George Weigel: Katolicismus chtějí dekonstruovat vymírající části církve

V době, kdy se zdá, že katolických intelektuálů je stále méně – a ti, kteří tu jsou, mají problém se prosadit – , představuje George Weigel určitou jistotu. Netřeba ho představovat. Má za sebou řadu úspěšných titulů, všichni si vzpomenou na životopis Jana Pavla II. “Svědek naděje”, a je nositelem desítek nejrůznějších ocenění (19 čestných doktorátů, Kříž pro Ecclesia et Pontifice a mnoho dalších), každé jeho dílo je už dlouho nakladatelským úspěchem. Ostatně platí to i pro poslední knihu, věnovanou II. Vatikánskému koncilu a jeho dědictví (To Sanctify the World: The Vital Legacy of Vatican II).

Právě tato kniha se stala podnětem k rozhovoru, který s ním pro Religión en Libertad vedl Pablo Cervera Barranco. Řeč byla o mnoha tématech, ale především II. vatikánském koncilu, který byl podle Weigla „realizován pouze z 60 %. Není tedy třeba III. vatikánského koncilu”. Vyjádřil se však také – poměrně ostře, ne-li tvrdě – k synodě o synodalitě, kterou apostrofoval jako jakési „globální tlachání o tom, co lidé považují na církvi za špatné“. Bylo by dobré obnovit kristocentrismus – ústřední postavení Krista – jak to učinil II. vatikánský koncilu. Posláním církve je hlásat Krista a svědčit o něm, nikoli o sobě samé”. Že jde o reálné riziko, potvrdil ostatně rovněž arcibiskup Stanisław Gądecki, stojící v čele Polské biskupské konference, když v souvislosti se synodními pracemi poznamenal, že jelikož „k účasti jsou zváni všichni bez ohledu na svůj postoj k víře a katolické církvi”, byl někdy „nekatolický“ hlas slyšet více než „katolický“. To však lze těžko označit za hledání Boží vůle”.

George Weigel nicméně v rozhovoru pro Religión en Libertad jde ještě dál. Rozlišuje totiž mezi „živými částmi“ a „umírajícími částmi“ církve a bez váhání poukazuje na to, že k těm druhým patří „ti, kdo nadále mylně tvrdí, že II. vatikánský koncil byl povolán k tomu, aby přetvořil katolicismus podle ducha doby“. Podle Weigela jde však o převrácení rolí, neboť „církev je povolána k obrácení kultury, nikoli k jejímu napodobování“. Někdo jistě může poznamenat, že vždy jde o procesy, které se navzájem ovlivňují. Nicméně priority by neměly být zaměňovány a není zanedbatelné, která z nich udává směr. Pro ty, kdo kroutí hlavou, kam jsme dospěli, když nenacházíme dostatek inspirace v evangeliu a v dvoutisícileté tradici učení církve, však Weigel přináší povzbudivá čísla a fakta. Statistiky promlouvají jasně: církevní progresivismus je na ústupu.

Právě v těchto dnech vyšla nová podrobná studie, která v podstatě na základě tvrdých dat ukazuje, že ve Spojených státech je progresivních kněží stále méně. Vlastně téměř vymřeli. A jak už to tak bývá, nejde o ojedinělé zjištění, neboť ke stejnému výsledku v podstatě vedl i průzkum sociologa Marka Regneruse. George Weigel má zkrátka pravdu, když říká, že “jsou to právě vymírající části církve, které chtějí dekonstruovat katolicismus“. Především však je pravda, že tyto části skutečně „vymírají“. Možná jsou u moci a patří k dobře zakořeněné části v současném církevním establishmentu. Avšak reálně nemají budoucnost.

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!