Reportáž
U paty pomníku obětem komunismu na motolském hřbitově v Praze vojáci pokryli zem věnci. V pátek 10. května za doprovodu Ústřední hudby Armády ČR přinášeli květinové dary jménem institucí i veřejných činitelů a předně jménem bývalých politických vězňů, jakož i pozůstalých těch, kdo byli v komunistickém Československu vězněni a popravováni z ideologických důvodů.
Pietnímu aktu byli kromě někdejších politických vězňů přítomni důstojníci armády, zástupci Vězeňské služby ČR i spolku Dcery politických vězňů padesátých let. Čest nespravedlivě stíhaným a trýzněným rovněž vzdali mj. kardinál Dominik Duka, zástupci Vojenského spolku rehabilitovaných, Ústavu pro studium totalitních režimů, Parlamentu ČR, vlády a samospráv, jakož i velvyslanec Maďarska András Baranyi.
Motolský hřbitov se nestal místem vzpomínky na neblahé časy náhodou: pod křížem a pamětními deskami tam leží ostatky lidí, kteří doplatili na zvůli komunistů. Někteří zemřeli v táborech nucených prací či ve vězení, jiní byli popraveni nebo zastřeleni na útěku, další zemřeli při přechodu státní hranice rukou pohraniční stráže. Jejich urny, neoznačené jmény, byly na hřbitov přivezeny tajně, aby rodiny zabitých nevěděly, kde byl jejich blízký pohřben. Avšak úsilím badatelů z Konfederace politických vězňů, Národního archivu Praha a Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR se podařilo vypátrat jména 46 osob-obětí, jejichž popel se v Motole nachází. Jde např. o Josefa Brykse, pilota RAF, jenž zemřel v jáchymovských uranových dolech.
Archivářka Národního archivu Alena Šimánková odkryla přítomným dva z řady příběhů, které se skrývají za oním výčtem zjištěných jmen – jeden z nich patří Ladislavu Dokonalovi, který byl zemědělcem v Bezděkově u Přelouče a hospodařil na sedmi hektarech půdy. Protože nesplnil státem nařízené dodávky, byl odsouzen k šesti letům odnětí svobody a vězněn v pracovním táboře Rovnost u Jáchymova; ostraha ho zastřelila při pokusu o útěk. Ostatky rodině nebyly vydány s odůvodněním, že šlo o „vesnického boháče“. Jiné jméno z výčtu pohřbených osvětlil Jiří Šouša z Katedry právních dějin Právnické fakulty UK: Student Emanuel Čančík se po Únoru zapojil do protikomunistického odboje a byl posléze odhalen, odsouzen a roku 1949 popraven. Slovo před památníkem dostali také vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR Aleš Kýr, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová, ministr kultury Martin Baxa, člen zastupitelstva Prahy 5 Petr Lachnit, senátor Pavel Fischer ad.
Vlastní smysl setkání u památníku obětem socialistického útisku dobře vyplynul z řeči Lea Žídka, který podmínky lágrů padesátých let zakusil na vlastní kůži: „Opět si zde na tomto památném místě, ale i jinde při mnoha podobných akcích uvědomujeme svůj dluh vůči těm, kteří zvláště v padesátých letech minulého století obětovali své zdraví a životy pro to, abychom v budoucnu mohli žít ve svobodě a pokoji. Jsme jim za to dostatečně vděční? A plníme jejich odkaz? Bez ohledu na postoje k posmrtnému životu cítím, že by nebylo spravedlivé, kdybychom neuznali jejich trvalou existenci nejen v našich myslích a srdcích, ale i na věčnosti. Vždyť k nám stále promlouvají a varují nás před každým nebezpečím. Burcují naše svědomí a neustále nás vybízejí, abychom odmítali dobyvatelské a totalitní praktiky diktátorských režimů a prosazování i šíření extremistických ideologií, které narušují přirozené zákony a jasně dané vztahy mezi muži a ženami. Troufneme si je neslyšet či odmítat? Někteří z nás se již brzy, jiní později přiblíží k druhému břehu široké řeky života a přes její prudce strhující proud se budou snažit na něj vystoupit. Pokud se nám při této snaze nepodaří odolat různým škodlivým mainstreamům, můžeme skončit až někde v bezedném rozbouřeném moři zkázy. Braňme se tomu zavčas. Ještě není vše ztraceno. K nalezení správné cesty a k potřebnému získání síly a odvahy nám mohou pomoci i přímluvy těch, na které dnes s vděčností vzpomínáme a jimž přejeme zasloužené věčné odpočinutí. Věřme přátelé, že při naší dobré vůli a upřímné snaze o nápravu nebude Ninive zcela zničeno.“
Potom k přítomným promluvil kardinál Dominik Duka a varoval před zapomenutím naší historie novou generací národa, které se ukazuje jako reálné nebezpečí kupříkladu u přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy. Obrátil následně pozornost k jednomu z těch, kdo ve společném hrobě našli odpočinutí, a sice k Jánosi Esterházymu, příslušníku maďarské aristokracie, který se v rámci Státní rady Slovenského štátu zastal Židů v době jejich vyhlazování a který byl právě proto zavlečen do politických procesů padesátých let. To otce Dominika přivedlo k myšlence na Izrael a současný kontext: „Nárůst antisemitismu, který je obrovskou oslavou nacismu probíhá v celém demokratickém světě, probíhá na univerzitách! Ano, bratře Leo, tady je Ninive. A to jsou skutečnosti, na které bychom neměli zapomínat. Tekoucí identita nevychová vojáka, ten nebude bránit. Stačí pokus o evidenci případné mobilizace a vidíte, jaká byla reakce.“
Kardinál Duka naznačil, kudy vede cesta z popsaných trampot a zmatků: „To, co nás může zachránit, je skutečná znalost, pravda, ale nepřipustit si nenávist. Jestliže dáme nenávist jako heslo zápasu, jsme ztraceni. Modlitbě nás naučil jeden syn židovského národa, judského kmene, davidovské dynastie.“ Naneštěstí Kristovy kříže se odstraňují „v mnoha zemích, kde vládne islám, ať je teroristický anebo militantní, anebo i v těch zemích, které nazýváme zeměmi demokratickými, tolerantními. A stále nám není nic platné a nechceme si uvědomit, co řekl T. G. Masaryk: ‚Bez zbožnosti, tolerance, vzájemné úcty a diskuze není demokracie možná.‘“ Když domluvil, ještě se krátce pomodlil.
Spolek Nositelé odkazu Jáchymovské peklo pořádá pietní setkání už 24 let a z jeho strany zaznělo v závěru pozvání na 35. ročník vzpomínkové akce Jáchymovské peklo (24. a 25. května), v jejímž rámci účastníci navštíví čtyři místa paměti: hřbitov v Horním Slavkově, tzv. rudou věž smrti u Ostrova-Vykmanova, Jáchymov a památník Brána ke svobodě u Mikulova. V sobotu 13. července se pak v premonstrátském klášteře Teplá uskuteční mše svatá ke cti bl. Hroznaty, patrona politických vězňů.
Galerie
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!