Poezie

Buď, anebo

Vít Procházka Buď, anebo   Větvemi vesmír propůjčil poutníkovi řád katedrály.   Odevzdává se chóru roztroušeně třpyt sťatě po špetkách.   Zač chtít se modlit? Za mír? Záchranu? Zítřek? Ach, zas sobecké…   Jakýpak mír bez pokoje? Jakápak záchrana mravence všanc termitišti? Jakýpak zítřek zpod skleníku předpředvčerejší úrody?   Svoboda […]

Poezie

Krajinou k pohledání

Vít Procházka Krajinou k pohledání   Ocelí lávkou únorový mezičas neúží se k soudu.   Pouze a jenom k budově opevněné pro toho, komu náruč milosrdenství zajídá se a komu není moc a dost tvrdá krajina nerozená, rodící, osiřelá přec:   Krajina srdcí.   Od Popeleční středy k Velkému pátku plachtit […]

Poezie

Naproti mému pokoji

  Naproti mému pokoji   V Ústí nad Labem naproti mému pokoji v hotelu Clarion vedle sebe jsou: sklad nábytku, hračkářství, nálevna, výprodej a boxerská škola.   Srkám fragment z minibaru po předchozím hostu, který to srkal po předchozím hostu, který to srkal po předchozím hostu, který to srkal po […]

Poezie

*Pod Všemi svatými *

*Pod Všemi svatými * V Plzni ulicí Pod Všemi svatými zachytit cos podstatného.   Po Lochotíně Roudná nastevřela snad paměť příliš při adoptivním i vyreklamovaném, však prošmajdaném smítku z hlíny.   V Plzni ulicí Pod Všemi svatými zachytit cos podstatného.   Ob mžiky po Mži mrštím labutím pírkem v zastoupení […]

Poezie

Na mnoha místech v Čechách

Na mnoha místech v Čechách   Na mnoha místech v Čechách prší provázky smotané ze střev břicha bezčasí.   Dáma bydlištěm v Bratislavě za Prahou mi vyzradila:   „Setřásli jsme vládu věci tak, že předstíráme věc.“   Na mnoha místech v Čechách prší nitěnky na zadávení dosyta hladu.   Už […]

Poezie

Na prahu doby postní 2026

Vít Procházka Na prahu doby postní 2026   Na prahu doby postní Smrtku potkal jsem na masopustu.   Bokem od pípy klátila se na chůdách od střízlivosti.   Připálila si cigaretu od sirky vyhasnutého.   Potáhla a pak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a pak se rozkulhala s kosou a ke mně.   Napřáhla […]

Poezie

POVOLÁNÍ III.

POVOLÁNÍ III.   Kam kráčíš, člověče? Ztrácíš se v rytmu slov nevyřčených, neslyšíš, co říká v srdci Hlas. Tvá radost probodena je mečem, tak jako srdce Panny nejčistší, řekneš Mu jako ona: „Ano“?   On mluví vytrvale, s jemností stále oslovuje, tvůj život vždy lehce nasměruje, On čeká, On čeká […]

Poezie

Na půdě spí pták

Vít Procházka Na půdě spí pták   Na půdě spí pták, kam kumčafti nepáchnou, kam přilétají přímluvy při mezipřistání.   Na půdě spí pták odkázaný na torzo škvíry. Na trůnu z pavučiny. S korunou z pasti myší. Bezmoc čím od moci se liší?   Na půdě spí pták. Napříč smetím. […]

Poezie

Povolání II.

Povolání II.   Pane, proč nemůžu být… Proč nemůžu být tímhle? Anebo oním? Proč říkáš mi: ne? Já bych tolik rád… Ale vždyť řekl jsi: „Proste a bude vám dáno!“ Proč nesplníš, co je po Tobě žádáno? Neplníš přísliby svých vlastních rad? Mnohé mi dáváš, o co žadoním, proč nemůžu […]

Poezie

Tmy ve tmě

Vít Procházka Tmy ve tmě /Jakubovi/   Tmy ve tmě podraz pozdržel tok ve čtvrtek poslední v lednu.   V napětí mezi pátráním a nalezením odvíjí se život jako nejfortelnější nit až do přetržení.   Voda umlkla a souše oněměly a popely z planet přelepily si ústa.   A jen […]