Dynastie Asadů je pryč. Brutální boj o nadvládu v Sýrii a na Blízkém východě pokračuje.
Osmého prosince si v prohlášení Bílého domu prezident Biden připsal zásluhy na Asadově pádu – v prohlášení, které připomínalo nešťastný projev prezidenta Bushe o „splněné misi“ v Iráku. V srpnu 2011 zastával Joe Biden funkci viceprezidenta a prezident Obama tehdy poprvé vyhlásil vládní politiku změny režimu v Sýrii. V západních médiích se informovalo o povstáních takzvaného „Arabského jara“ jako o příchodu nové mírové éry prosperity a demokracie.
O třináct let později se Sýrie, kdysi klidné útočiště pro více než milion vysídlených lidí prchajících před konfliktem v Iráku i jinde na Blízkém východě, proměnila v jednu z nejhorších člověkem způsobených katastrofických zón světa, která produkuje miliony zbídačených uprchlíků, z nichž mnozí našli útočiště v Evropě.
V uplynulých třinácti letech vedly Spojené státy a jejich spojenci – Evropská unie, Spojené království, Turecko, Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty – hybridní válku s cílem podkopat nebo svrhnout syrskou vládu a získat tak výhodu nad Ruskem a Íránem.
V tomto boji Spojené státy a jejich spojenci jednak vystavili obyvatele Sýrie zničujícímu režimu sankcí, jednak podporovali širokou škálu ozbrojených povstaleckých skupin, včetně džihádistických skupin, jako je Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Po celou dobu války HTS a další džihádisté pravidelně útočili na křesťany, alavity, drúzy a další náboženské menšiny v Sýrii.
Tato strategie syrský konflikt žalostně prodloužila a v jejím důsledku zemřely statisíce Syřanů.
Tato strategie nyní vyvrcholila zhroucením syrského režimu a bleskovým postupem HTS a jejích spojenců přes hlavní města západní Sýrie v posledních jedenácti dnech.
Nad svrženou Asadovou diktaturou není radno ronit slzy. Umožňovala sice větší společenskou svobodu než jakákoliv jiná arabská země se sunnitskou většinou, ale zároveň nemilosrdně potlačovala osoby podezřelé z politického disentu. Můžeme se radovat, že tisíce vězňů se nyní po letech, ba desetiletích strávených v Asadových žalářích, opět setkají se svými rodinami. Nesmíme zapomínat na hrůznou realitu těch, kteří tam zahynuli.
Zatímco však Asadova dynastie již neexistuje, v Damašku se ustavuje nová moc vedená muslimskými supremacisty. Její vůdce Abú Mohammed al-Džolání je Spojenými státy uznáván jako terorista, a to z dobrého důvodu. Jeho věrní džihádisté s náboženskou horlivostí zabíjejí, znásilňují, mučí, rabují a znesvěcují. Al-Džolání označil dobytí Damašku za „vítězství celého islámského národa“ – což uvítalo hnutí Taliban v Islámském emirátu Afghánistán.
Sýrie navíc zůstává nebezpečně rozdělená, plná ozbrojených milicí a obklopená soupeřícími vnějšími mocnostmi, z nichž každá má své vlastní zástupné ozbrojené síly.
Poté, co USA a jejich spojenci použili džihádisty jako nástroj k podkopání Asadova režimu, nesou nyní po vítězství džihádistů zvláštní odpovědnost za stav lidských práv v Sýrii.
CSI se znovu hlásí k solidaritě se syrskými křesťany a se všemi obyvateli Sýrie. Budeme se i nadále zasazovat o jejich ochranu a podporovat humanitární pomoc a rozvojové projekty v Sýrii, dokud to bude v našich silách.
John Eibner, mezinárodní prezident Křesťanské mezinárodní solidarity CSI
Christian Solidarity International (CSI) je křesťanská lidskoprávní organizace prosazující náboženskou svobodu a lidskou důstojnost.
Foto: CSI
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!