaplatit účty a nakrmit děti. Narodila jsem se 10. prosince, což bylo datum, které si moji noví rodiče vybrali, protože padlo přesně mezi den narozenin mé nastávající matky (5. prosince) a té biologické (narodila se 15. prosince). Měla jsem být vánoční dítě. Takže i o tom bylo rozhodnuto předem, dovedete si to vůbec představit?“ Olivia vypráví a jsou na ní vidět známky velkého smutku a frustrace.
„Když jsem se narodila, nebyla jsem vložena do náruče své biologické matky, té, která mě devět měsíců nosila, živila, mluvila na mě a jejíž každou emoci jsem cítila. Byla jediným člověkem, kterého jsem znala. Místo toho jsem byla prodána a ocitla jsem se v náruči svých adoptivních rodičů. A to bylo první trauma, trauma z opuštění, které se zapsalo do zbytku mého života,“ popisuje s tím, že už odmalička dostávala hysterické záchvaty v situacích, že by někde měla zůstat bez rodičů. Zažívala obrovské strachy, že by ji mohli opustit trvale.
Když dospěla, situace se ještě zhoršila. „Propadla jsem alkoholu, závislostem, byla jsem dokonce znásilněná, protože jsem neustále hledala, kým jsem. Několikrát jsem se pokusila o sebevraždu. Můj život nestál za moc. Měla jsem problém udržet normální přátelství, bála jsem se, že mě ti lidé opustí, a působila jsem na ně děsivě. Byla jsem osamocená a propadala jsem do depresí. Nikdy jsem si nedokázala najít dobrou a stabilní práci a těžko se mi dokončovalo studium…“ vzpomíná Olivia na své těžké roky.
Trauma se přeneslo i na její děti
Potom přišel do jejího života muž, pozdější manžel, který jí dal lásku, pochopení, trpělivost – a také děti. „Dnes mám tři nádherné děti, ale naneštěstí dvě nejstarší trpí stejným traumatem, traumatem z odmítnutí, jakým jsem trpěla já. Jsem přesvědčena, že se to přenáší na další generace. Takže náhradní mateřství neovlivnilo jenom mě, ale i moje děti,“ konstatuje s tím, že po své biologické matce pravděpodobně zdědila bipolární poruchu a určitě psychické potíže. I proto zažívala obrovské obavy, když byla sama těhotná, protože nevěděla, co geneticky předá svým dětem. „Je pro mě zarážející, že lidé považují za nejlepší zájem dítěte, aby se před ním všechny tyto informace skrývaly,“ konstatuje s tím, že nechce obviňovat svoje rodiče, už jim to nevyčítá, ale viní systém, který toto umožnil. Dodává, že je to bezohledné i vůči náhradním matkám: „Musejí brát obrovské dávky hormonů, riskují život, jen aby uspokojily něčí sobeckou potřebu mít dítě.“
Je to pouhý rok, co se Olivia Maurel dozvěděla pravdu, a je to poměrně krátká doba, co o tom mluvila se svým otcem. K němu přece jen měla blíž i v dětství a během dospívání, protože je jejím biologickým otcem. A na základě vlastní zkušenosti se začala věnovat advokační činnosti ve věci náhradního mateřství z pohledu dítěte.
(kš)
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!