Dítě to tak potřebuje mít. V pohádkách se střetne čisté dobro s čistým zlem, zcela dobrý princ zápolí se zcela zlým čarodějem, dokonale krásná princezna s dokonale odpornou ježibabou, princ má všechny dobré vlastnosti, na jeho pandánu čarodějovi zase není ani milimetr dobrého. Stoprocentní dobro proti stoprocentnímu zlu, bílá proti černé. Když se proces individuace zdaří, jinoch později pochopí, že princ i čaroděj jsou dvě postavy jeho vlastního nitra. Jsme schopni se obětovat až za hranu věcí a pro dobro jít světa kraj, ale ta druhá půlka věty je též pravdivá, ty propasti jsou v nás také. Když se proces individuace nezdaří, končí to Islámským státem, ve kterém domnělí synové světla vybíjejí domnělé syny tmy a konec časů chtějí umístit již sem, doprostřed časů. Pokušení všech diktátorů je zřídit nebe na zemi a když se o to pokusí, vždy a neomylně stvoří peklo, ale to je jiný příběh. Jak nekonečně pravdivé je podobenství o koukolu mezi pšenicí!
Eduard Pernkopf, anatom, lékař, člen NSDAP, který ihned poté, co se stal v roce 1938 děkanem, vyčistil vídeňskou lékařskou fakultu od živlů, židovských profesorů, má tak na rukou krev; zároveň vytvořil ve své době jedinečný anatomický atlas, ze kterého se budou generace studentů medicíny učit až do poloviny devadesátých let. Pernkopf sám zemřel v roce 1955, ale jeho atlas jej přežil. Nebylo to nikdy potvrzeno, avšak je velmi pravděpodobné, že kadávery pro atlas bral z vyhlazovacích táborů nebo z vídeňského vězení, kde byli popravováni Židé i odpůrci režimu nežidovského původu. Erich Lepier, vedoucí skupiny čtyř malířů, za své jméno maloval na anatomických tabulích hákový kříž, aby bylo jasno. V pozdějších mnoha vydáních učebnice již byl hákový kříž odstraněn, kvůli studentům. Může špatný člověk napsat dobrý anatomický atlas? Může.
Zlo i krása
Caravaggio byl pouliční rváč, vrah a výtržník, na začátku 17. století v římském hostinci Albergo del Moro vyprovokoval rvačku, ve které se pravděpodobně dopustil vraždy policisty, v roce 1606 zabil při hře přítele Ranuccio Tommassoniho, existuje hypotéza, že to byl jeho model a milenec, před spravedlností musel prchnout z Říma, na Maltě se však opět rozhádal a byl zde vězněn, z vězení prchá, žádá o milost, ale jeho kauze přitěžovaly nové násilnosti – plody jeho nezvladatelné povahy. Po zprávě, že se jej papež chystá omilostnit, putuje do Říma, v přístavu na poloostrově Monte Argentario bylo pak na pláži nalezeno jeho tělo, příčina smrti není jasná, všechny hypotézy jsou na stole. Psal se rok 1610. Určitě nešlo o život světce. Ale maloval skvěle! Chápu, že příbuzní jeho obětí by dnes psali žádosti o stažení jeho obrazů, že se na to jako trpící příbuzní nemohou dívat. Otázka je jediná: může špatný člověk namalovat dobré obrazy? Ano, může.
Jean Vanier založil komunitní hnutí Archa, ve které se lidé dobré vůle bez ohledu na náboženskou příslušnost či nepříslušnost starají o mentálně postižené. Výborná myšlenka, skvělé dílo, objektivně dobré plody po celém světě, propojení světa zdravých se světem nemocných. Několik dní jsem ještě za starých časů v jedné l´Arche ve Francii pobýval; byl jsem nadšen. Ta druhá stránka Jeana Vaniera, která vyplula na povrch až po jeho smrti, je podle všeho taky pravdivá – Varnier sexuálně zneužíval ženy, které se k němu obracely s žádostí o pomoc
Král David a Betšeba, manželka Chetity Uriáše, by nám rovněž mohli sdělit svůj příběh. Představuji si Uriášovu radost v den svatby, když on, cizinec, si bral ženu svého srdce, krásnou ženu židovku. Chetita Uriáš, bible je v tomto neúprosná a vždy Uriášův etnický původ uvádí, voják ze staré školy, se zachoval lépe a byl víc loajální židovskému národu, než židovský král David sám, který svedl jeho manželku, přivedl ji do jiného stavu a Uriáše pak nechal zabít. Král David je pro dnešní Izraelity pojem, král zakladatel, Izrael je země Davidovy hvězdy. Chetité by pravděpodobně dnes pořádali demonstrace a zdůrazňovali by, že je zmínka o králi Davidovi „hluboce zraňuje“, je „rasistická“, „diskriminační“ a oslavující „sexualizované násilí“ a „nepřijatelně majetnický vztah k ženám“.
To nejsou omluvy, to v žádném případě nejsou omluvy, naopak, je třeba zlo nazvat zlem a hřích hříchem, nebanalizovat zlo, nezakopávat pod koberec ani se netvářit, že se nic nestalo. Král David není jen ten chrabrý princ z pohádek, má v sobě i ty temné hlubiny. V bibli i v našich životech mají hrdinové své chyby a zbabělci své ctnosti. Stalo se a stalo se toho v jeho životě hodně. Pozvali by dnes krále Davida, aby pohovořil na Charismatické konferenci v Brně?
Chápu pohoršení žen, které žádají stažení děl slovinského kněze Marka Rupnika a nevím, jak jeho kauza dopadne. Jezuita, o kterém řada řeholnic uvádí psychologické a sexuální zneužívání, vyšetřování probíhá, Rupnik byl propuštěn z řádu. Pro mě budou jeho věci tím víc křičící. Schválně bych ta díla vystavil a nechal na očích všem s podrobnými popisky kauzy, jak ji známe z novin, ať všichni znají okolnosti vzniku jeho děl, aby se pro všechny diváky staly vykřičníkem a rozjímáním o sobě samých, rozjímáním o vlastní lidské slabosti, o hlubinách našich vlastních duší. Toto je člověk! Toto jsme my. Pokud je z jeho děl nyní někomu na zvracení, nu ano, ať je. Dívejte se na geniální plátna Caravaggia, dívejte se na realizace Marko Rupnika, dívejte se na ně, a o sobě samých u toho rozjímejte. Toto jsme my, lidé!
Pokud byste chtěli stáhnout umělecká díla všech umělců, kteří zhřešili, nezbylo by vám žádné; jediným bez hříchu byl Ježíš Kristus. Chcete-li pokácet sochy všech hříšníků, jak dnes činí mladí aktivisté, nezbude vám nakonec ani jedna socha, krom zobrazení samotného Krista. Vždyť všichni zhřešili. Aktivisté však rychleji jednají, než myslí.
Takže ano, chápu obě strany, zničte umělce i jeho díla i vzpomínku na něj a spálenou zem posypte solí. Z úcty k obětem!
Špatní jsme všichni
Zároveň, špatní jsme všichni. Posuzování, jak moc musí být člověk špatný, aby jeho díla byla zničena, a kdo by to měl posuzovat, a jaké vlastnosti by měl mít ten, kdo bude posuzovat, a zda ten, kdo posuzuje by měl být sám bez hříchu, je druhá a velmi ošemetná věc.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!