V pondělí 4. září papež ukončil svou historicky první návštěvu Mongolska. Vedle poměrně malé komunity místních, se na nedělní setkání lidí dobré vůle, spojené se mší svatou, do Ulánbátárské Steppe Arény, sjeli lidé z celé Asie. A nejenom. Mezi věřícími bylo i okolo patnácti lidí z České repubiky a Slovenska.
Z „periferie“, kam papež František přicestoval na svou 43. zahraniční cestu, se tak rázem stalo „centrum“ pro lidi z celé Asie. „Pro organizátory bylo těžké odhadnout, jak velkou halu pro nedělní setkání spojené se mší svatou, pronajmout. I když je v Mongolsku asi 1500 katolíků, ne všichni jsou aktivní,“ vysvětluje P. Jaroslav Vracovský, misionář, působící v Mongolsku. Zvolili sportovní halu Steppe Arena v Ulánbátaru, a jak konstatuje kněz, bylo to odhadnuté velice dobře. Hala o kapacitě cca 3500 míst se téměř zaplnila. „Byli tu lidé z Číny, hodně Jihokorejců, protože Mongolsko má úzké vazby s Jižní Koreou, hodně Vietnamců, měli jsme tu výpravu spolubratří z Ruska, byl tu kamarád pan biskup z Azerbajdžánu…“ vyjmenovává P. Jaroslav.
Spolu s Alešem Ondrůškem z Moravské Třebové, který se také účastnil našeho telefonického rozhovoru, odhadují, že na setkání bylo i okolo patnácti Čechů a Slováků. „Kdo mohl přijet a měl k tomu prostředky a odvahu, tak přijel,“ říká P. Jaroslav s tím, že cestování po Asii je náročné a drahé.
„Pocházím z Moravy, od Kyjova, a mám tu pracovně svou pivní misi,“ říká Aleš Ondrůšek, který přicestoval do Mongolska na dva měsíce, aby se podílel na stavbě minipivovaru. O své pracovní cestě se dozvěděl ještě před potvrzením papežovy návštěvy do Mongolska. „Pro mě to byla cesta na poušť a odměnou mi bylo setkání s papežem, které jsem nečekal,“ říká pan Aleš. Sám zažil silné momenty, když se seznamoval s místními a skrze facebook jim poslal papežovy přeložené citáty. Reagovali na ně překvapeně a nadšeně.
Přestože se na pár chvil stala místní sportovní hala jakýmsi centrem, kam směřovala celá Asie a papež mj. poslal vzkaz katolíkům v Číně, stále bylo v centru Mongolsko a jeho lidé. „To je paradox dobrého pastýře, který opustí devadesát devět ovcí a jde za tou jednou, křehoučkou, slaboučkou, která je přehlížená a opuštěná,“ říká P. Jaroslav s tím, že z pohledu zbylých devětadevadesáti oveček nebo očima staršího bratra marnotratného syna, to může být bolestivé, ale pastýř ví, kam kde a proč tam jde. A papež František se snaží dobrého pastýře ztělesňovat.
„Moje srdcové místo je mj. Velehrad, kde Cyril a Metoděj začali svoje dílo. A i tady mi to připomíná cyrilometodějskou misi,“ říká pan Aleš. Každý rok se na Velehradě zpívá žalm: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“ a obzvlášť tady v Mongolsku mu tato slova silně rezonují. „Při svém nedělním kázání papež hovořil o vyprahlosti, která je pro tuto zemi typická, žízeň… a odvolával se na 62. žalm a skutečně jsme mohli zakusit tu vyprahlost lidí,“ dodává. Setkání, o němž ještě před pár měsíci neměl tušení, že zažije, pro něj bylo krásným setkáním jedné rodiny – církve a těší se, že o tom bude vyprávět i po svém návratu domů. Jeho syn podobně nedávno navštívil spolu s mladými Lisabon.
Dojemné loučení
Jedním z hodně silných okamžiků papežské návštěvy, bylo pro přítomnou hrstku loučení. „Na letišti bylo asi okolo sto padesáti lidí. Papež se rozloučil s lidmi, vypadalo to, že je už pryč, následovalo oficiální rozloučení s reprezentací, ale pak se ještě vrátil, aby naposledy pozdravil obyčejný lid.
To bylo moc hezké a bylo z toho silně cítit, jak mu právě obyčejní lidé leží na srdci,“ shodují se P. Jaroslav a pan Aleš. A přestože, jak říká misionář, v zemi bylo jistě i mnoho lidí, které naprosto neměli tušení, kdo je papež a ani je nijak nezajímal, byli tu i tací, kteří se o něm nějak dozvěděli z médií (která mimochodem o Františkově návštěvě moc hezky informovala), a byli tu i tací, kteří přímo hořeli. Kteří zakusili, že papež je má opravdu rád a jsou mu blízcí a byli nadšení za každé jeho gesto. „Myslím, že se to vydařilo nad očekávání,“ uzavírá P. Jaroslav Vracovský.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!