Ročně jen v jedné z pražských porodnic přijde na svět okolo stovky dětí z náhradního mateřství. Žena (nositelka plodu) ho porodí a potom odevzdá tomu, kdo si jej „objednal“. Nikdo neví, jestli dítě dostane pár, který se dlouho beznadějně snaží o miminko, pár gayů, osamocená žena, které tikají biologické hodiny či nezadaný muž, který pořídí své matce vnouče. Nikdo nezjišťuje, jestli dítě nepřijde do rukou překupníkům s orgány nebo pedofilům. Některé tyto děti zůstávají v Česku, jiné putují do zahraničí ke svým „rodičům“.
Žadatelé o dítě si jen několika kliknutími na internetu mohou vybrat, jakou bude mít jejich dítě barvu očí či vlasů a pochopitelně pleti. Můžete mít i dvojčata různého pohlaví. Jediné, co je k tomu potřeba, jsou peníze. Zdůrazňuje se, že tady nejde o prodej. Údajně je to jev altruistický. Náhradní matka, „pronajímatelka dělohy“, nedostane honorář, ale kompenzaci. U nás se kompenzace pro ženu, která dítě odnosí a porodí, pohybuje v částkách okolo půl milionu korun. Například v USA je to v přepočtu v řádech milionů korun. Levněji dítě „pořídíte“ na Ukrajině a zhruba čtyřikrát levněji než u nás, lze koupit dítě v Indii.
Bohužel u nás ještě neexistuje žádný zákon, který by toto pojmenoval nebo limitoval, natož určoval sankce. „Česká republika nemá žádnou legislativou ošetřený institut náhradního mateřství. Kromě snahy pomoci párům, které nemohou mít vlastní dítě ze zdravotních důvodů, je zde otevřeno široké pole obchodu s dětmi. Neexistuje žádná regulace a dnes se bohužel děje obchod na objednávku, kdy si dítě může takzvaně objednat prakticky kdokoliv,“ konstatuje poslankyně Pavla Golasowská. Otázek tady podle ní vyvstává spousta: Co když náhradní matka po devíti měsících nebude chtít dítě vydat? Co když si jej z různých důvodů nebudou chtít převzít rodiče objednatelé? Co když se narodí dítě s postižením a nebude ho chtít nikdo? Kolik bude finanční kompenzace pro náhradní matku? Má takové dítě právo znát své rodiče? A z hlediska práva – kdo je matka – ta, která dítě porodila, nebo ta co si ho koupila?
Romanu Bělohlávkovou, která je profesí dětská lékařka, nedávno hodně překvapila informace, že jen v jedné z pražských porodnic přijde každý rok na svět více než stovka dětí z náhradního mateřství. Kolik to bude dětí na celém území České republiky? „Sama jsem netušila, že dětí narozených touto cestou je tolik a je to opravdu problém, který není vidět, ale je velký,“ říká a dodává, že na problematiku poukázala mj. kauza Španěl, při které se v celé nahotě odkryl problém děravosti tuzemského právního rámce. Při ní se Ukrajinky, které potřebovaly peníze, nechaly oplodnit na Charkovské klinice a tyto děti pak odjížděly porodit do Prahy. V porodnici musely předstírat, že jsou biologické matky, a po porodu za pár set tisíc korun odevzdaly novorozence klientům. Jako první na podivnou praxi upozornila všímavá matrikářka. Co s těmi dětmi bylo dál? Ne všechny se podařilo dohledat.
„Náhradní mateřství není nějaký ojedinělý jev, bohužel v tom jsou velké peníze a je to špatně. Jsem bytostně přesvědčena, že situaci musíme řešit. Pokud nemáme zákony, nemáme mantinely a nemáme ani tresty za porušení zákonů, v praxi nastupuje naprostá džungle,“ konstatuje Romana Bělohlávková s tím, že sami lidé z fertilizačních klinik v Česku na kulatých stolech upozorňovali, že u nás je dle nich náhradní mateřství v celé šíři legální, a změna v tomto je velmi žádoucí.
Jediná věta, která v českých zákonech v souvislosti s náhradním mateřstvím je, je v Občanském zákoníku a zní: „toto se netýká případu surogátního mateřství“. Romana Bělohlávková svým pozměňovacím návrhem usilovala, aby tato věta byla vyškrtnuta. Doufala, že bychom se tím postavili na jakousi křižovatku: před námi by byly tři cesty – absolutní zákaz, absolutní benevolence – anebo nějaká cesta regulace. Její návrh sněmovnou neprošel.
Problematice náhradního mateřství se v minulém více než roce věnovaly poslankyně Romana Bělohlávková, Pavla Golasowská a Nina Nováková. Uspořádaly v Poslanecké sněmovně několik kulatých stolů, kam zvaly odborníky z různých oblastí, od reprodukčních klinik a psychologů po lékaře či právníky. A nyní si kladou otázku, kam dál. A zatímco čas běží, děti se rodí, a česká legislativa nespěchá.
Dalším krokem, který na půdě sněmovny podnikají, je blížící se konference na téma „Náhradní mateřství v mezinárodní a české perspektivě“. Do hlavního sálu poslanecké sněmovny, který čítá dvě stě míst, pozvaly tyto poslankyně na 21. listopadu tohoto roku vedle celé řady odborníků ze zahraničí i Čech, i širokou veřejnost a všechny, koho toto téma zajímá a trápí. Od například Suzanne Aho, členky Výboru pro práva dítěte při OSN, která se spojí na dálku, italskou poslankyni a někdejší europoslankyni Elisabettu Gardini, přes české zástupce OSPODu, výzkumných pracovníků, po poslance ukrajinského parlamentu, který podle politické situace buď dorazí osobně nebo se připojí online, nebo člena vyšetřovacího týmu Operace Španěl. Složení přednášejících se ještě mění a hosté přibývají, každopádně v tento moment je ještě pro zájemce o účast místo.
„Nikdy nemůžeme vědět, jaký dopad na náhradní matku, a samozřejmě i dítě, budou mít proměny během těhotenství. Vedle hormonálních a psychických změn se zakládá oboustranný vztah matky a dítěte. Tak to nastavila příroda. Navíc v momentě, kdy dítě je předmětem dohody, přestává být lidská bytost, ale je jen něco jako zboží,“ konstatuje Nina Nováková. A dodává: „Ještě bych rozuměla tomu, že těhotná žena ví, že se nedokáže o svoje dítě postarat nebo se u ní nerozvine mateřský instinkt a hledá pro svoje dítě budoucí rodiče. Ale nikdy nemohu přijmout koncept, že by za matku byla označená jiná žena než ta, která ho porodí. To bychom úplně popřeli přirozené právo. Uvidíme, zda lze najít cestu, aby u nás byl obchod s dětmi a určitý druh násilí na náhradní matce zcela vyloučen.“ konstatuje.
Romana Bělohlávková k tomu říká, že zkušenosti ze zahraničí jsou různé. Například na východě Evropy / Rusko, Ukrajina/, je v této oblasti možné prakticky všechno a zákony tam neexistují. Rakousko, Německo a Francie mají absolutní zákaz surogátu. Velká Británie šla cestou přísné regulace. Ovšem složka s novelami tohoto zákona je hodně silná – její šířka je téměř deset centimetrů. „To znamená, že to je hodně náročná cesta, ale není nemožná,“ uzavírá Romana Bělohlávková s dobrou zprávou: česká vláda se zavázala, že se náhradnímu mateřství věnovat bude.
Přihlásit se na konferenci můžete zde.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!