Po jakémsi „komunikačním půstu“, kdy se na základě rozhodnutí papeže Františka mohlo hovořit o obsahu a průběhu synody jen v omezené míře, byl svolán na pátek 3. listopadu 2023 brífink s pražským pomocným biskupem Zdenkem Wasserbauerem, který byl jediný hlasující zástupce ČR na synodě. A to pouhé dva dny poté, co přicestoval do Čech. Setkání s novináři Moderovala Monika Klimentová mluvčí ČBK, která se synody účastnila v komunikačním týmu.
Detaily, jak vše probíhalo a k čemu téměř čtyři stovky delegátů z celého světa během měsíce trvání synody dospěly, budou dostupné pro všechny, a to v asi čtyřicetistránkovém závěrečném dokumentu, na jehož překladu do češtiny se intenzivně pracuje.
Očekávání k výsledkům synody byly různé. Mnozí hovořili o synodě jako o „inventuře církevních postupů v dnešní době“, změně kultury, mentality, v našem evropském prostředí často zaznívaly otázky, jestli církev umožní svěcení žen, sňatky stejnopohlavních párů, svátosti pro rozvedené a znovusezdané a podobně. Ale jak se ukázalo, pro jiné země a kontinenty toto není hlavní téma – a vlastně to ani nebylo tématem synody.
Biskup Wasserbauer hned v začátku zdůraznil i to, co opakovaně zdůrazňoval papež František, že synoda je především duchovní záležitostí. Není to nějaká schůze, parlament, konference, ale že to je duchovní shromáždění, jehož hlavním protagonistou je Duch svatý. „Ne my, papež, ani nějaké skupiny, ale Duch svatý. K tomu bylo potřeba vnitřně se naladit a ztišit, vstoupit do atmosféry modlitby. Všichni se stále ptají zejména na otázky svěcení žen, LGBTQ+, rozvedené a znovusezdané, a jestli to synoda vyřeší. Ale je potřeba opakovat, že synoda není v prvé řadě o těchto otázkách. Je to synoda o synodalitě. Takže když bych použil nějaký jistě nedokonalý příměr, tak když se někde bude konat například konference o novém směřování astronomie, asi nikoho nepřekvapí, že se tam v tuto chvíli nevyřeší třeba některé konkrétní otázky vesmírných teleskopů. Je to synoda o společném kráčení Božího lidu, uprostřed s Kristem, naším Pánem, do Božího království. Je to synoda o těch základních otázkách, které s tímto souvisí. K tomu až v dalším sledu patří tyto výše zmíněné otázky v tom smyslu, abychom – pokud se tito lidé cítí být vyloučení, nepřijatí, kritizovaní – pracovali na tom, aby se tak necítili. Abychom se my posunuli, tam kde je třeba, v naslouchání a přijímání jich a oni aby se také posunuli v naslouchání nám,“ vysvětlil biskup Wasserbauer.
Nezlobte se, ale já s vámi nesouhlasím
Téma, ke kterému jsme se na synodě často vraceli, byla společná křestní důstojnost a rovnost všech. To, že díky křtu jsme si v církvi všichni rovni, a že díky svátosti křtu jsme všichni přijali účast na všeobecném kněžství.
Přestože ve skupinách kolem kulatých stolů po dvanácti, které byl rozděleny podle pěti jazyků (italština, angliština, španělština, portugalština a francouzšitna), a podle témat, které ten či onen delegát preferoval diskutovat, a zaznívaly opravdu hodně opačné názory, každý byl vyslechnut.
„Slyšeli jsme velmi rozdílné názory, ale když někdo řekl: nezlobte se, ale já s tímto nesouhlasím, což se stávalo, nezaznamenal jsem žádné napětí a nikdo nebyl pro své názory odmítán,“ říká biskup.
Obohacující pro něj bylo setkání s různými delegáty z různých kontinentů, kteří sdíleli svoje radosti i těžkosti, a ty těžkosti byly hodně rozdílné: „Tam jsem si opakovaně uvědomoval, jak jsem vděčný za to, že jsem v katolické církvi a že díky její univerzalitě mohu mít mnohem širší rozhled. Někdy mě zaujal názor nějakého člověka, tak jsem si vyhledal, odkud je. Například tam mluvil moc zajímavě biskup z Cookových ostrovů a bylo pro mně hodně obohacující, slyšet názory biskupa z ostrovů uprostřed Tichomoří.“ Jiní biskupové z Afriky například popisovali, že oni mnohem více než otázky LGBTQ+ řeší otázky polygamie. Co si má církev počít, když přijde do kostela muž, který uvěřil, chce se nechat pokřtít a ukáže se, že má devět manželek a desítky dětí?
Co bude dál?
Biskup Wasserbauer uzavírá, že v tuto dobu se zejména překládá dokument, který byl delegáty odhlasován a proběhne schůzka národního synodálního týmu aby se rozhodlo, jak využít čas do příštího podzimu: „Nakonec to nejdůležitější ale bude na nás, na mužích a ženách církve, zda budeme chtít změnit mentalitu a smýšlení. Například pokud jsme na straně liberální nebo konzervativní, jestli budeme schopni se s tou druhou stranou setkávat a naslouchat, víc komunikovat, nebo ji budeme stále považovat za hlupáky či nepřítele. A kolik katolíků vnímá svoji víru jen jako pravidelnou účast na bohoslužbách, čas od času jdou ke zpovědi, dají něco do sbírky, ale život společenství a vzájemné vztahy je nezajímají. O tom, nakolik se jako církev díky této synodě posuneme, rozhoduje každý z nás.“
Několik zvláštností synody:
Toto 16. řádné generální zasedání biskupské synody se v mnoha věcech liší od předchozích. První zvláštností bylo, že se začínalo třídenními exerciciemi v exercičním areálu asi dvacet kilometrů od Říma. Už tam probíhal odpoledne částečně program ve skupinkách, tzv. circoli minori. V nich účastníci společně reflektovali to, co je oslovilo v dopoledních meditacích, které vedl Timothy Radcliffe. V druhém kole měli říct, co je oslovilo na tom, co řekli ostatní v prvním kole a nakonec bylo shrnutí. Na podobném principu se pak pracovalo i na samotné synodě.
Druhou mimořádností bylo, že zasedání neprobíhalo v synodní aule, protože tam by se sedmatřicet kulatých stolů po dvanácti účastnících nevešlo. Ale jednalo se v aule Pavla VI.
Výjimečná byla také přítomnost „nebiskupů“ – poprvé v historii biskupské synody. Byli to jáhni, kněží, řeholnice a řeholníci, ženy a další – celkem takto bylo na synodě sedmdesát nebiskupů s hlasovacím právem.
Delegáti byli rozdělení byli do pěti skupin podle synodních jazyků (angličtina, italština, francouzština, španělština a portugalština) a také podle témat, které na základě Instrumentum laboris delegáti preferovali.
Zajímavostí také bylo využití techniky, monitorů i tabletů, skrze které se účastníci hlásili, hlasovali, i sledovali, kdo právě hovoří. Na místě byl proto přítomen i poměrně velký počet technických pracovníků, „ajťáků“, kteří byli v pohotovosti, kdyby něco někomu nefungovalo.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!