Poezie

Povolání IV.   Příteli   Daleko šel jsi za Pánem – za hranici známého, všedního, poslechl jsi jeho volání.   Zima je slunku nad ránem, nový je smutek kraje cizího – jaký je smysl Tvého konání?   Být povolán, už nepatřit jen sobě, žít v té zvláštní – osvobozující – […]

  Vít Procházka *Prácheňská vigilie *   Uvnitř ještě stín. Však do vitráže svítá. Na myšlence splín. Však srdce lásku skýtá.   Uvnitř ještě ďas. Však andělé to znali. Sejmul-li ses zas, zase tě ovázali.   Uvnitř ještě stín. Však slzy trošku zpěvné. Vyrovnat se s tím, co torpéduje zjevné! […]

Vít Procházka Služební cesta   Očko zapadá znavené od slavného dne (před savem snů).   Ohnivá skvrna pálit přestává, avšak doutnat doufá si.   Klimbám na Hané u tratí v Olomouci: vlak kolotavý po ztrátách tempa v Čechách Moravu vzdává.   Zas zvon svatého Václava k odvaze snít probouzí národ […]

Vít Procházka *Presbyterium* /Inspirováno instalací Glasstides od Vanessy Hafenbrädl v kostele Nanebevzetí Panny Marie, Františkánská ulice, Plzeň. Festival světla a umění ve veřejném prostoru BLIK BLIK 2026./   Presbyterium uchlácholila zeleň, již neroztříští barevný kontrast, dokavaď z pigmentů svět stvořený jest dvou:   očekávání a zmrtvýchvstání, podél něhož bliká cár […]

Vít Procházka Nebe je někde   Nebe je někde na šedivé hladině u paty ruiny.   Nezelená se strom v odblaněných bláta kostech, než maso   po Lazaru nám pleskne o naleštěnou pleš vnitřních děcek.   Nebe je někde od řečišť umaštěné s troškou běloby.   Z něj bezdomovec loví […]

Vít Procházka Bude jaro. Bacha…   V Plzni maj lávku vedoucí u Hamburku nad proudy silnic.   Katedrální věž popíchla báň nebeskou nocí nehezkou:   tou, jež se děje a vždycky na pondělí, vždy do závěje, kamkoliv spěje vize víkendu sluncí vsáklých do uncí – – – kočičího zlata. Točí […]

Vít Procházka Chata   Nad Špičkou anglického parku Ostrov u Malých Hydčic jas sobotního odpoledne stínil chatu v lesích.   Nikdy jsem se k chatě nevydrápal:   je vysoko, je nakloněna, zespodu vypadá chatrně.   (Kdybych chaty dosáhl, nezřítila by se se mnou?   A co by bylo dál? Zahučel […]

Vít Procházka V horažďovické   V horažďovické nádraží večer spěje cupitavou lží   o věčném opakování, o povědomosti minut před odjezdem, když mostem nad Otavou zachrastí lokálka vstříc Předměstí, drážnímu latté a repete mládí. Ten vlak ale nestihneš.   Ten vlak ale v Depu rozumných důvodů recyklovali na náplně do […]

Vít Procházka Poliklinika na Denisově nábřeží   Kdyby tady byla hora Tábor, Elijáš by vrtal kazy a Mojžíš vyřezával kamení z pat i s kůží, která nadále nebude bez jizev, jako do Země zaslíbené nepáchneme ujařmení.   Nikomu nekaž o zjeveních.   Nech si pro sebe tajemné, skryté, neorámovatelné, jako […]