«Celá farnost se 26. září vydá společně pěšky směrem k Champs-Élysées na náměstí Svornosti, abychom se shromáždili kolem papeže, kolem Krista a společně slavili s celou církví.»
Redakce Katolických novin s potěšením přináší rozhovor s otcem Rogerem Villegasem – knězem působícím v bazilice Notre-Dame de Boulogne na západním předměstí Paříže. V rozhovoru otec Roger hovoří o přípravách farnosti, nadšení a očekávání, které ve Francii vyvolala návštěva Svatého otce, papeže Lva XIV., i významu této události, jež dalece přesáhla hranice samotné komunity francouzských věřících. Jeho slova jsou skutečným svědectvím o víře, naději a radosti. Až do srpna v této farnosti po boku otce Rogera působil také český kněz otec Jaroslav de Lobkowicz, než odcestoval do Říma k dalšímu dvouletému studiu.
Otče Rogere, jaký význam má podle vás návštěva papeže ve Francii?
Návštěva papeže ve Francii je pro nás katolíky především způsobem, jak nás utvrdit ve víře. Už teď tato návštěva vyvolává velké nadšení a radost. Vidím to ve farní komunitě, ale i mnohem šířeji, za jejími hranicemi. Jsou lidé, kteří chtějí slyšet poselství naděje, kteří chtějí slyšet slova, nebo spíše poselství, které nám může přinést určitý základ v situaci, kterou dnes prožíváme. Slovo, které nám umožní jít více do hloubky toho, čím dnes ve světě procházíme. Utvrdit naši naději, utvrdit naši radost. Tato návštěva bude podle mě pro nás, francouzské katolíky, také příležitostí znovu si uvědomit, že papež má poslání svatého Petra – utvrzovat celou církev. Kristu byly Petrovi svěřeny klíče od církve. A tak pro nás naslouchat papeži znamená cítit se podporováni a neseni v naší misi. Ve Francii dnes skutečně probíhá určitý nový kvas, nové probuzení v církvi. Mnohem více lidí se vrací do církve, přibývá křtů. Zaznamenáváme také nárůst počtu sňatků. A myslím, že papež k tomu není lhostejný. Přichází, aby nás utvrdil v tomto misijním úsilí a v touze široce přijímat do církve. Lidi křehké, lidi, kteří mají někdy za sebou těžkou životní cestu, lidi, kteří potřebují znovu najít víru. A tak v této Francii, která má křesťanskou historii a historii svatých, přichází papež, aby nás utvrdil a skutečně nám řekl, že toto poslání je krásné, že Kristovo poselství je aktuální a že víra v Ježíše Krista je v této Evropě roku 2026 důležitá. Je to poselství, které přináší radost a naději a pozvedá lidi, kteří procházejí těžkými chvílemi.
Může tato návštěva přispět k tomu, aby vzbudila ještě větší zájem i mezi nekřesťany?
Návštěva papeže ve Francii už nyní vyvolává velký zájem, jak jsem říkal, i mimo katolické kruhy. Tento týden jsem se zúčastnil tiskové konference biskupů pro novináře a velmi se mi líbil jeden příběh, který vyprávěl Mons. Bertrand, biskup z Pontoise. Říkal, že byl v Sarcelles, v obci, kde žije poměrně početná alžírská komunita, a přišel za ním jeden člověk a řekl mu: „Monsignore, i my půjdeme papeže přivítat, protože jsme byli velmi poctěni jeho návštěvou v Alžírsku. Nejsme křesťané, jsme muslimové, ale také bychom ho chtěli jít pozdravit a poděkovat mu za to, že nás svou návštěvou v naší zemi poctil.“ Vidíte tedy, že ať už jde o jiné náboženské komunity, občanskou společnost nebo všechny organizační týmy – a tady v Paříži to vidím obzvlášť –, návštěva vzbuzuje velký zájem. Lidé si začínají klást otázky: Proč katolická církev? Proč právě postava papeže, nástupce svatého Petra? Proč tato postava, která prochází staletími? Samozřejmě to vzbuzuje zájem i zvědavost. A pro nás, katolickou církev, to znamená nový impuls. V našich komunitách to vyvolává mnoho otázek. A právě proto jsme tu – abychom na tyto otázky odpovídali a mohli vysvětlovat, v čem spočívá naše naděje a čemu věříme. Myslím si, že papežova návštěva, nad rámec tohoto nového elánu, který už nyní v našich kostelech a komunitách pociťujeme, vzbudí velký zájem a především umožní mnoha lidem vyslechnout velmi svobodné slovo, slovo, které hovoří o důležitých věcech. Trochu vystoupíme z těch projevů, které posloucháme neustále. Získáme určitý nadhled. A jsem skutečně přesvědčen, že papežovo slovo zasáhne srdce, inspiruje mnoho lidí a že po jeho návštěvě mnoho lidí jistě přijde zaklepat na dveře našich kostelů. A my je rádi přivítáme.
A jak se na papežovu návštěvu připravuje vaše farnost? Už máte nějaké informace o tom, kolik lidí se bude chtít zapojit a jakým způsobem? Máte už nějaké ohlasy?
Od oznámení papežovy návštěvy bylo nadšení všeobecné. Já osobně jsem byl trochu zahlcený, protože lidé se mě začali hned ptát: „A jak to uděláme? Kam půjdeme na mši? Už víte, kam papež zavítá, abychom tam mohli jít?“ Chtěl bych velmi poděkovat organizačním týmům, protože času bylo nakonec poměrně málo, a přesto přípravy postupují velmi dobře. A tak jsem si hned řekl, že nestačí na událost pouze čekat. Bylo by dobré využít léto k tomu, abychom se začali s papežovými projevy a jeho poselstvím seznamovat.Hned jsme tedy vytvořili skupinu na WhatsAppu. Víte, to je tak trochu naše doba. Jeden z farníků každý den vede skupinu na WhatsAppu a posílá krátkou myšlenku nebo citát papeže.Také jsme se hned začali zajímat o jeho poslední encykliku, která se týká umělé inteligence a především otázky důstojnosti lidské osoby. Celá komunita se tedy okamžitě zapojila, nebo přinejmenším projevila zájem toto poselství objevovat a naslouchat mu. V létě se v Paříži všechno trochu zastaví, ale jakmile se lidé v polovině srpna začali vracet z dovolených, všichni už byli připraveni. Mladí byli úplně nadšení, skutečně chtěli získat vstupenky a místa na Stade de France. Jakmile jsme otevřeli prodej vstupenek, bylo vyprodáno za 25 minut. Všech 80 000 míst zmizelo opravdu velmi, velmi rychle. Pokud jde o naši farnost, máme radost, že se na této vigilii zúčastní 80 mladých lidí. Následující den pak bude na mši přibližně 600 lidí z naší farnosti. Vytváříme také farní tým. A onehdy mi někdo říkal: „Otče, možná nás bude na jednu farnost na té mši až příliš mnoho, když nás bude 600. “ A já jsem řekl: „Poslyšte, buďme na to hrdí, buďme radostní.“ Je přece krásné moci během jednoho dne prožít to, co zažívají mladí lidé na Světových dnech mládeže, kdy jsou celá města naplněna radostí všech těch mladých lidí, kteří společně slaví. V našem případě to budou mladí i méně mladí, celá farnost, která se 26. září vydá společně pěšky směrem k Champs-Élysées, na náměstí Svornosti, abychom se shromáždili kolem papeže, kolem Krista a společně slavili s celou církví.
Co pro vás osobně znamená modlit se s papežem nešpory v nedávno znovuotevřené katedrále Notre-Dame a co od toho okamžiku očekáváte?
Papež navštíví Notre-Dame de Paris v pátek 25. září, tedy v den svého příjezdu do Paříže. Ještě předtím se setká s prezidentem republiky, projde ulicemi Paříže, kde se setká s Pařížany a dalšími lidmi, kteří ho přijdou pozdravit, a přednese také dlouho očekávaný projev v UNESCO. Jeho návštěva Notre-Dame bude historickým okamžikem. Bude to poprvé, kdy papež zavítá do této nádherné katedrály po její rozsáhlé obnově. A budeme mít radost – a já osobně z toho budu mít velkou radost –, že s ním budu moci v pátek odpoledne slavit nešpory. Budou tam všichni kněží, jáhni, zasvěcené osoby, řeholnice i manželky jáhnů. Myslím, že nás tam bude opravdu velmi mnoho, abychom se společně s papežem modlili. Předá nám jistě krásné poselství, aby nás, jak jsem říkal na začátku, utvrdil v našem kněžském a řeholním poslání a v našem krásném poslání zasvěcených osob v církvi ve Francii. Protože právě to je posláním papeže.
Cesty do Lurd jsou poměrně logické. Ale proč papež zavítá také do Met?
Také jsme si tuto otázku kladli. Víte, při apoštolské cestě je těžké si odpovědět otázku: „Do kterých míst by měl papež vlastně jet?“ Myslím, že papež má ve svém srdci přání navštívit celou Francii, a pokud by to bylo možné, chtěl by zavítat do všech měst i do všech malých vesnic. Jenže čas je omezený. Je zřejmé, že chce promluvit k Evropě a k Francii. Myslím, že chce ve světě, který je dnes tolik rozdělený a poznamenaný tolika válkami, předat poselství. Papež chce vyslat poselství smíření a poselství míru. Proto mi návštěva Met připadá poměrně logická. Toto město leží na hranici a na křižovatce několika evropských zemí. Jsou to země, které zažily dvě světové války, rozdělení, i tolik konfliktů. A právě zde, v srdci těchto hranic a těchto zemí uprostřed Evropy, vzniklo hnutí smíření. Ještě před několika desetiletími jsme spolu válčili, dnes spolupracujeme. Tato spolupráce byla možná díky všem, kteří věřili v Evropu, a všem, kteří skutečně věřili v hluboké smíření mezi našimi zeměmi. Myslím, že smíření a veškerá práce, která byla v Evropě vykonána, představují dobrý příklad toho, že je možné hledat cesty a způsoby, jak dosáhnout smíření. Nedaleko Met je pohřben Robert Schuman, jeden z otců zakladatelů Evropy. Velmi se mi líbilo, co říkal kardinál Aveline na tiskové konferenci – myslím, že právě novinářům tehdy adresoval toto poselství. Řekl: „Papež chce promluvit k Evropě, chce promluvit ke světu nikoli prostřednictvím evropských institucí, ale prostřednictvím myšlenek a ideálů, které umožnily vznik evropského projektu.“
Otče Rogere, chtěl byste ještě něco k návštěvě Svatého otce v tomto rozhovoru dodat?
Za sebe bych jednoduše řekl, že právě následující se snažím předávat také svým farníkům. Nečekáme žádnou celebritu, nečekáme nějakou velkou osobnost, která k nám přijede promluvit. Pro nás je to něco mnohem víc. Pro nás je to nástupce svatého Petra. A slovo, které papež předá nám, francouzským katolíkům, i lidem dobré vůle, kteří budou naslouchat a přijmou jeho poselství, je slovem, které vychází z jeho modlitby, z toho, co mu Pán vkládá do srdce v rámci tohoto krásného poslání vést církev. Takže pro nás tato událost není jen otázkou radosti, oslav a samotné návštěvy. Je to také určitým způsobem chvíle, kdy se náš pohled obrací vzhůru; okamžik, kdy vnímáme, že právě on od Krista přijal poslání vést církev. Je to chvíle, kdy se Kristus prostřednictvím papeže stává velmi blízkým nám, aby nám předal poselství, které dnes Kristus chce adresovat své církvi.
Redakce Katolických novin děkuje otci Rogerovi za jeho čas a především za jeho upřímné a srdečné svědectví. Jsme mu velmi vděčni za otevřenost, s níž nám přiblížil život své farnosti, její společenství, nadšení i radost, kterou vyvolává blížící se návštěva Svatého otce. Z jeho slov bylo patrné, s jakou hloubkou on i jeho farníci tuto mimořádnou událost prožívají. Děkujeme mu za jeho laskavost, přijetí a důvěru, s níž se s námi podělil o svůj pohled na návštěvu Svatého otce i na každodenní život farního společenství v těchto mimořádných dnech očekávání.
Otec Roger Villegas, farář baziliky Notre-Dame de Boulogne
Otec Roger Villegas se narodil v Kolumbii 13. dubna 1983, v roce Vykoupení. V roce 1997 poznal Kongregaci Legionářů Kristových a v roce 2001 zahájil noviciát. Po základní formaci v Kolumbii měl možnost přijet do Evropy a pokračovat ve studiu v Salamance a následně v Římě, kde získal licenciát z filozofie a bakalářský titul z teologie na Papežském ateneu Regina Apostolorum. Dne 12. prosince 2015, v den svátku Panny Marie Guadalupské, byl v Římě v bazilice svatého Pavla za hradbami vysvěcen na kněze. Po šesti letech působení v Notre-Dame d’Auteuil v 16. pařížském obvodu ho Pán povolal, aby pokračoval ve svém poslání v Notre-Dame de Boulogne.
Historie Notre-Dame de Boulogne
Historie Notre-Dame de Boulogne sahá až do středověku a je spojena s mariánskou tradicí města Boulogne-sur-Mer. Ve 14. století zde v Boulogne-Billancourt vznikla svatyně zasvěcená Notre-Dame de Boulogne, která se stala významným poutním místem. Tato historie pokračovala po celá staletí až k velkým restaurátorským pracím, které v 19. století v Boulogne-sur-Mer vedl Eugène Viollet-le-Duc. Bazilika, kterou dnes vidíme v Boulogne-Billancourt, je však mnohem mladší. Navrhl ji architekt Paul Landowski a vysvěcena byla v roce 1938. Téměř sedm století po vzniku původní svatyně zůstává Notre-Dame de Boulogne živým místem modlitby, poutí a předávání víry.
Ukázka z novény k návštěvě Svatého Otce
V souvislosti s blížící se návštěvou Svatého otce zahájil père Roger ve své farnosti novénu, kterou se každé ráno modlí za papežův příchod ve francouzštině a ve španělštině věřící v bazilice Notre-Dame de Boulogne. Každý den přináší krátký biblický úryvek, zamyšlení, otázku k osobnímu zastavení a jednoduchý podnět pro každodenní život. Novéna je pozváním prožít tyto dny společně a vnímat blížící se návštěvu papeže také jako chvíli, která může každého z nás oslovit osobně. Začátek modlitby je věnován Ježíši jako „Chlebu života“ a připomíná nám, že život přijímáme jako dar a že to, co sami dostáváme, můžeme také předávat druhým. Věřící mají v bazilice k dispozici brožurku novény a papežské svíce.
1. den – Ježíš, chléb života
Život je dar
📖 Evangelium Ježíše Krista podle svatého Jana:
„Nastal večer onoho dne, prvního dne v týdnu. Když byli učedníci ze strachu před Židy za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám!‘ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok svůj. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: ‚Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.‘“ (Jan 20, 19–21)
Často se snažíme živit svůj život tím, co vlastníme, čeho dosahujeme nebo co máme pod kontrolou. Přesto v nás zůstávají určité hluboké touhy: být milován, nalézt smysl, mít naději a nekráčet životem sám.
V návaznosti na učení církve představuje Lev XIV. Eucharistii jako živou Kristovu přítomnost, v níž se Kristus dává a sytí svůj lid. Přichází k nám v našich slabých chvílích a živí v nás lásku, která je silnější než smrt.
Když přijímáme Kristovo tělo, sami se proměňujeme. Stáváme se více spojeni s Bohem i jeden s druhým. Živeni Ježíšem jsme povoláni, abychom se v každodenním životě stávali chlebem, o který se dělíme s druhými svou přítomností, která naslouchá, slouží, utěšuje a pomáhá životu kolem nás růst.
🙏 A co já? Dovoluji Eucharistii, aby proměňovala můj způsob, jakým miluji a sloužím?
Co si dnes přeji přijmout od Krista (zapiš svou stopu na této cestě) :
Můj dnešní krok: Při příští Eucharistii si po svatém přijímání dopřát chvíli ticha a požádat Krista, aby mě naučil stát se i já darem pro druhé.
2. den – Modlit se a naslouchat
Život se projasňuje, když ve svém nitru uděláme místo tichu.
📖 „Marie usedla k nohám Pána a naslouchala jeho slovu… Jen jedno je třeba.“ (Lk 10, 38–42)
Modlitba nás nevzdaluje od našich starostí: přinášíme je do Božího světla.
Lev XIV. nás zve, abychom utišili horečný ruch slov, obrazovek a neustálé činnosti a znovu objevili ticho, které nám umožňuje být vnitřně otevření a vnímaví. Modlit se znamená učit se nejprve naslouchat, než se snažit všemu porozumět. Postupně se náš pohled proměňuje a my lépe rozpoznáváme, co vede k pokoji a pravdě.
Moje dnešní otázka pro Boha:
Co tolik zaměstnává mou mysl, že už neslyším jeho hlas?
Můj dnešní krok:
Zastavit se na 10 minut bez telefonu.
Pomalu si přečíst Lukášovo evangelium 10, 38–42.
Zůstat v tichu před Bohem a nesnažit se hned hledat odpověď.
3. den – Uchovat si naději
Život může začít znovu.
📖 Evangelium Ježíše Krista podle svatého Lukáše
„Téhož dne se dva z nich ubírali do vesnice jménem Emauzy, která je od Jeruzaléma vzdálena asi dvě hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak tak rozmlouvali a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Jejich oči však byly zadrženy, takže ho nepoznali. Řekl jim: ‚O čem to spolu cestou rozmlouváte?‘ Zastavili se a zarmouceně stáli. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: ‚Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a neví, co se tam v těchto dnech stalo!‘ Zeptal se jich: ‚A co se stalo?‘ Odpověděli mu: ‚S Ježíšem Nazaretským, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem a přede vším lidem; jak ho naši velekněží a přední muži vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. My však jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. A dnes je to už třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: byly časně ráno u hrobu, ale jeho tělo nenašly. Přišly a vyprávěly, že měly vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali všechno, jak ženy říkaly, ale jeho neviděli.‘
A on jim řekl: ‚Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?‘ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něj vztahovalo ve všech částech Písma.
Tak se přiblížili k vesnici, do které šli, a on se tvářil, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něj naléhali: ‚Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.‘ Vešel tedy, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on jim zmizel. Řekli si: ‚Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?‘ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli jedenáct a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: ‚Pán skutečně vstal z mrtvých a zjevil se Šimonovi.‘ A oni sami vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.“ (Lk 24, 13–35) ✝️
💭 Uchovat si naději
Někdy nám zklamání, neúspěch nebo utrpení brání představit si jinou budoucnost. Stejně jako emauzští učedníci pak kráčíme s těžkým srdcem a jsme přesvědčeni, že všechno skončilo.
Přesto vzkříšený Ježíš přichází a kráčí po jejich boku ještě dříve, než ho poznají. 🚶♂️🚶♀️✨ Naslouchá jejich sklíčenosti, osvětluje jejich příběh a postupně v nich znovu zažehává naději. 🕯️💛 Jeho přítomnost nemaže to, čím prošli, ale ukazuje jim, že cesta zůstává otevřená.
Lev XIV. nám připomíná, že Kristovo zmrtvýchvstání je základem naší naděje. I když se zdá, že je všechno ztraceno, Boží milost nás může pozvednout a proměnit náš život zevnitř. 🙏❤️
A co já?
V jaké situaci je pro mě těžké uvěřit, že je možný nový začátek? 🌱
🕊️ Důvod k naději, který si dnes chci uchovat (moje stopa na cestě):
Můj dnešní krok: Napsat jeden důvod, byť třeba křehký, proč dál doufat, a poté jej v modlitbě svěřit Kristu.
4. den – Odzbrojit své srdce
Život přináší pokoj.
📖 „Ježíš přišel… postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám!‘“ (Jan 20, 19–21)
Pokoj nezačíná až ve chvíli, kdy ustanou konflikty. Rodí se v tajnosti srdce, tam, kde vzniká náš hněv, soudy a zranění.
Vzkříšený Ježíš přichází ke svým učedníkům, kteří se ze strachu ukryli za zavřenými dveřmi. Nevyčítá jim nic. Ukazuje jim své rány, ale ty se nestávají důvodem k pomstě: svědčí o lásce, která je silnější než násilí.
Lev XIV. nás zve, abychom přijali odzbrojený a odzbrojující pokoj, pokorný a vytrvalý. Odzbrojit své srdce znamená dovolit Kristu, aby z nás učinil tvůrce smíření tam, kde žijeme.
Co dnes potřebuji odevzdat:
Co musím nechat odejít, aby ve mně mohl růst Kristův pokoj?
Co se rozhoduji odzbrojit:
(moje stopa na cestě)
Můj dnešní krok:
Udělat první krok k pokoji: požádat o odpuštění, znovu navázat kontakt nebo se upřímně modlit za člověka, s nímž mám obtížný vztah.
5. den – Budovat jednotu
Život roste ve vztazích
📖 Evangelium Ježíše Krista podle svatého Jana:
„Neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří pro jejich slovo uvěří ve mne. Ať všichni jsou jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě. Ať i oni jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Ať jsou dokonale jedno, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mne.“ (Jan 17, 20–23)
Někdy jsme v pokušení přibližovat se pouze k těm, kteří smýšlejí stejně jako my. Budovat jednotu znamená odmítnout uzavírat člověka do škatulky jeho názorů, chyb nebo obrazu, který jsme si o něm vytvořili. Jednota neodstraňuje rozdíly a neshody, ale pomáhá nám jimi procházet.
Lev XIV. nám připomíná, že jednota má svůj pramen v Kristu, který nás přitahuje k sobě a zároveň nás přibližuje jedny k druhým. Vyzývá nás, abychom se ve světě poznamenaném rozdělením a protiklady stali „kvasem jednoty, společenství a bratrství“. Tato jednota začíná prostě a pokorně v našich rodinách, společenstvích a každodenních vztazích.
A co já?
Koho jsem možná zařadil do určité škatulky nebo se od něj držím dál kvůli našim rozdílům?
Člověk, na kterého se dnes chci dívat jinak (moje stopa na cestě):
Můj dnešní krok:
Naslouchat člověku až do konce, bez přerušování a bez toho, abych si okamžitě připravoval svou odpověď.
6. den – Sloužit každému
Život se dává
📖 Evangelium Ježíše Krista podle svatého Matouše:
„Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem cizí, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocný, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně! Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali.‘“ (Mt 25, 35–40)
Někdy máme sklon měřit hodnotu člověka podle toho, čeho dosáhl, co vlastní nebo čím přispívá společnosti. V Božích očích má však každý člověk důstojnost, která nezmizí ani v těžkých životních zkouškách.
Ježíš jde ještě dál: ztotožňuje se s tím, kdo má hlad, kdo je cizincem, nemocným nebo vězněm. Sloužit člověku tedy neznamená pouze poskytnout mu pomoc. Znamená to uznat jeho hodnotu, věnovat mu čas, skutečně se na něj podívat, naslouchat mu a nechat se dotknout jeho příběhem.
Lev XIV. nám připomíná, že chudí a zranitelní lidé jsou naši bratři a sestry, které máme přijímat. Jejich tváře nás přivádějí do kontaktu s pravdou evangelia. Život, který přijímáme od Krista, se tak stává životem, který se dává druhým – prostřednictvím přítomnosti, pozornosti nebo konkrétního gesta.
A co já?
Věnuji skutečně čas tomu, abych viděl a naslouchal těm, kteří mě potřebují?
Komu bych dnes mohl nabídnout svou přítomnost, pozornost nebo laskavé gesto?
(moje stopa na cestě)
Můj dnešní krok:
Věnovat trochu svého času člověku, který je sám, zranitelný nebo prochází těžkým obdobím: zavolat mu, naslouchat mu nebo mu nabídnout konkrétní pomoc.
7. S Marií říci ano
Život se stává otevřeností
📖 Evangelium Ježíše Krista podle svatého Lukáše:
„V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef, z rodu Davidova; jmenovala se Maria. Anděl k ní vešel a řekl: ‚Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou.‘ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: ‚Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.‘ Maria řekla andělovi: ‚Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?‘ Anděl jí odpověděl: ‚Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Neboť u Boha není nic nemožného.‘ Maria řekla: ‚Hle, jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.‘ A anděl od ní odešel.“ (Lk 1, 26–38)
Někdy bychom chtěli znát celou cestu dříve, než se na ni vydáme. Maria však neví, kam ji její „ano“ zavede. Přesto s důvěrou přijímá Boží slovo a rozhoduje se být k dispozici jeho záměru.
Její „ano“ neodstraňuje otázky ani zkoušky. Stává se věrností prožívanou den za dnem, od Nazareta až ke kříži. Maria nás tak učí, že věřit neznamená všemu rozumět, ale kráčet s Bohem a nabídnout mu to, kým jsme.
Lev XIV. zdůrazňuje, že Maria odpovídá na Boží povolání s vírou. V její škole se učíme otevírat své srdce, sloužit s jednoduchostí a každý den obnovovat své vlastní „ano“. Maria nás nezadržuje u sebe: vždy nás vede ke Kristu.
A co já?
Čemu se mi těžko říká „ano“, protože bych nejprve chtěl všemu porozumět nebo mít všechno pod kontrolou?
„Ano“, které dnes chci svěřit Marii (moje stopa na cestě): …
Alice Muthspiel je zpravodajkou Českého rozhlasu ve Francii
Foto: archivu autorky
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
