Komentář Jakuba Kříže
Tak nám Etická komise Univerzity Karlovy odsoudila proděkana Katolické teologické fakulty. Sice své stanovisko ještě na webových stránkách nezveřejnila, ale když je potřeba někoho odstřelit, není problém zajistit únik.
Ale o to nejde.
Každý orgán, v němž je více než jeden člen, je z povahy věci děravý jak cedník, a jestliže navíc své rozhodnutí zasílá většímu množství osob, znamená to de facto zveřejnění.
Docent Jinek byl shledám vinným z generalizujícího, manipulativního a denunciačního vyjadřování vůči doktorandům, jež označil za notorické nepsavce, a byl odsouzen k veřejné omluvě a větší zdrženlivosti, což podle komise představuje minimální krok k nápravě.
Ale o to nejde.
Kolega Jinek se jistě mohl vyjádřit umírněněji a pokud je etická komise kritická k neuctivým výrokům vůči studentům, je to jen dobře. Ostatně, pokud vím, Jinek se omluvil již někdy v září.
Tak o co jde?
O to, že vás odsoudí, aniž byste o tom věděli a aniž byste se mohli bránit.
Už antická společnost znala zásadu audiatur et altera pars (nechť je slyšena druhá strana), podle níž není možné někoho odsoudit, bez toho, aby měl možnost obrany proti vzneseným obviněním. Přirozená spravedlnost – etičnosti rozhodování orgánu nadaného mocí někoho trestat nebo se vyslovovat o jeho vině či nevině – vyžaduje, aby osoba měla možnost být vyslechnuta předtím, než je proti ní přijato rozhodnutí, které se dotýká jejích práv nebo zájmů. Tato starobylá a zcela samozřejmá zásada slouží jako ochrana proti svévolnému a libovolnému rozhodování a zajišťuje, aby jednotlivci byli spravedlivě vyslechnuti předtím, než se proti nim přijme nějaké rozhodnutí.
V případě kolegy Jinka etická komise UK postupovala tak, že první písemnost, kterou mu adresovala, bylo až konečné rozhodnutí. Nebyl informován o tom, že bylo zahájeno řízení proti němu, nebyla mu dána možnost vyjádřit se k obviněním, nemohl se hájit.
O to jde.
Toto, to je prosím systémový problém činnosti etické komise UK, jež respektuje procesní práva obviněných méně než středověké soudy.
A také méně než jiné české univerzity. Například v Českých Budějovicích platí: „Osoba, které se šetřený podnět týká, má právo být v předstihu seznámena s podklady týkajícími se podnětu, písemně vyjádřit své stanovisko, dodat předsedovi komise podklady, které by mohly pomoci k objektivnímu posouzení podnětu a účastnit se jednání komise související s jejím případem.“
Starobylá Univerzita Karlova ještě k takové úrovni ochrany procesních práv nedospěla. Viděli jsme to i v případu profesora Martina Kováře, který byl na Univerzitě Karlově etickou komisí označen za plagiátora. Sesterská etická komise Vysoké školy ekonomické posléze poukázala na to, že Kovář neměl možnost se obhájit nebo nějak vyjádřit, takže to vlastně vypadalo, že cílem byla jeho profesní likvidace.
Etická komise Univerzity Karlovy se honosí přívlastkem „etická“ – ale pokud systematicky odsuzuje členy akademické obce bez respektu k pravidlům řádného procesu, jedná velmi neeticky a nespravedlivě. Nechtěl bych být pod jejími rozhodnutími podepsán. Jednoho dne se za takové jednání budeme kolektivně stydět tak, jako se dnes stydíme za činnost jiných komisí, které na našich univerzitách v minulosti působily.
Převzato z blogu Právo v dešti
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!