Celý projev amerického viceprezidenta JD Vanceho na Mnichovské bezpečnostní konferenci (14. února 2025). Protože simultánní tlumočení na obrazovkách ČT bylo velmi špatné, mnoho věcí tlumočnice vynechala nebo změnila, a posunula tím i smysl mnoha vět a vyznění celého projevu.
Děkuji a děkuji všem shromážděným delegátům, významným osobnostem a mediálním profesionálům, a zvláště děkuji hostitelům Mnichovské bezpečnostní konference za to, že dokázali uspořádat tak neuvěřitelnou událost. Jsme samozřejmě nadšeni, že jsme zde.
Jsme rádi, že tu můžeme být. A víte, jednou z věcí, o kterých jsem dnes chtěl mluvit, jsou naše sdílené hodnoty. A víte, je skvělé být zpět v Německu.
Jak jste slyšeli dříve, byl jsem tu loni jako senátor Spojených států. Viděl jsem ministra zahraničí Davida Lammyho – omlouvám se, ministra zahraničí – a vtipkoval jsem, že jsme loni oba měli jiné pozice, než máme nyní. Ale nyní je čas, aby všechny naše země, všichni, kteří měli to štěstí a byli svými národy obdařeni politickou mocí, tuto moc moudře využili k tomu, aby zlepšili životy lidí.
Chci říci, že jsem měl to štěstí, že jsem mohl během svého pobytu zde strávit nějaký čas mimo zdi této konference za posledních 24 hodin. A byl jsem nesmírně ohromen pohostinností místních obyvatel, i když se samozřejmě stále vzpamatovávají ze včerejšího hrozného útoku. Poprvé jsem byl v Mnichově se svou ženou, která je dnes zde se mnou na osobní cestě.
Vždy jsem měl rád město Mnichov a jeho obyvatele. A chci jen říci, že jsme velmi dojati a naše myšlenky a modlitby jsou s Mnichovem a všemi, kdo byli zasaženi tímto zlem, které postihlo tuto krásnou společnost. Myslíme na vás.
Modlíme se za vás. A rozhodně vám budeme fandit v následujících dnech a týdnech.
Doufám, že to není poslední potlesk, který dnes dostanu, ale shromažďujeme se na této konferenci, abychom diskutovali o bezpečnosti.
Obvykle tím myslíme hrozby naší vnější bezpečnosti. Vidím zde mnoho významných vojenských vůdců. Ale zatímco Trumpova administrativa se velmi zajímá o bezpečnost Evropy a věří, že můžeme dosáhnout rozumného vyrovnání mezi Ruskem a Ukrajinou, také věříme, že je v nadcházejících letech důležité, aby se Evropa významně angažovala ve své vlastní obraně.
Hrozba, která mě však v souvislosti s Evropou znepokojuje nejvíce, není Rusko, není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér.
To, čeho se obávám, je hrozba zevnitř – ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy Americkými.
Byl jsem šokován, když jeden bývalý evropský komisař nedávno v televizi vyjádřil nadšení nad tím, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, stejná věc by se mohla stát i v Německu.
Taková lehkovážná prohlášení šokují americké uši. Po léta nám bylo řečeno, že vše, co financujeme a podporujeme, je ve jménu našich sdílených demokratických hodnot. Od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru – všechno je vydáváno za obranu demokracie.
Ale když vidíme, že evropské soudy ruší volby a vysocí úředníci vyhrožují zrušením dalších, měli bychom se ptát, zda na sebe klademe dostatečně vysoké standardy. A říkám „na sebe“, protože pevně věřím, že jsme na stejné straně. Musíme dělat víc než jen mluvit o demokratických hodnotách – musíme je žít.
V paměti mnohých z vás v této místnosti je, jak studená válka postavila obránce demokracie proti mnohem tyranštějším silám na tomto kontinentu. A přemýšlejme o straně v tomto boji, která cenzurovala disidenty, zavírala kostely, rušila volby. Byli to ti „hodní“? Rozhodně ne.
A díky Bohu, že prohráli studenou válku. Prohráli, protože si nevážili ani nerespektovali všechny mimořádné dary svobody. Svoboda překvapovat, dělat chyby, vynalézat, budovat.
Jak se ukázalo, nemůžete nařídit inovace nebo kreativitu stejně jako nemůžete přikázat lidem, co si mají myslet, co mají cítit nebo čemu mají věřit. A věříme, že tyto věci spolu souvisejí.
Bohužel, když se dnes podívám na Evropu, někdy není tak jasné, co se stalo některým vítězům studené války.
Vidím Brusel, kde komisaři EU varují občany, že mají v úmyslu vypnout sociální sítě během období občanských nepokojů, jakmile narazí na něco, co označí jako „nenávistný obsah“. Nebo v této zemi, kde policie provedla razie proti občanům podezřelým z toho, že zveřejnili antifeministické komentáře online jako součást „boje proti misogynii na internetu“ v rámci „Dne akce“.
Vidím Švédsko, kde vláda před dvěma týdny odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení Koránu, což vedlo k vraždě jeho přítele.
A soudce v jeho případě mrazivě poznamenal, že švédské zákony na ochranu svobody projevu ve skutečnosti nezaručují, že člověk může „dělat nebo říkat cokoli, aniž by riskoval, že urazí skupinu, která tuto víru zastává“.
A možná nejvíce znepokojivě se podívám na naše drahé přátele ve Spojeném království, kde ústup od práv na svobodu svědomí postavil základní svobody náboženských Britů do zaměřovače policie.
Před více než dvěma lety britská vláda obvinila Adama Smith-Connora, 51letého fyzioterapeuta a armádního veterána, ze „strašného“ zločinu – stání 50 metrů od potratové kliniky a tiché modlitby po dobu tří minut.
Neblokoval nikoho, neinteragoval s nikým – jen se tiše modlil sám pro sebe. Britská policie ho spatřila a požádala ho, aby prozradil, za co se modlí. Adam jednoduše odpověděl, že se modlí za nenarozeného syna, kterého on a jeho bývalá přítelkyně kdysi potratili.
A policisté nebyli dojati.
Adam byl shledán vinným z porušení nového zákona o ochranných zónách, který kriminalizuje tichou modlitbu a další činnosti, jež by mohly ovlivnit rozhodnutí osoby ve vzdálenosti 200 metrů od potratového zařízení. Byl odsouzen k zaplacení tisíců liber na soudních výlohách ve prospěch žalující strany.
Přál bych si říci, že to byl ojedinělý případ, že šlo o jednorázový výstřelek špatně napsaného zákona, který byl použit proti jediné osobě. Ale bohužel ne.
Loni v říjnu, tedy jen před několika měsíci, začala skotská vláda rozesílat dopisy občanům, jejichž domovy leží v tzv. bezpečných přístupových zónách, ve kterých je varovala, že dokonce i soukromá modlitba v jejich vlastním domově by mohla být považována za porušení zákona. Přirozeně vláda vyzvala čtenáře, aby hlásili jakéhokoli spoluobčana podezřelého ze „zločinu myšlení“.
Ve Velké Británii a po celé Evropě je svoboda projevu, obávám se, na ústupu.
A pro trochu humoru, přátelé, ale také v zájmu pravdy, přiznám, že někdy ty nejhlasitější hlasy volající po cenzuře nepocházejí z Evropy, ale z mé vlastní země, kde předchozí administrativa vyhrožovala a nutila společnosti sociálních médií k cenzuře tzv. dezinformací.
Dezinformací, jako byla například myšlenka, že koronavirus pravděpodobně unikl z laboratoře v Číně. Naše vlastní vláda povzbuzovala soukromé firmy k umlčování lidí, kteří si troufli říct něco, co se nakonec ukázalo jako očividná pravda.
Takže dnes nepřicházím jen s pozorováním, ale také s nabídkou.
Zatímco Bidenova administrativa se zoufale snažila umlčet lidi za jejich názory, Trumpova administrativa udělá pravý opak. A já doufám, že v tom můžeme spolupracovat.
Ve Washingtonu je teď nový šerif. A pod vedením Donalda Trumpa můžeme s vašimi názory nesouhlasit, ale budeme bojovat za vaše právo je vyjádřit na veřejném prostranství – ať už s nimi souhlasíme, nebo ne.
Nyní jsme v bodě, kdy se situace stala natolik vážnou, že v prosinci Rumunsko rovnou zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě vágního podezření z vlivu zpravodajských služeb a obrovského tlaku ze strany kontinentálních sousedů.
Jak tomu rozumím, argumentem bylo, že ruské dezinformace ovlivnily rumunské volby. Ale žádám své evropské přátele, aby zachovali trochu nadhledu.
Můžete se domnívat, že je špatné, když Rusko kupuje reklamu na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby. My si to rozhodně myslíme. Dokonce to můžete odsoudit na světové scéně.
Ale pokud může vaši demokracii zničit pár set tisíc dolarů digitální reklamy z cizí země, pak nikdy nebyla příliš silná.
Dobrou zprávou je, že si myslím, že vaše demokracie jsou mnohem méně křehké, než se mnozí obávají. A opravdu věřím, že umožnění našim občanům mluvit svobodně je ještě více posílí.
A to nás přivádí zpět do Mnichova, kde organizátoři této konference zakázali účast zákonodárcům, kteří zastupují populistické strany, ať už levicové, nebo pravicové.
Opět – nemusíme souhlasit se vším nebo s ničím, co říkají.
Ale pokud politický vůdce zastupuje významnou část voličů, je naší povinností alespoň s ním vést dialog.
Mnoha z nás na druhé straně Atlantiku se zdá, že se stále více ukazují staré, zakořeněné zájmy, které se skrývají za ošklivými slovy z dob Sovětského svazu, jako je „dezinformace“ a „misinformace“.
Jednoduše se jim nelíbí myšlenka, že by někdo s alternativním názorem mohl říci něco jiného – nebo, nedej Bože, hlasovat jinak.
Nebo, ještě hůře, vyhrát volby.
Toto je bezpečnostní konference, a jsem si jist, že jste sem přišli připraveni hovořit o tom, jak plánujete v příštích letech navýšit obranné výdaje v souladu s novými cíli.
To je skvělé, protože, jak prezident Trump jasně uvedl, věří, že naši evropští přátelé musí hrát větší roli v budoucnosti tohoto kontinentu.
Slyšíte termín „sdílení zátěže“ – a my si myslíme, že je to důležitá součást sdílené aliance. Evropa musí přispět, zatímco Amerika se soustředí na oblasti světa, které jsou ve velkém nebezpečí.
Ale dovolte mi položit otázku: Jak chcete vůbec začít přemýšlet o takových rozpočtových otázkách, pokud nevíte, co vlastně bráníte?
Hodně jsem o tom mluvil v mých rozhovorech zde – a měl jsem mnoho skvělých rozhovorů s mnoha lidmi v této místnosti. Hodně jsem slyšel o tom, před čím se musíte bránit – a to je samozřejmě důležité.
Ale co mi zatím nebylo úplně jasné – a myslím, že to není jasné ani mnoha občanům Evropy – je to, pro co se vlastně bráníte.
Jaká je pozitivní vize, která pohání tento sdílený bezpečnostní projekt, o kterém všichni věříme, že je tak důležitý?
A já hluboce věřím, že není žádná bezpečnost, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí vlastních lidí.
Evropa čelí mnoha výzvám, ale krize, které tento kontinent právě teď čelí – a kterou, věřím, čelíme všichni společně – je krize, kterou jsme si způsobili sami.
Pokud utíkáte před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat. A stejně tak nemůžete nic udělat pro americký lid, který mě zvolil a který zvolil prezidenta Trumpa.
Potřebujete demokratické mandáty, abyste mohli dosáhnout něčeho hodnotného v nadcházejících letech.
Nezjistili jsme snad, že slabé mandáty vedou k nestabilním výsledkům?
Ale je toho tolik, co lze dosáhnout se silným demokratickým mandátem, který může přijít tím, že budete více naslouchat svým občanům.
Pokud chcete mít konkurenceschopné ekonomiky, pokud chcete mít dostupnou energii a bezpečné dodavatelské řetězce, potřebujete mandát k vládnutí. Protože k dosažení všech těchto věcí je nutné činit obtížná rozhodnutí – a my to v Americe velmi dobře víme.
Demokratický mandát nelze získat tím, že budete cenzurovat své oponenty nebo je zavírat do vězení – ať už je to lídr opozice, pokorný křesťan modlící se ve svém domě, nebo novinář, který se snaží informovat veřejnost.
A nelze ho získat ani tím, že budete ignorovat vůli svého voličstva v zásadních otázkách, například kdo smí být součástí naší sdílené společnosti. Ze všech naléhavých problémů, kterým zde přítomné národy čelí, věřím, že žádný není naléhavější než masová migrace.
Dnes téměř každý pátý člověk žijící v této zemi pochází ze zahraničí.
To je samozřejmě historicky nejvyšší číslo. A podobné statistiky platí i pro Spojené státy, kde je počet přistěhovalců také na historickém maximu. Počet migrantů přicházejících do EU ze zemí mimo Evropskou unii se mezi lety 2021 a 2022 zdvojnásobil – a od té doby se ještě výrazně zvýšil.
Tato situace se samozřejmě neobjevila z ničeho nic. Je výsledkem série vědomých rozhodnutí politiků napříč kontinentem a také jinde po celém světě za posledních deset let.
Důsledky těchto rozhodnutí jsme včera viděli na vlastní oči – právě v tomto městě.
A samozřejmě, nemohu to zmínit, aniž bych znovu myslel na strašné oběti, kterým byl zničen krásný zimní den v Mnichově. Naše myšlenky a modlitby jsou s nimi a zůstanou s nimi.
Ale proč k tomu vůbec došlo? Je to strašný příběh, ale bohužel takový, který v Evropě slyšíme až příliš často – a bohužel až příliš často také ve Spojených státech.
Žadatel o azyl, často mladý muž ve svých dvaceti letech, již známý policii, najede autem do davu a rozvrátí celou společnost.
Kolikrát ještě musíme čelit těmto strašným tragédiím, než změníme kurz a povedeme naši společnou civilizaci novým směrem?
Žádný volič na tomto kontinentu nešel k volebním urnám proto, aby otevřel stavidla milionům neprověřených migrantů.
Ale víte, pro co voliči skutečně hlasovali? V Anglii hlasovali pro Brexit.
Ať už s tím souhlasíte, nebo ne – hlasovali pro to. A po celé Evropě čím dál více volí politické vůdce, kteří slibují, že ukončí nekontrolovanou migraci.
Já osobně s těmito obavami souhlasím, ale nemusíte sdílet můj názor.
Jde o to, že lidem záleží na jejich domovech. Záleží jim na jejich snech. Záleží jim na jejich bezpečí a na jejich schopnosti zajistit si živobytí pro sebe a své děti.
A jsou chytří. Myslím, že tohle je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se ve své krátké politické kariéře naučil.
Navzdory tomu, co si možná myslí někteří lidé pár hor odsud v Davosu, občané všech našich národů se obecně nepovažují za „vzdělaná zvířata“ nebo za zaměnitelné součástky globální ekonomiky.
A není překvapivé, že nechtějí být přesouváni sem a tam nebo ignorováni svými vůdci.
Úkolem demokracie je rozhodovat o těchto velkých otázkách u volebních uren.
Věřím, že ignorování lidí, odmítání jejich obav – nebo, ještě hůře, zavírání médií, rušení voleb nebo vylučování lidí z politického procesu – ničemu nepomáhá.
Ve skutečnosti je to nejjistější způsob, jak demokracii zničit.
A říkat nahlas svůj názor není „zasahování do voleb“, ani když lidé vyjadřují názory mimo vaši zemi a ani když jsou tito lidé velmi vlivní.
A věřte mi, říkám to s humorem: Pokud může americká demokracie přežít deset let kázání Grety Thunbergové, vy také přežijete pár měsíců Elona Muska.
Ale co žádná demokracie – ať už americká, německá nebo evropská – nepřežije, je situace, kdy se milionům voličů řekne, že jejich myšlenky, jejich obavy, jejich naděje na změnu jsou neplatné nebo nehodné vůbec být vyslyšeny.
Demokracie stojí na posvátném principu, že hlas lidu má význam.
Žádné „ochranné hráze“ pro něj neexistují.
Buď tento princip ctíte, nebo ne.
Evropané – lidé – mají hlas.
A evropští vůdci mají na výběr.
Mým pevným přesvědčením je, že se nemusíme bát budoucnosti.
Můžete přijmout to, co vám lidé říkají – i když je to překvapivé, i když s tím nesouhlasíte.
A pokud to uděláte, můžete se budoucnosti postavit s jistotou a s důvěrou, vědomi si toho, že národ stojí za vámi.
A to je pro mě ta největší magie demokracie.
Není to v těchto kamenných budovách nebo nádherných hotelech.
Není to dokonce ani v těch skvělých institucích, které jsme společně vybudovali jako sdílená společnost.
Věřit v demokracii znamená chápat, že každý z našich občanů má moudrost a má hlas.
A pokud tomuto hlasu odmítneme naslouchat, i naše největší vítězství nakonec přinesou jen velmi málo.
Jak jednou řekl papež Jan Pavel II., podle mého názoru jeden z největších zastánců demokracie na tomto kontinentu i jinde:
„Nebojte se!“
Neměli bychom se bát vlastních lidí – ani tehdy, když vyjadřují názory, které se rozcházejí s názory vlády.
Děkuji vám všem.
Hodně štěstí vám všem.
A Bůh vám žehnej!
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!