Letos v červenci zaslalo pět zahraničních kardinálů papeži Františkovi pět otázek – pochybností (latinsky dubia), ve kterých žádají papeže o jejich objasnění. Týkají se výkladu Božího zjevení, žehnání svazků osob stejného pohlaví, synodality jako konstitutivního rozměru církve, kněžského svěcení žen a pokání jako nutné podmínky svátostného rozhřešení. Odpovědi Svatého otce byly zveřejněny začátkem října, tedy v době, kdy začíná ve Vatikánu synoda, a kde se předpokládá, že i tyto otázky budou diskutovány. Hovořili jsme s olomouckým pomocným biskupem a administrátorem arcidiecéze Mons. Josefem Nuzíkem:
Když jsem četla pochybnosti, které kardinálové Walter Brandmüller a Raymond Leo Burke, s podporou Juana Sandovala Íñigueze, Roberta Sarah a Josepha Zen Ze-kiuna, zaslali papeži, měla jsem pocit ne že by oni pochybovali, ale že chtěli od papeže, aby se vyjádřil k pochybnosti jiných?
Ano, také to tak vnímám. Že chtěli, aby jasně formuloval pravdu. Jen mi přišlo líto, že se taková diskuze odehrává způsobem, při kterém může dojít ke zkreslení třeba i vlivem překladu nebo proto, že různí lidé nevnímají jednotlivá témata stejně, ale každý trochu jinak, a pak se rozvíjí spirála odvozených závěrů, které původce myšlenky tak nemyslel. Něco jiného je, když se o těchto věcech diskutuje ve společenství, kde se dá vše vykomunikovat tváří v tvář, říkat argumenty… a jiné je, když se taková diskuze vede přes média.
Přijde mi líto, že papež jasně formuloval pravdu, ale veřejnost v některých médiích slyší jen kusé myšlenky, vytržené z kontextu. Pokud tomu uvěří, nemají šanci dostat se k pravdě.
Mně ty papežovy odpovědi celkově udělaly radost. Vnímám, že zásadní pochybnosti, na které poukázali kardinálové, byly vysvětleny a nedochází ke vzdalování se od učení církve. Ve vyjádření papeže Františka mě oslovilo to, že nemůžeme mít na všechno normu nebo předpis, ale také že neodbouráme učení koncilu. Zdá se mi, že odpověď Svatého otce nejen odstraňuje vzniklé pochybnosti u věřících, ale také správným způsobem rozšiřuje naše myšlení.
Hodně reakcí bylo na druhé dubium ohledně žehnání osob svazku stejného pohlaví. Já osobně tomu rozumím tak, že když kdokoliv přijde a prosí o požehnání, tak není důvod mu nepožehnat. Ale to neznamená, že kněz žehná svazku, ve kterém onen člověk žije.
Přesně tak. Nedávno jsem se s tím sám setkal. Po koncertu Zlínské filharmonie jsem na malém pohoštění potkal mně neznámé manžele v mých letech. Postupně jsem se dozvěděl, že měli svatbu, ale ne v kostele. Vnímal jsem, že tam jsou překážky, ale stejně jsem jim chtěl požehnat. To neznamená, že bych jim žehnal s postojem, že to je jedno, jaký mají svazek. Ale žehnal jsem jim jako lidem. A z mého pohledu je lepší civilní sňatek než žádný. Papež to ve svých odpovědích hezky říká, že člověk touží po Boží pomoci, ale někdy se v tom plácá. Spirituál v semináři P. Jan Pavlík nám, coby budoucím zpovědníkům, říkal: Nedělejte z materiálních hříšníků hříšníky formální. To znamená, že člověk, který se s vírou seznamuje, bude hned poučen o tom, co všechno ve svém životě dělá v rozporu s učením víry. Vodítkem pro přístup k různým situacím nám může být rada, kterou papež František uvádí: Ve vztahu k lidem nesmíme ztratit pastorační lásku, která musí prostupovat naše rozhodnutí a postoje.
Jedna z dalších pochybností, zaslaných papeži, se týkala svěcení žen. Také dnes dost diskutované téma.
Je jednoznačné, že se s tím nepočítá. To, že papež říká, že zkoumání nebylo ještě uzavřené, se netýká otevřené možnosti svěcení, ale spíš rozlišování mezi všeobecným a svátostným kněžstvím, a že ženy jsou také povolané k všeobecnému kněžství, které není něco druhořadého nebo méněcenného, obě formy kněžství se navzájem osvětlují a podporují. V této rovině mě oslovila myšlenka uznávat práva žen a potřebu jejich účasti různým způsobem na vedení církve.
Třetí dubium se týkalo synody a synodality. Někteří lidé si myslí, že synoda může mnoho změnit i ve výše zmíněných otázkách – ale některé věci jsou v církvi prostě dané a neměnné. Dá se říct, že to, co je v katechismu, prostě platí, a měnit se nebude? Kde najdeme to, o co se můžeme opřít, aniž bychom se báli, že se to změní?
Katechismus katolické církve obsahuje a vyjadřuje celou nauku církve v rozmanitosti života. Ale pro základní orientaci nám stačí i dvanáct článků Apoštolského vyznání víry, které ukazují to podstatné. Od nich se odvíjí vše ostatní. Když se začnou prvně řešit jen sporná místa a oblasti, snadno se může dojít k tomu, že se odmítne celá víra, která přece řeší to zásadní – spásu člověka.
Ale je to tak, že to, co je v katechismu prostě platí, bez pochybností? Už jsem slyšela i názor, že katechismus není Bible, že to, co tam stojí, neřekl Ježíš, a tak není důvod se podle toho chovat.
Katechismus je rozpracovanou naukou, která vychází z vyznání víry. I papež v odpovědích na dubia jasně prohlásil, že kulturní změny a nové výzvy dějin nemění Zjevení, ale mohou nás podněcovat k lepšímu vyjádření některých aspektů jeho překypujícího bohatství.
Zdá se mi, že je skvělé, že tyto papežovy odpovědi přišly právě před synodou. Právě teď je možná ideální doba tyto otázky ujasnit?
Také to vnímám jako dobré. Papež vysvětlil, že není možné, aby odpovídal na všechny otázky, které jsou mu adresovány přímo, v tomto případě to ale považoval za vhodné vzhledem k blížící se synodě. Společenství církve nutně předpokládá, že nejen hierarchie, ale celý Boží lid může různými způsoby a na různých úrovních vyjádřit svůj hlas. Tento princip synodality – tedy společného kráčení – potřebuje i církev v našich oblastech, aby pan farář nebyl ten, kdo ze své pozice autority řídí všechno sám, určuje, jak by věci měly být, a jeho farníci se ho bojí zeptat. Správné je, aby všichni mohli svobodně vyjádřit svůj názor a spolupracovali. Pokud se tento postoj stane součástí naší praxe, bude to dobré.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!