Důstojný otče, Vaše kněžské svěcení proběhlo zcela jedinečně, vůbec poprvé v bazilice na Starém Brně. Můžete pro Katolické noviny popsat proces svěcení augustiniánského kněze? Má Vaše řádové svěcení nějaká specifika?
Kněžské svěcení v řádu je velmi podobné tomu diecéznímu, jen jednotlivé přípravné kroky před svěcením samotným nezařizuje diecézní liturgický tým, ale řád a jeho členové. Svěcení probíhá vždy tak, jako normálně – za přítomnosti světícího biskupa a dalších kněží – jen v tomto případě byl větší počet kněží spolubratří z augustiniánského řádu než těch diecézních.
Náš řád nemá žádná zvláštní specifika. Je požadován stejný postup, jako v případě jiných řeholí – žádost není podávána biskupovi, jako v případě diecézních kandidátů, ale vlastnímu představenému, který nejprve v místní komunitě a poté spolu se svou radou zhodnotí způsobilost kandidáta a předá informaci augustiniánské kurii v Římě, kde po poradě informují biskupa a žádají o vysvěcení spolubratra.
Liturgie svěcení jako taková probíhá velmi podobně jako v případě diecézním, jen sliby jsou pozměněny tak, aby kandidát sliboval poslušnost nejen biskupovi, ale také svému pravoplatnému představenému. Litanie jsou prodlouženy a obohaceny o řádové světce a světice.
Proč jste se osobně rozhodl pro augustiniánskou řeholi?
Narodil jsem se v augustiniánské farnosti na Starém Brně, baziliku jsem navštěvoval už od malička a s augustiniány jsem byl v kontaktu prakticky nepřetržitě – u oltáře při mši svaté a jiných pobožnostech, ve farní katechezi, na výletech a různých zájezdech. Když jsem navštěvoval Biskupské gymnázium, zároveň jsem byl stále věrný své farnosti a seznamoval se stále blíže s bratry augustiniány, až jsem se ještě před maturitou rozhodl vstoupit do Opatství na Starém Brně a učinil jsem tak ihned po složení maturitní zkoušky. Poté jsem měl možnost augustiniánskou řeholi poznávat lépe a lépe v různých koutech Evropy a postupně se utvrzovat ve svém rozhodnutí pro život v této řeholní rodině.
Řád má v Čechách historicky mnoho působišť – Prahu, Brno, Domažlice, Svatou Dobrotivou, Bělou p. Bezdězem aj. Kde budete působit Vy? Je možné, že Vás řád vyšle do zahraničí?
Řád má sice historicky v Česku mnoho působišť, ale konventy, které fungují a jsou obydlené, jsou pouze dva: Klášter sv. Tomáše v Praze na Malé Straně a Opatství na Starém Brně. Další konventy využíváme na různé aktivity se skupinami z našich farností či z naší školy v Praze.
Já bych měl po další čtyřleté období působit v Praze na Malé Straně, kde jsem zapojen do pastorace česky mluvící komunity v naší farnosti, služby v augustiniánské fraternitě a do výuky na naší Škole sv. Augustina.
Zda mě představení pošlou do zahraničí, nezáleží na mě a není úplně vyloučeno, že se tak jednou třeba nestane, ale také to není velmi pravděpodobné. Z důvodu dlouhého období bývalého režimu českých augustiniánů není příliš mnoho – aktuálně jsem jediný augustinián Čech na světě – a proto předpokládám, že místo mého působení by mělo být právě zde v Česku, alespoň dokud nedokončíme obnovu našeho řádu v naší zemi.
Co očekáváte od působení v řádu? Jak vypadá kombinace řádového a farního života?
Řádový a farní život se dají skloubit, jde však o to, abychom vždy upřednostňovali naši řeholní komunitu před povinnostmi a prací. Aby mohla řeholní komunita fungovat, musí mezi sebou jednotliví bratři neustále komunikovat, vidět se každodenně a vzájemně si v aktivitách pomáhat. Je to tedy život, který není jen o samostatné práci a zápalu pro ni, ale o solidní komunitní spolupráci na rozvoji farnosti a jejího duchovního života.
Musíte žít povinně v komunitě, nebo byste mohl být vyslán do farnosti jako samostatný duchovní?
Jelikož nás ke společnému životu zavazuje již samotná řehole, není možné se od komunity odtrhnout a žít si vlastní samostatný život bez každodenního kontaktu se spolubratry. Bratr, aby mohl být bratrem, potřebuje rodinu, do které by patřil, jinak se stává nezávislým samotářem, který již nehledá naplnění ve společném životě, ale ve vlastní práci a individuální realizaci.
Probíhá proces blahořečení sluhy Božího P. Augustina Schuberta, augustiniánského kněze a vzdělavatele katolické tělovýchovné organizace Orel. Je to další řádový kandidát oltáře. Sledujete tento proces? Případně zajímá Vás tato osobnost?
P. Augustin Schubert spolu s P. Gregorem Johannem Mendlem, P. Cyrilem Nappem, P. Pavlem Křížkovským a P. Tomášem Šilingerem jsou zcela jistě těmi nejvýznamnějšími českými augustiniány. Všichni mě silně inspirovali a podporovali ve mně růst augustiniánské spirituality a zápal pro její zakořenění v našich farních a školních komunitách.
P. Augustin Schubert je osobnost, která mě oslovila ve své oddanosti zprávě o Kristu i v tak obtížném období, jako byla německá okupace našeho území. Byl to člověk nevídané duchovní úrovně a velikosti. Jeho blahořečení je stále v procesu a doufáme, že se vše brzy vyvine kupředu.
Jaké je současné složení české augustiniánské komunity? V Čechách působí mezi augustiniány také cizinci, kteří oslovují cizojazyčné věřící. Má řád u nás výrazně mezinárodní charakter co do složení pražské farnosti?
Právě teď je v naší české augustiniánské delegaci devět bratří – pět v Praze a čtyři v Brně. Celkově se skládáme z dvou Poláků, jednoho Slováka, jednoho Španěla, jednoho Američana, dvou Filipínců, jednoho Panamce a jednoho Čecha.
Každá komunita je poskládána tak, aby vyhovovala podmínkám věřících v jejím okolí. Proto v Praze jsou kněží právě z těch národností, kterým se věnují – Čech se věnuje komunitě české, Američan se věnuje anglicky mluvící komunitě, filipínské komunitě slouží Filipínec, o španělskou se stará Španěl a celému systému velí farář, který je z Polska. Takovýmto způsobem se perfektně zachovává harmonie jednotlivých kultur, které však zažívají i společné mše svaté a další aktivity, aby se nikdy nezapomnělo na augustiniánskou dynamiku komunitní pastorace.
Jaké je Vaše heslo do duchovní služby? Co je pro Vaši kněžskou dráhu specifické, jakou část augustiniánské spirituality zdůrazňujete?
Nemám žádné osobní heslo do své duchovní služby, ale princip, na základě kterého se hodlám pohybovat v pastorační činnosti, je jednoduchý: hlásat a zachovat pravdu o Ježíši Kristu. Augustiniánská spiritualita jako taková má svůj základ v jednom specifickém stanovisku: společné hledání pravdy. Je to něco, co bych chtěl zdůrazňovat a zachovávat ve všech aspektech své služby, abychom nakonec všichni mohli dospět k oné pravdě o Bohu, a když jsme ji našli, dále ji hledat.
Důstojný otče, děkujeme za Vaše slova pro čtenáře Katolických novin a přejeme Vám, ať s pomocí řádových světců a ve věrnosti řeholi s radostí působíte na obnově řádu a duchovního života v naší vlasti.
Zdravím čtenáře Katolických novin a přeji všem požehnané dny. P. Jakub Starý, O.S.A.
Foto: archiv P. J. Starého.
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
