
Poezie


KDO MĚ NAPLNÍ?
Můj život je jako jiskra mezi řeřavými uhlíky Hořím jak plamen svíčky, živený Tebou, Bože. Jako každý plamen jsem pouze ohnivým pláštěm tancujícím na řemínku knotu. Ach, tak omezeným a tak o vlastní velikosti přesvědčeným. Ale jako každý plášť mi chybí obsah, uvnitř plamenu oheň nedoutná, je udušen sám […]

Vánoční báseň
Snesl se večer, ticho dlí v lodi hlavní, šero se rozléhá kostelem vůkol. Nezvyklý rozměr dodá se noční kráse mlčících pastýřů, jež Boží úkol v plnosti poznali věrně. Poslední svíce dokola plápolá radostně svědčí, ač velké má břímě. Roků je více, budoucnost nás volá, vzpomínka ticha od zvonů v Římě bere […]

Kraj
otlučená věž připomínala mého jinošství víru Kraj mezi Sušicí a Pískem, Prácheňsko, je zakotven ve své nezakotvenosti: pro plzeňské jsme příliš dole, pro budějovické nahoře. Sladkost na pozdější skus: jako hnětynka s hořkou čokoládou. Mám Prácheňsko rád, ale načekal jsem se… marným čekáním na jiné. A jak se rozestupovaly […]

Balada o donu Kichotovi
Balada o donu Kichotovi Don Kichot putuje na své herce. Váš chichot častuje slovy herce: Slova, slova, slova dona Kichota jsou růžovými brýlemi života. Slova, slova, slova dona Kichota dí, že vítěziti nemá slepota. Řítí se na mlýny vidě obry. Léčí své tak splíny, svět je […]

Kalvárie
„Abys mohl milovat,“ říká Karol Wojtyla, „musíš dozrát pro bolest.“ Ach, kolik je k lásce cest, a proč každá přes Golgotu vede? Sebe bez zapření žádné není…? Pohlédnu na kříž a uvidím, jak… Siná v tváři Kristus popravený, v Jehož jménu nepodlehnem újmě. Na oltáři: „Jsi-li připravený, vezmi svůj kříž […]

SNY STARCŮ
Jak sní starci, jež mají vše za sebou? Kteří Konci hledějí vstříc? Zvoní zvonci jim čas. Už nemá co říct. Čemu jejich snění blízko podobou…? Povídej, Ó Stáří! Snad snům na sad skvoucí révou se pnoucí v maličké chviličce se mnou či s Tebou…? Povídej, Stáří! Či […]

Advent začíná. O první neděli adventní cestou ze mše v kostele Panny Marie Růžencové v Plzni na Slovanech
Advent začíná – do Radbuzy hvězda hvězd hřmí a hřmí tichá. Po nedělní mši doprovází mrazivé ptaní poutníka: „Na koho čeká v královské samotě noc crčící koncem?“ Advent začíná – za věčností čtyř neděl dočká se ráno.

Oči
Jako dva malé světy září tmou. Těkají sem a tam, oblohu nebeskou zrcadlí ve svém odrazu. Stojím. Propastnému srázu já vzdávám se napospas – Tomu, co v nich je, podlehnout mám. Obloha tichne zeptám se: „Kam?“ Tam, kam Bůh povede nás. Kresba: autor

Od Sušice. Básnické dojmy z putování prácheňským krajem
Vít Procházka Od Sušice Hořela cesta zaoblená plamenem ob penalty tmy. Vraceli jsme se napospas propastnému zůstavenému. Taktikou chyby v meze se nazouváme – „výdech a nádech“. Hořela cesta zachumlaná do hrudek panenství nachu. Fotografie: Vít Procházka