Domov

Co máš rád? Co o tom soudíš? Jak bys to udělal podle sebe? Kamarád, on, ty, všichni již ptají se dokola a mě z nich zebe, vždyť můj život mi již nepatří.   Já jej totiž daroval.   „Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto […]

Domov

KDO MĚ NAPLNÍ?

Můj život je jako jiskra mezi řeřavými uhlíky   Hořím jak plamen svíčky, živený Tebou, Bože. Jako každý plamen jsem pouze ohnivým pláštěm tancujícím na řemínku knotu. Ach, tak omezeným a tak o vlastní velikosti přesvědčeným. Ale jako každý plášť mi chybí obsah, uvnitř plamenu oheň nedoutná, je udušen sám […]

Domov

Vánoční báseň

Snesl se večer, ticho dlí v lodi hlavní, šero se rozléhá kostelem vůkol. Nezvyklý rozměr dodá se noční kráse mlčících pastýřů, jež Boží úkol v plnosti poznali věrně.   Poslední svíce dokola plápolá radostně svědčí, ač velké má břímě. Roků je více, budoucnost nás volá, vzpomínka ticha od zvonů v Římě bere […]

Domov

Kraj

otlučená věž připomínala mého jinošství víru   Kraj mezi Sušicí a Pískem, Prácheňsko, je zakotven ve své nezakotvenosti: pro plzeňské jsme příliš dole, pro budějovické nahoře. Sladkost na pozdější skus: jako hnětynka s hořkou čokoládou.   Mám Prácheňsko rád, ale načekal jsem se… marným čekáním na jiné. A jak se rozestupovaly […]

Domov

Balada o donu Kichotovi

Balada o donu Kichotovi   Don Kichot putuje na své herce. Váš chichot častuje slovy herce:   Slova, slova, slova dona Kichota jsou růžovými brýlemi života.   Slova, slova, slova dona Kichota dí, že vítěziti nemá slepota.   Řítí se na mlýny vidě obry. Léčí své tak splíny, svět je […]

Domov

Kalvárie

„Abys mohl milovat,“ říká Karol Wojtyla, „musíš dozrát pro bolest.“ Ach, kolik je k lásce cest, a proč každá přes Golgotu vede? Sebe bez zapření žádné není…?   Pohlédnu na kříž a uvidím, jak…   Siná v tváři Kristus popravený, v Jehož jménu nepodlehnem újmě. Na oltáři: „Jsi-li připravený, vezmi svůj kříž […]

Domov

SNY STARCŮ

Jak sní starci, jež mají vše za sebou? Kteří Konci hledějí vstříc? Zvoní zvonci jim čas. Už nemá co říct. Čemu jejich snění blízko podobou…?   Povídej, Ó Stáří!   Snad snům na sad skvoucí révou se pnoucí v maličké chviličce se mnou či s Tebou…?   Povídej, Stáří!   Či […]

Domov

Oči

Jako dva malé světy září tmou. Těkají sem a tam, oblohu nebeskou zrcadlí ve svém odrazu. Stojím. Propastnému srázu já vzdávám se napospas – Tomu, co v nich je, podlehnout mám. Obloha tichne zeptám se: „Kam?“ Tam, kam Bůh povede nás.   Kresba: autor