Asociace křesťanských policistů Francie – Association des policiers chretiens de France: Víra jako pevný bod a světlo na cestě náročnou profesí
Francouzští policisté jsou často vystaveni těžkým a vyčerpávajícím situacím. Není proto překvapením, že i ve státní službě roste potřeba duchovní podpory. Asociace křesťanských policistů Francie – Association des policiers chretiens de France (dřive Police et Humanisme – Communauté chrétienne des policiers de France), založená v roce 1963 a složená z 98 % z katolíků, reaguje na tuto potřebu tím, že nabízí duchovní oporu v jednom z nejnáročnějších civilních povolání. Jejím cílem je vnášet křesťanské hodnoty do policejního prostředí a podporovat morální integritu, lidskou důstojnost a duchovní sílu při výkonu náročné služby. Sdružuje policisty, kteří chtějí svou profesi vykonávat v souladu se svou vírou a tím přinášet křesťanské hodnoty do prostředí, které je denně konfrontováno s násilím, utrpením, nespravedlností či zoufalstvím.
Asociace působí po celé Francii prostřednictvím regionálních delegací. Každá z nich má svého kaplana, s nímž se členové pravidelně scházejí k modlitbě a otevřenému dialogu nad aktuálními otázkami své služby – od společenského násilí přes otázku migrace až po bolestné téma policejních sebevražd. Tato duchovní setkání poskytují policistům prostor pro reflexi a sdílení a snaží se být mostem mezi státní službou a svědomím jednotlivce. Zároveň umožňují křesťanským policistům sdílet své profesní zkušenosti v duchu přátelství a ve světle evangelia, čímž se posiluje nejen osobní integrita, ale i solidarita mezi kolegy po celé Francii.
Na oficiálních stránkách Francouzské biskupské konference je Asociace křesťanských policistů uvedena mezi strukturami pastorace profesních skupin – vedle společenství křesťanů v armádě či ve zdravotnictví. Tento fakt ukazuje, že církev nezapomíná na ty, kdo jsou „v první linii“ veřejného pořádku a často nesou tíhu rozhodování mezi autoritou a svědomím.
V době, kdy Francie čelí nejen bezpečnostním výzvám, ale i otázkám identity, integrace a důvěry veřejnosti ve státní instituce – a kdy se policie často stává terčem frustrace i kritiky – připomíná tato křesťanská asociace, že udržování veřejného pořádku se nemůže obejít bez etického a duchovního rozměru a že zákon nelze oddělit od lidské důstojnosti. Víra zde není soukromou záležitostí, ale zdrojem vnitřní síly a orientace. Nabízí pomoc kolegům a zároveň usiluje o to, aby tvář zákona nebyla tvrdá, ale spravedlivá – a lidská.
Přinášíme Vám rozhovor s celostátním předsedou této organizace, panem Georgem Gasperinim, o jejím poslání, přístupu k aktuálním společenským a profesním otázkám, výzvách dnešní doby i o roli „víry v uniformě“.
Jak byste představil Vaši asociaci a její poslání ve společnosti? Na které oblasti se soustředíte a jak konkrétně pomáháte policistům slaďovat profesní povinnosti s jejich náboženským nebo morálním přesvědčením?
Naše asociace křesťanských policistů Francie existuje od roku 1963 a jejím cílem je šířit křesťanské poselství napříč všemi policejními službami, aby pomohla našim kolegům v jejich každodenních těžkostech a ukázala, jak lze vykonávat policejní povolání a přitom zůstat věrný křesťanskému učení a hodnotám, které toto poselství zahrnuje.
Konkrétně je naše asociace rozdělena do regionálních delegací po celé Francii. Každá delegace má svého kaplana a zhruba každé dva až tři měsíce se členové setkávají, aby diskutovali o aktuálním tématu, které se týká jejich práce – může jít o jev násilí ve společnosti, otázku vztahů s migranty, o problematiku sebevražd v policejních řadách nebo jiné otázky, které danou delegaci zasahují. Tato setkání probíhají s kaplanem a často i s externími odborníky – například právníky, soudci či lékaři. Cílem je, aby po takovémto setkání naši členové lépe porozuměli tomu, jak by měl a mohl křesťanský policista jednat v daném problému – samozřejmě v rámci zákonného rámce.
Francouzská společnost čelí zvýšenému napětí v otázkách bezpečnosti a náboženského soužití. Jakou roli má podle Vás policie v této proměnlivé a někdy polarizované společnosti?
V kontextu francouzské společnosti hraje policie zásadní roli – má za úkol vynucovat dodržování zákonů a předpisů pevně, ale spravedlivě. Dalším jejím posláním je být nablízku celé populaci bez ohledu na původ, rasu či náboženství. Všichni lidé žijící ve Francii mají právo na ochranu zákona, ale také povinnost tento zákon respektovat.
Vaše asociace zaznamenává nárůst nových členů z řad mladé generace. Čemu přičítáte tento rostoucí zájem? Myslíte, že souvisí s hledáním identity – a proč?
Naši asociaci přitahuje mnoho mladých policistů – myslím, že jejich zájem vychází ze dvou věcí: Za prvé z potřeby duchovna, které oslovuje mladé lidi čelící světu, jenž se jim zdá příliš materialistický a individualistický. Za druhé z hledání identity prostřednictvím katolictví nebo křesťanství, což je tradiční náboženství Francie. Obě motivace – duchovní hledání i hledání identity – se spojují, což vysvětluje rostoucí zájem mladých policistů o naši asociaci.
Ve Francii patří policisté dlouhodobě k profesím nejvíce ohroženým sebevraždami – jejich počet je alarmující a výrazně převyšuje celostátní průměr. Vzhledem k náročnosti tohoto povolání a neustálému vystavení kriminalitě a zlu – jak konkrétně Vaše asociace podporuje své členy, kteří čelí těmto tlakům?
Naše asociace se touto problematikou zabývá velmi důkladně. Každá regionální delegace pořádá setkání na toto téma a naši členové sledují na místní úrovni rizika možného spáchání sebevraždy, která mohou být spojena s pracovními obtížemi, nebo – a to bývá nejčastěji – s osobními či rodinnými problémy. Ve všech případech jednáme s nadřízeným daného kolegy o možné pomoci, kterou mu lze poskytnout, doporučujeme mu, aby se obrátil na psychologa (v rámci Národní policie existuje velmi dobrá služba), případně psychiatra, ale především mu poskytujeme morální podporu, aby nezůstal se svým utrpením sám. V případě, že si kolega bohužel vezme život, nabízíme jeho rodině (pokud si to přeje) náboženský pohřeb a náš kaplan často slouží zádušní mše.
Přibližně 20 % příslušníků francouzské policie se hlásí k muslimskému vyznání. Jak se konkrétně projevuje náboženská praxe v jejich profesním výkonu a jak se policejní správa přizpůsobuje náboženským svátkům jako je ramadan?
Mnoho našich kolegů je muslimského vyznání nebo původu. Jejich náboženská praxe, stejně jako u katolíků, se odehrává mimo pracoviště – Francie je sekulární stát. Naše administrativa neupravuje kvůli náboženským svátkům pracovní dobu. Úředníci, kteří se chtějí těchto svátků účastnit, si mohou vždy požádat o náhradní volno nebo dovolenou. Respektujeme půst muslimských kolegů a pokud dochází k přerušení půstu v nočních hodinách, žádáme muslimskou komunitu, aby během těchto svátečních dní respektovala odpočinek nemuslimů a samozřejmě i veřejný pořádek. V současnosti během této doby nedochází k žádnému závažnému napětí.
Francie je známá existencí nespočtu asociací. Asociace Libre Pensée (Asociace svobodného myšlení odkazuje na tradici volnomyšlenkářství, sekularismu a obrany laicismu), která energicky hájí zákon z roku 1905 o oddělení církví od státu. Zdá se však, že své kritiky zaměřuje především na katolickou církev (např. se i skrze soudy domáhá odstranění soch svatých či křesťanských náboženských symbolů z veřejného prostoru nebo prosazuje v období Vánoc zákaz vystavování jesliček na veřejnosti, atd.), a nikoli na jiné náboženství, jako je například islám. Mohl byste našim čtenářům vysvětlit důvody tohoto přístupu a jaký dopad má případně na Vaši asociaci?
Tato asociace (Libre Pensée – Svobodné myšlení) má malý počet členů na národní úrovni. Měla však velký vliv během období oddělení církve od státu v roce 1905. I dnes prosazuje striktní uplatňování zákona z roku 1905. Její silná kritika katolické církve vychází z historicko-filozofických postojů, které jsou s touto organizací spojeny – islám ve Francii v roce 1905 přítomen nebyl. My jsme nikdy s touto asociací neměli žádné potíže.
V kontextu současných debat o sekularismu – jak by měla policie reagovat na situace, kdy se uplatňování zákona zjevně střetává s náboženským projevem občanů?
Policie uplatňuje zákon v jeho úplnosti, bez přehánění. Celý zákon – ale nic než zákon. V případě potíží mezi uplatněním zákona a náboženským projevem mají občané vždy možnost obrátit se na soud – policie je na to může upozornit.
V západoevropských zemích klesá důvěra veřejnosti v bezpečnostní složky. Co může policie udělat, aby byla vnímána nejen jako autorita, ale také jako garant lidské důstojnosti?
Policie musí být v kontaktu se všemi vrstvami obyvatelstva. Mezi lety 1997 a 2002 jsme měli komunální policii, která byla zrušena a později znovu zavedena pod jiným názvem v roce 2015. Tento přístup se zdá být nejvhodnější, protože umožňuje pravidelná setkání mezi zástupci obyvatelstva (místní výbory, obchodní sdružení, nájemnické organizace apod.) a policií.
Tato setkání umožňují vyslechnout přání a stížnosti obyvatel a pomáhají policii lépe porozumět potřebám veřejnosti.
Mnoho mladých lidí ve Francii, zejména v citlivých čtvrtích a převážně muslimského vyznání, vnímá policii jako nepřátelskou instituci. Nabízí Vaše asociace nějaké iniciativy k obnovení dialogu a vzájemné důvěry?
Cílem naší asociace je šířit křesťanské poselství uvnitř policejních složek. Jedním ze základů tohoto poselství je vidět v druhém – bez ohledu na jeho víru a původ – bližního, bratra. Všichni členové naší asociace podporují veškeré iniciativy zaměřené na setkávání a dialog, a každá delegace se takových aktivit účastní.
Zaznamenal jste v posledních letech změnu v tom, jak policisté přistupují k mezikulturnímu dialogu a k práci s různorodými komunitami, ať už náboženskými či etnickými?
V posledních letech jsou všechny policejní složky citlivé na respekt vůči komunitám různého kulturního a náboženského původu. Jak počáteční, tak průběžné vzdělávání policistů se těmito otázkami částečně zabývá. Existuje tedy určitá míra porozumění a respektu. To, co je však obtížnější, je každodenní uplatňování těchto zásad – a právě zde hraje naše asociace důležitou roli.
Česká vláda schválila dohodu o přerozdělování migrantů, včetně jejich přijetí v České republice. Půjde především o muže muslimského vyznání. Na co by se podle Vás měli čeští křesťané připravit? Jaký dopad může mít jejich přítomnost na naši společnost, která nemá se soužitím s tímto náboženstvím žádnou praktickou zkušenost?
Je pro mě těžké mluvit o situaci v České republice, neboť Vaši zemi znám jen jako turista. Mohu však říci, že by bylo jistě užitečné informovat policejní složky o základech islámského náboženství a o možných problémech soužití. Pravidelné kontakty mezi policií a představiteli muslimské komunity by byly velmi užitečné – ba dokonce nezbytné. Setkání s „druhým“ může být obohacující – pokud je dobře připraveno.
Jaké výzvy a příležitosti podle Vás přináší příchod migrantů pro policejní práci a pro vztahy mezi komunitami?
Jak jsem již uvedl, setkání s jinými komunitami může být obohacující pro obě strany – pokud je dobře připravené. Je jisté, že se policie bude muset potýkat s obtížemi při styku s osobami odlišného kulturního a náboženského zázemí. Proto je znalost „toho druhého“ a zejména pravidelný dialog zásadní – právě díky tomu lze obtíže, pokud nastanou, překonat a předejít společenskému rozkolu.
Nedávno zemřel papež František. Jakým způsobem Vaše asociace uctila jeho památku?
Papeži Františkovi jsme vzdali poctu účastí na oslavách pořádaných katolickou církví.
Jaké poselství byste chtěl předat českým křesťanům v kontextu společenských změn, migrace a mezikulturního dialogu?
Mé poselství bude stejné, jaké říkal svatý Jan Pavel II. polskému národu: „Nebojte se.“ Pracujte na poznání druhých a buďte prostřednictvím svých sdružení hybnou silou pro dialog a setkávání.
Velice děkujeme, pane prezidente, že jste si udělal čas na zodpovězení našich otázek a sdílení Vašich úvah o důležitosti významu dialogu a vzájemného respektu v práci bezpečnostních složek. Přejeme vám mnoho úspěchů ve Vašem úsilí o prosazování těchto hodnot ve společnosti.
Asociace křesťanských policistů Francie také každoročně organizuje mše a vzpomínkové akce na počest policistů, kteří zemřeli ve službě. Například při příležitosti svátku svatého Martina, patrona francouzských policistů, se konají slavnostní bohoslužby, během nichž jsou jmenovitě připomínáni zesnulí kolegové. V případě tragických událostí, jako je úmrtí kolegy, poskytuje asociace podporu rodinám zesnulých, včetně organizace pohřebních obřadů a duchovní péče. Také se angažuje v prevenci sebevražd mezi policisty tím, že identifikuje rizikové situace a nabízí pomoc postiženým.
Asociace poskytuje duchovní podporu svým členům prostřednictvím regionálních delegací, které jsou spojeny s místními kláštery. Každá delegace má svého kaplana, který organizuje duchovní obnovy, rekolekce a další setkání zaměřená na prohloubení víry a profesní etiky.
Vydává pravidelný bulletin „Le Veilleur“, který informuje o aktivitách organizace, přináší duchovní úvahy a reflektuje aktuální otázky týkající se policejní služby a víry. Francouzské slovo « Le Veilleur » znamená ve francouzštině doslova strážce, hlídač nebo také bdící – v duchovním či symbolickém smyslu – a v kontextu může nést i význam toho, kdo bdí nad druhými, případně pozorovatele a/nebo duchovního strážce.
Na poli mezinárodní spolupráce a dialogu usiluje asociace o navazování a udržování vztahů s podobnými organizacemi v zahraničí a s dalšími aktéry v oblasti veřejné bezpečnosti, aby podporovala výměnu zkušeností a posilovala mezináboženský dialog.
Ve své liturgické, ediční a mezinárodní činnosti asociace připomíná, že profesní role policisty, kromě své institucionální stránky, má i hluboký lidský a duchovní rozměr. Usiluje o to, aby víra zůstala pevným bodem pro všechny, kteří se rozhodnou sloužit společnosti v jedné z nejnáročnějších profesí.
Alice Muthspiel je zahraniční redaktorkou Českého rozhlasu působící ve Francii
Foto: archiv autorky
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!