Rozhovor s P. Matyášem Razímem, českým novoknězem z Kněžské fraternity sv. Petra

Vpravo P. Matyáš Razím FSSP při svém kněžském svěcení 20. 6. 2026. Vlevo P. Jakub Zentner FSSP.

Důstojný pane, kde a kdy jste přijal kněžské svěcení? Kdo byl Vaším světitelem? Můžete popsat svěcení podle tradičního obřadu, případně jaká jsou specifika svěcení ve Vaší fraternitě?

Kněžské svěcení jsem přijal v sobotu 20. června 2026 ve farním kostele sv. Petra a Pavla ve městečku Lindenberg im Allgäu na jihozápadě Bavorska na okraji Alp, poblíž našeho kněžského semináře ve Wigratzbadu. Světil mě (a mých 12 spolubratrů) Mons. Marc Aillet, diecézní biskup diecéze Bayonne ve Francii. Obřad svěcení je v tradiční formě spojen s celou řadou posvátných úkonů, které sugestivním způsobem vyjadřují svátostné tajemství, které se uskutečňuje. Proto také celá mše svatá trvá velice dlouho, i s ohledem na počet svěcenců, v našem případě téměř 4 hodiny. Žádná specifika pro naši fraternitu ale nejsou.

Proč jste se osobně rozhodl pro Kněžskou fraternitu sv. Petra? Jaká byla Vaše cesta ke  starobylé formě římského ritu?

Pro Kněžskou fraternitu sv. Petra (FSSP) jsem se rozhodl na základě mé lásky k tradiční latinské mši, touze po hlubším komunitním životě než jaký většinou dnes žijí diecézní kněží a také na základě dobrého dojmu, který na mě toto společenství udělalo, především co se týče apoštolské horlivosti.

Působiště fraternity se v Čechách rozrůstají. Kde budete působit Vy? Chystáte se na službu ve vícero místech, příp. v zahraničí?

Působím od nynějška jako farní vikář v jihočeském poutním místě Římov a také jako farní vikář excurrendo farnosti Železná Ruda. Kromě toho dojíždíme se spolubratry pravidelně i do Českých Budějovic, do Brněnské diecéze, do Bratislavy, případně nárazově vypomáháme i jinde a pořádáme mnoho volnočasových aktivit pro věřící z celého Česka ale i Slovenska.

Uvidíme, co má Boží prozřetelnost pro mne připraveno. Vyloučeno není ani nasazení ve vzdálenějším zahraničí, protože naše Fraternita je mezinárodní společenství. Prozatím to ale pár let bude vypadat přibližně takto, přičemž bychom samozřejmě rádi naši působnost v Česku i na Slovensku postupně rozšiřovali.

Působíte v farní správě. Jak vypadá kombinace řádového a farního života?

Nedá se říci, že by náš život byl podobný příliš životu řeholního řádu. Spíše připomíná běžný život na faře z dob, kdy ještě bylo běžné, že farář měl několik kaplanů. Rozdíl je zde nicméně v tom, že se u nás klade zvláštní důraz na bratrské přátelství a soužití. Modlíme se společně tři hodinky z posvátného officia (liturgie hodin v tradičním obřadu), máme jedno společné jídlo za den, jsme si navzájem oporou a pracujeme jako tým. Také občas se občas společně rekreujeme.

Důležitým rozměrem našeho života je i sounáležitost se spolubratry ze zahraničí. Několikrát do roka se konají setkání s německojazyčnými spolubratry a občas jsme navštěvováni bratry i ze vzdálenějších zemí. Naopak, když sami někam cestujeme do zahraničí, tak máme jistotu, že na mnoha místech nalezneme domácké bratrské zázemí a přijetí.

Musíte žít povinně v komunitě, nebo byste mohl být vyslán do farnosti jako samostatný duchovní?

Z pastoračních důvodů je občas potřeba, aby některý kněz působil samostatně, ale není to stav, který by byl dlouhodobě žádoucí. Jsme fraternita (společenství bratří), tudíž je komunitní život podstatnou součástí našeho charismatu.

Jaké je současné složení české komunity kněží FSSP? Máte i ženskou větev?

V současné době jsme v Česku v pastoraci tři, všichni sídlíme v Římově – představený komunity je P. Jakub Václav Zentner a druhým spolubratrem je P. Jan Vatter. Jeden kněz Fraternity – P. Josef Peňáz – nyní působí v Bavorsku, v poutním místě Bettbrunn u Ingolstadtu. Kromě toho máme ve formaci nyní 3 seminaristy, všechny ve Wigratzbadu v Bavorsku – našem evropském semináři (druhý náš seminář je v Nebrasce v USA). Ženskou větev doposud nemáme. Ani členy, kteří by byli laickými bratry. Každý, kdo k nám vstoupí, se musí nakonec stát knězem, pokud má zůstat.

Jaké je Vaše heslo do duchovní služby? Co byste vzkázal našim čtenářům?

Na mém obrázku na památku pro věřící ku příležitosti svěcení a primic jsem si zvolil verš z Izaiášova proroctví o trpícím Božím služebníku (Iz 53,7), který při doslovném překladu z vulgáty zní „Obětoval se, protože tomu sám chtěl.“ Tento verš vyjadřuje podstatu Kristovy oběti, totiž dobrovolné sebeobětování z lásky. A jako Kristův kněz si přeji, aby toto vystihovalo i celý můj život. Kněz je na prvním místě s Kristem a v Kristu dokonalá oběť Bohu. V tom je i jeden ze smyslů kněžského celibátu. Tím se novozákonní kněžství liší od kněžství starozákonního, které bylo především charakterizováno vnějším vykonáváním obřadů a vnějším přinášením oběti, navíc jen v podobě občasné služby. Kněz novozákonní je naproti tomu knězem 24/7 a je ontologicky sjednocen s Kristem – knězem a obětí – a je jeho pokračováním v čase a prostoru. Proto musí být identita oběti základem jeho života a podle toho i žít. Když na toto kněz zapomene, přestane mu jeho povolání včetně celibátu dávat smysl, stává se nesnesitelným břemenem a zdrojem frustrace a ocitá se ve velkém nebezpečí. Kněz musí neustále pamatovat na to, že byl obětován Bohu a že jediné jeho štěstí a naplnění je v Bohu, v láskyplném a důvěrném vztahu ke Kristu jako svému králi a staršímu bratru a bytí nástrojem jeho spásonosné lásky.

Čtenářům bych rád vzkázal, aby ve svém životě nedávali ničemu přednost před poznáváním a hledáním Krista a navazováním hlubšího vztahu lásky k němu. To je náš prvořadý úkol zde na zemi, od nějž se odvíjí jak vše ostatní v tomto životě, tak především náš věčný osud. Také bych rád připomněl, že Boha je třeba milovat i v jeho církvi, která je jeho nevěstou a mystickým tělem Krista, jehož jsme údy. Jako takovou je třeba milovat církev, ale ne jenom abstraktně, ale především konkrétně, skrze modlitbu, skutky lásky, shovívavost, trpělivost a připravenost nést kříže jeden druhého a také celé církve, která zde na zemi prochází ještě zkouškou a musí s Kristem trpět, aby s ním mohla být oslavena a navěky se radovat.

Za Katolické noviny Vám přejeme stálou Boží posilu na Vaší nové duchovní dráze.

Děkuji Vám za možnost rozhovoru a přeji všem čtenářům Boží sílu a požehnání.

Foto: ČaV a osobní archiv P. Razíma.

 

Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme

100 Kč 200 Kč 500 Kč