Slučování teologických fakult je téma, které začíná rezonovat akademickým světem. Málokdo by však tušil, že tento vývoj byl započat již před lety – a že jej nyní s novou energií rozvíjí výrazná postava veřejného diskurzu, katolický kněz a teolog Tomáš Petráček. Jméno Katolické teologické fakulty (KTF) se díky jeho činnosti dostává do médií nebývalým způsobem – ne jako instituce vzdělávající budoucí duchovní, ale jako symbol údajné zastaralosti, konzervatismu, či dokonce zpátečnictví.
Na sociálních sítích a v mediálních vystoupeních nabývá fakulta v jeho interpretaci až démonického charakteru. Obraz instituce, která má hájit katolické hodnoty a intelektuální kontinuitu, je postupně překrýván rétorikou pokroku, emancipace a osobního protestu. Ve jménu pokroku pak není problém zpochybnit církevní tradici, dogmatiku ani samotné principy, na nichž instituce stojí.
V tomto ohledu nejsme svědky jen generačního střetu nebo vnitrocírkevní debaty. Mnohem spíše se zde odráží hlubší fenomén dnešní společnosti: přednost práv jednotlivce nad dobrem celku. Dřívější filosofické ideály, jak je formuloval například Platón, Aristotelés či Tomáš Akvinský – že jednotlivec má přispívat k obecnému dobru –, dnes ustupují do pozadí. Ať už ve jménu menšinových práv, nebo prostě proto, že kolektivní rámec je vnímán jako překážka sebevyjádření.
Zpochybňování autority je legitimní, pokud slouží vyšší pravdě nebo spravedlnosti. Pokud se však stává nástrojem osobní kampaně a destrukce, je na místě otázka: Komu to slouží? Může být univerzitní fakulta skutečně reformována tím, že je terčem mediálních útoků? Je projevem zdravé akademické kultury, pokud se akademický senát stává nástrojem politizace a osobních sporů?
Není normální, když děkan čelí opakovaným útokům ze strany vlastních kolegů, když je omezována svoboda projevu těch, kteří si dovolí nesouhlasit. Není normální, když se z řečnického pultu na akademické půdě ozývají osobní výpady místo racionální argumentace. A není v pořádku, když se o osudu instituce rozhoduje na základě pocitů, nikoli faktů.
Z KTF se tak stává nejen akademické, ale i společenské bojiště. V tomto střetu však nejde jen o konkrétní jména. Jde o hodnoty, které jsme jako společnost ochotni bránit – a o způsob, jakým jsme ochotni vést veřejnou debatu. Názory nesmí být zaměňovány za pravdu a právo jednotlivce nemůže být zbraní proti celku.
Je možná na čase připomenout, že i akademické prostředí by mělo zůstat místem, kde se polemizuje s úctou, nesouhlas se vyjadřuje kultivovaně a kde institucionální paměť a tradice nejsou hanbou, ale hodnotou.
Jana Marešová studuje obor Filozofie a etika na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy (KTF UK).
Foto kupole Arcibiskupského semináře: Michal Havel, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!