Jak vyplynulo již z prvního pozastavení se nad adventními kázáními sv. Bernarda z Clairvaux, můžeme pozorovat v textech tohoto učitele církve rétorické polohy navazující na církevní otce starověku, které sv. Bernard doplnil řečnickými figurami a myšlenkami vycházejícími z monastické tradice raného středověku. Oba proudy vynikaly především věrnou a intenzivní kontemplací Písma a mezi další společné rysy patřila především kritika konzumního a materiálního způsobu života, duchovní vyprázdněnosti a hříchu. Podívejme se tedy společně, co sv. Bernard kázal v předvečer narození Páně, abychom se třeba i my dokázali lépe zaměřit ke zdroji naší naděje.
V kázáních, která bezprostředně předcházejí den Kristova narození, můžeme pozorovat jistý odklon od parenetických statí a neustálé kritiky životního stylu lidí. Nyní již přichází ten čas soustředit se na samotného Krista a sv. Bernard tak činí ve svých textech měrou vrchovatou, ačkoliv ani zde nechybí jistá napomenutí, zdůrazňující nutnost pravé víry: „Není divu, že slovem, které vychází z Božích úst, je živ člověk; žije v Kristu, žije v něm Kristus. Tam se rodí, tam se ukazuje; a nemiluje srdce nejisté a kolísavé, ale pevné a stálé. (…) Kristus se tedy nerodí v takovém srdci, kterému chybí síla víry, totiž chléb života.“ (In vigilia nativitatis Domini – Sermo VI.: De pronuntiatione ipsius Nativitatis). Sv. Bernard se také pozastavuje u samotného zázraku narození, který je důkazem svrchovaného Božího působení v dějinách spásy, a proto se zdá být nezaslouženým a nepochopitelným: „Bratři, kdo vysvětlí toto narození? Anděl ho ohlašuje, Boží síla zastiňuje, Duch Svatý sestupuje; panna věří, vírou panna počne, panna porodí a pannou zůstane; kdo by se nad tím nežasl? A nakonec se narodí Boží Syn, zrozený z Boha přede všemi věky; narodí se Slovo jako nemluvně: kdo by se tomu dost nedivil?“ A posléze také navazuje povzbuzením k radosti z celého zázraku zrození: „Jásejte všichni, kteří toužíte po velkých věcech: Boží Syn k vám sestupuje, aby vás učinil spoludědici svého království. (…) Ježíš je ten, který uzdravuje; kdo by nás mohl zranit? Syn Boží je ten, který povyšuje; kdo by nás tedy mohl ponížit?“ (In vigilia nativitatis Domini – Sermo I.: De pronuntiatione Dominicae Nativitatis: Jesus Christus, Filius Dei, nascitur in Bethlehem Judae ).
V kázání Sermo III. – De pronuntiatione cantus: Hodie scietis quia veniet Dominus se sv. Bernard soustředí na příchod Spasitele, uvažujíc o něm jako o znamení času pevně ukotveném v dějinách spásy a neoddělitelně vtaženém ke stvoření. To vše na základě zpěvu Dnes se dozvíte, že Pán přijde (Ex 16,6). Vy, kdo jste v prachu, povstaňte a chvalte, protože přichází lékař k nemocným, vykupitel k zaprodaným, cesta k bloudícím, život k mrtvým. Přichází totiž, aby zahodil do hlubiny moře naše hříchy, aby uzdravil všechny naše nemoci, aby nás na vlastních ramenou donesl k počátku naší důstojnosti. Veliká je tato moc, ale ještě obdivuhodnější je jeho milosrdenství, protože chtěl přijít tímto způsobem ten, který mohl přijít jakkoliv.
V dalších kázáních však už dominuje především motiv naděje, která přichází, která se rodí a která má moc zahladit hřích a vše učinit nové. Bůh se stal člověkem, rodí se nám jako malé miminko a v záři tohoto Božího zázraku se rozplývá vše, co nás trápí, co nám brání být Bohu nablízku, neboť: „Ten, který je na výsostech slávou Otce, na zemi se stal pokojem pro lidi dobré vůle. Maličký byl totiž dán maličkým, aby velký byl dán velkým, a ty, které jako maličký ospravedlňuje, ty později jako velký a slavný zvelebuje a oslavuje. (…) Hle zde je dítě bez pošpinění, jediný mezi lidmi opravdový, protože on je sama pravda. (…) Očišťuj svůj zrak, abys mohl vidět nejčistší světlo, a svůj sluch skláněj k poslušnosti, abys jednou došel do věčného klidu a pokoje, který je nad každý jiný pokoj. (…) Pán je blízko moji bratři, netrapte se žádnou starostí, je velmi blízko a zakrátko se ukáže. (…) Pán je blízko těm kdo jsou sklíčeni v srdci, je blízko těm, kdo ho vyhlížejí, kdo ho očekávají v pravdě.“ (In vigilia nativitatis Domini – Sermo IV.: De medicina laevae et deliciis dexterae Sponsi).
Kazatelovo nadšené zvěstování naděje se posléze přelévá do chvalozpěvu opěvujícího Krista samotného a toho co pro nás křesťanský lid znamená nejen jeho příchod, ale On sám. Nejdříve polehoučku, posléze však až s inspirovanou obřadností a nadšením sv. Bernard vyznává Boží slávu a dává nám skrze své myšlenky pocítit její moc a nevyjádřitelnou krásu: „ Ježíš Kristus, Syn Boží, se nám rodí v Betlémě v zemi judské. Jako totiž je jakýmsi způsobem obětován až dodnes každodenně, dokud zvěstujeme jeho smrt, tak je viděn, jak se rodí, dokud si s vírou znovu zpřítomňujeme jeho narození (Sermo VI.). Pomyslným vrcholem je potom kázání Sermo V. – De pronuntiatione cantus: Sanctificatimi hodie, et estote parati: die enim crastina videbitis majestatem Dei in vobis, které je doslova prodchnuté povzbudivými myšlenkami o Spasitelově narození. Nechme je zaznít i dnes, neboť jsou věčnou inspirací v jakékoliv době: „Proto žijeme, bratři, k tomu jsme povoláni, proto nám zazářil dnešní den. Byla kdysi noc, kdy nikdo nemohl toto dělat. Byla noc pro celý svět, dokud nevzešlo pravé světlo, dokud se nenarodil Kristus. Byla noc také pro každého z nás, dokud jsme neprožili své obrácení a vnitřní znovuzrození. (…) Není divu, vždyť ten, který se dnes pro nás stal spravedlností od Boha Otce, zítra se nám ukáže jako náš život, abychom se i my ukázali spolu s ním ve slávě. Dnes se nám narodí jako maličký, aby se člověk neopovážil sám sebe vyzdvihovat, ale spíše abychom se obrátili a stali se takovými jako děti. (…) Dnes se ještě uvidíme v něm jako v zrcadle, když přijímá naši podobu; zítra uvidíme jeho v nás, když nám jíž daruje svou podobu, když nám ukáže sebe sama a přijme nás k sobě. To je význam toho slibu, že sám půjde od jednoho k druhému a bude sloužit; on z jehož plnosti přijímáme, a to ne slávu pro slávu, ale milost pro milost.“
Kéž nám jsou povzbudivá a krásná slova sv. Bernarda z Clairvaux ku pomoci k výsostnému prožití nadcházejících dnů a možná i inspirací pro naše vlastní rozjímání o příchodu Spasitelově.
Veni Domine.
Zdroj: Bernard z Clairvaux – Kázání pro dobu adventní a vánoční, z latiny přeložila Markéta Korontháliová, Praha: Krystal OP, 2016
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!