Rokovali jsme s Mons. Antonínem Baslerem, pomocným biskupem v Olomouci, a řeč přišla krom jiného na modlitbu, jeho osobní vzory biskupské služby nebo jmenování nového arcibiskupa. Rozhovor byl pořízen 14. března.
V lednu uběhl rok od smrti teologa a emeritního papeže Benedikta XVI.: Nosíte v paměti nějakou jeho myšlenku, kterou si často vybavujete?
Z pokladu jeho myšlenek a slov jsem čerpal mnoho a čerpám stále. Mám od něj všechny knihy, které v češtině vyšly, některé i v italštině. Teď zrovna si vzpomínám na jednu jeho myšlenku: Ani nejvyšší vzdělání nechrání před velkými omyly. Dneska jsem to při nějaké příležitosti použil, ale jeho myšlenek je spousta. Mám od něho asi 80 knih v češtině a v podstatě všechny přečtené, podtrhané. Je to můj nejoblíbenější autor, když nepočítám Písmo svaté.
Chováte v srdci nějaký svůj osobní vzor pro výkon biskupské služby?
I Benedikt XVI. byl nejdříve diecézním biskupem. A svým způsobem si také beru příklad z otce arcibiskupa Jana, u něhož jsem směl pracovat a vedle něhož jsem směl žít více než dvacet let, takže mě samozřejmě ovlivnil a ukázal mi příklad velmi obětavého biskupa. Jsem přesvědčen, že takové charisma, jako má on, já nemám, ale mám zase jiné dary od Pána Boha, a tak se s nimi snažím hospodařit jako dobrý správce. Nicméně určitě on byl pro mě vzorem biskupské služby.
Před rokem a osmi měsíci z Olomouce do Prahy odešel právě Jan Graubner, jehož kancléřem jste dlouhá léta byl: Nechybí Vám úzká spolupráce s ním?
Člověk to musí akceptovat jako Boží vůli. A vidíváme se relativně často, i v současné chvíli je tady v Olomouci. Také máme každý měsíc s biskupy, včetně jeho, společnou videokonferenci. Jsme tedy v poměrně úzkém kontaktu.
Olomoucký arcibiskupský stolec byl prázdný déle než rok a půl: Jak by si měl křesťan vysvětlit dlouhotrvající sedisvakanci?
Prázdný byl, ale ve chvíli, kdy pan arcibiskup odešel, se hned sešel sbor konzultorů a zvolil ze svého středu administrátora; tudíž hlava naší arcidiecéze, byť prozatímní, byla hned. A byť otec Nuzík nemohl rozhodovat některé vážnější věci, diecézi řídit mohl, pročež nebyl až takový problém počkat. No a ta doba sice podle našich představ mohla být kratší, nicméně, jak mi říkal pan nuncius, oni mohou začít proces hledání biskupa, až dostanou pokyn z Říma. Nadto se nunciové střídali, a ten nový se tedy rozkoukával, poznával naši republiku. Teď se zase vystřídali radové, pomocníci pana nuncia. Jistě, mohlo to být dříve, ale je to tak, jak to je. Jsme šťastni, že už to je a že máme nového arcibiskupa. 13. dubna se v katedrále slavnostně ujme své služby.
S biskupem Nuzíkem jste v mezidobí spojenými silami spravovali arcidiecézi: Jak jste měli rozděleny úlohy a co se na tom změní s nástupem biskupa Josefa na arcibiskupský stolec?
Otec Nuzík jako administrátor diecéze byl šéfem, hlavou; já jsem zůstal pomocným biskupem, kterým jsem byl za otce arcibiskupa Graubnera a rovněž vedle otce Nuzíka. To znamená, že jsem pokračoval ve službě kancléře, což budu i nadále. Z pastoračních záležitostí jsem před odchodem pana arcibiskupa Jana dělal všechno, co mi přidělil, a po jeho odchodu, co mi přidělil otec Nuzík, tak jak se na tom domluvil se sekretariátem. Takže já to mám jako pomocný biskup v uvozovkách pořád stejné.
Jaké úkoly čekají v olomoucké arcidiecézi na nového arcibiskupa?
Cílem biskupské služby je vést lid své diecéze ke svatosti, k intenzivnímu životu s Bohem a pro Boha a k tomu slouží všechno, co je v diecézi zřízeno, ať už máme na mysli třeba církevní školství, pastorační péči o rodiny nebo o mládež. Ani bych neřekl nějaké nové věci, ale pokračovat v tom, co už je rozběhnuté, a když se ukáže nějaká nová potřeba, tak samozřejmě zareagovat. Ale že by se muselo vymýšlet něco úplně nového…
V dnešní společnosti je znevážena důstojnost manželských párů, když je manželství stavěno naroveň se způsoby soužití, které neodpovídají Božímu záměru: Co může církev podniknout, aby manžele povzbudila?
Odkazovat na věrnost Božímu záměru, který Pán Bůh jasně sdělil skrze své slovo. Všichni známe začátek knihy Genesis: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu. Bůh jim požehnal a řekl jim: ‚Buďte plodní, rozmnožujte se, naplňte zemi a podrobte si ji.‘“ Ti dva budou jedno tělo, jeden člověk. Rodina je od slova „roditi“. Jedině v právoplatném manželství je nejlepší atmosféra pro zrození a výchovu dalších generací.
Úděl biskupa obnáší starosti a námahu: Zakoušíte přesto chvíle, kdy pookřejete a děkujete za své povolání?
Určitě. Každý kněz i biskup slíbil, že se až do smrti bude modlit liturgii hodin, jejíž gros spočívá v žalmech. A modlit se žalmy, to je jako jít po louce, kde náhle zazáří krásná květina. Je to tedy krásná, pestrá modlitba, jež přináší radost. No a pak se také každý den modlím růženec a korunku k Božímu milosrdenství v rámci pětikilometrového okruhu na okraji Olomouce. To je taková moje hodina od osmi do devíti, hodina intenzivní modlitby a intenzivního pohybu. Celý den se na to těším.
Pocházíte z Olšan v podhůří Jeseníků: Uchováváte si citovou vazbu na kraj svého dětství a mládí?
Mám tři starší sestry a udržujeme hezké vztahy; dvě už jsou vdovami. Občas si zavoláme, občas je navštívím. A jelikož jedna z neteří učí tady na lékařské fakultě, jsme také v kontaktu. Jiná neteř zase jezdí jako zdravotní sestra s mobilním hospicem pod Charitou Zábřeh. Tak je to takové hezké, rodina funguje. Ale rodiče jsou na věčnosti, už několik desítek let.
Olomouc má poklad v místním světci Janu Sarkanderovi: Jaké poselství vysílá jeho příběh dnešnímu křesťanovi?
Byl především knězem, a sice věrným knězem katolické církve. Dokázal obstát i v tak strašné zkoušce, jakou bylo mučení, navzdory kterému zachoval zpovědní tajemství. Jedním z požadavků jeho trýznitelů bylo, aby řekl, jestli se ve zpovědi od zemského hejtmana Ladislava Popela z Lobkowicz dověděl něco o vpádu polských lisovčíků, kteří Moravou táhli proti povstalým českým stavům. Protože dokázal zachovat zpovědní tajemství, přestože mu vykloubili ramena a pálili ho pochodněmi, je velikým vzorem pro kněžstvo nejenom olomoucké arcidiecéze. Věrností svému povolání a poslání je vzorem pro všechny, kdo cítí, že je Pán Bůh k nějakému životnímu úkolu povolal, aby mu zůstali věrni – ať už v manželství nebo v řeholním životě nebo v kněžství.
Má olomoucké arcibiskupství nějaké plány, pokud jde o šíření a prohlubování úcty k tomuto mučedníkovi?
O nějakých zvláštních plánech jsem neslyšel. Sarkanderovská úcta se pěstuje, a to zvláště v těch farnostech, kde svatý Jan Sarkander sloužil; je to kupříkladu Uničov. Dalším místem je kaple svatého Jana Sarkandera v Olomouci, kde 17. března 1620 na následky mučení zemřel (tehdy tam stálo městské vězení – pozn. red.). No ale řekl bych, že v současné době se spíše usiluje o beatifikaci ve třech kauzách: arcibiskup Stojan, Anička Zelíková a páter Antonín Šuránek.
Zvláštností olomoucké arcidiecéze je myslím mimo jiné to, že v ní leží tři poutní baziliky celonárodního významu – Velehrad, Svatý Hostýn a Svatý Kopeček: Nese toto obdaření nějaké zřetelné plody i v současnosti?
Určitě. Často jezdím na Svatý Hostýn, kde se podařilo panu arcibiskupu Janovi rozvinout poutě různých stavů včetně myslivců, hasičů, kuchařů a mnohých dalších. A jsou to velmi navštěvované poutě. Koná se i orelská pouť. Také na Velehrad jezdím často, zvlášť mimořádná pouť je ta cyrilometodějská 5. července, která přitáhne mnoho věřících, ale i spoustu lidí, kteří zatím hledají řekněme osobnější vztah k Bohu. A Svatý Kopeček je také poutním místem velmi navštěvovaným, a to nejenom Olomoučany, i když těmi asi hlavně. Mívám tam o Velikonocích na Bílou sobotu noční bohoslužbu se křty dospělých. Myslím si, že poutní místa, a nejenom tato, plní velice důležitou roli v uchování a rozvíjení života z víry.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!