Za život se nepochoduje, řekla kdysi moje věřící kamarádka, která se netajila kritikou Hnutí pro život a dávala ji veřejně najevo. Tehdy jsem s ní v jistém smyslu souhlasil. Demonstrovat za minulého režimu, to mělo váhu. Ale chodit ulicemi kvůli vyjádření názoru? Notabene, když lze tento názor kdekoliv svobodně vyslovit a hájit? Nezdálo se mi to…
Jenže současný tlak na změnu společenských hodnot se tak radikálně vystupňoval, že jsem po letech musel připustit, že nejenže má smysl pochodovat Prahou, ale že už může být dokonce i pozdě.
Když se vloni na Novinkách.cz objevil titulek, že Pochod pro život zastavili antifašisté, něco se ve mně zlomilo. Má to snad znamenat, že katolíci, co jdou v pokojném průvodu městem, jsou fašisté? Že ti řvouni, co se všemi způsoby snaží komplikovat průběh pochodu, jsou ti, co naši zemi chrání před nebezpečnými extrémisty?
Byl jsem tím opravdu dotčený a řekl jsem si, že letos pochod nevynechám. Abych jej stihl, jel jsem celou noc z Východního Slovenska do Prahy. Doma jsem se dvě hodiny prospal a pak vyrazil, směr katedrála. Byl jsem potěšen množstvím lidí, pozitivní atmosférou a řadou známých tváří, které jsem poznával. Po mši svaté jsem se zařadil do průvodu a povídal si s biskupy, kněžími, řeholnicemi, kamarády, o nichž jsem netušil, že se pochodu účastní pravidelně. Trochu mě překvapilo, že nikde nevidím žádné politiky. Jen pražského lidoveckého zastupitele Jana Wolfa, který pomáhal s organizací a dal pochodu záštitu. Copak o hlasy těchto lidí žádné strany nestojí? Dva měsíce před volbami? Té opuštěnosti početného davu od politických elit si nešlo nevšimnout.
V Karmelitské ulici začaly první problémy. Někteří aktivisté se pokoušeli připojit do průvodu se svými transparenty: Podpora klimatu, LGBTQIA+, Moje tělo je moje, Na palestinských dětech záleží, Stop klerofašistům.
Progresivističtí aktivisté následně zablokovali most i hasičské auto, které jelo k zásahu. Policii se nepodařilo trasu uvolnit, tak jsme po dlouhém čekání Vltavu přešli jinudy, což mělo tu výhodu, že většina z nich zůstala na mostě, který policie uzavřela z obou stran. To rozzuřilo pirátskou europoslankyni Markétu Gregorovou, která též na mostě zůstala. Demokracie po pirátsku nejspíš vypadá tak, že je v pořádku blokovat povolený pokojný průvod, ale když Policie ČR koná svou práci, je to šikana.
Ostatně právě ta absurdita, že průvod rodin s dětmi, miminka v kočárcích, skauty, prostě lidi, kteří nepřišli dělat nepořádek a chovají se pokojně, musí chránit těžkooděnci a nad Prahou létat vrtulník, byla pro mě nejsilnějším znamením, v jaké to době žijeme. Jsem přesvědčen, že z těch účastníků, s nimiž jsem v průvodu šel, by nikoho ani nenapadlo blokovat mosty a lepit se k chodníku, až se bude konat třeba Prague Pride. Proč také. Vždyť máme demokracii. Nemusíme spolu souhlasit, ale jestli máme jako společnost za něco stát, respektujme se.
Realita sobotního odpoledne byla taková, že bez asistence těžkooděnců by náš průvod neprošel. Zastavili by ho ti, co hlásají rozmanitost, toleranci, lásku a chtějí být fér.
Tak zase za rok…
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!