Coby četbu příhodnou pro čas velikonočního oktávu otiskujeme verše Václava Renče, a sice třicátou kapitolu jeho Popelky nazaretské (poprvé vydána roku 1969, vznikla během autorova věznění v letech 1952–62).
Ve skále narozen, Bůh živý,
do skály pochován. A divy,
jimž chtěl by svět, se nedějí.
Mrtev a pohřben jako jiní,
nic nezměnil, nic neučiní,
probouzeč lichých nadějí.
Až jitro nastalo, den třetí.
Tu městem ještě spícím letí
vichrná zvěst: je prázdný hrob!
Marně se pyšní hrůze brání,
procítají v nich znenadání
proroctví písem z dávných dob.
Den třetí… – Synu můj, ó Králi!
Synáčku, vzešlý z lůna skály
tak jako z mého klína kdys!
Vidím tě, mám! Jsi u mne, tady,
na dosah dlaně, krásný, mladý!
Živoucí jas tvůj každý rys.
Živoucí, živý! Plna tebe,
má harfo, hudbo má, mé nebe,
zas jako v onen blahý čas,
jak rozpoznám, co ty, co já jsem,
celičká prostoupena jasem?
A vše jsi ty, a tys ten jas!
Ó, blažení, kdo v tebe věří!
Teď, nedbaje už stěn a dveří,
budeš k nim vcházet, host a Pán,
a v rozžhavená srdce jejich
se vlévati ne po krůpějích,
ale jak déšť, jak oceán.
A blažení, kdo hledají tě!
Teď ty je vyhledáš. Mé dítě,
prvněs však přišel za matkou!
Nastokrát víc bych trpět chtěla,
než co jsem dosud vytrpěla,
jen pro tu chvíli přesladkou.
– Jen pro tu chvíli? Popelko má,
brzo i ty už budeš doma,
pak teprv poznáš, co je jas!
Teď spěchá, Pastýř probuzený,
prolnouti tolikeré stěny,
vyhledat tolikeré z nás.
Mnozí ho spatří, mnozí tuší,
a mnoho vyvolených duší
až hmatá světlo jeho stop.
A přátelé i nepřátelé
šeptají kradmo, rozechvěle:
On vstal! On vstal! Je prázdný hrob!
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!