Ohlédnutí ministra Marka Výborného za setkáním s papežem Lvem XIV
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) se za Českou republiku zúčastnil inaugurační bohoslužby papeže Lva XIV. Nešlo o běžnou státnickou návštěvu, které se v rámci diplomacie a péče o dobré mezinárodní vztahy odehrávají. Papež si během krátké doby získal srdce obyčejných lidí, světových náboženských představitelů i státníků a politiků. Jak setkání se Svatým otcem probíhalo? O čem papež s českou delegací hovořil? Na jaká papežská setkání z minulosti Marek Výborný vzpomíná?
Co vám, pane ministře, ze setkání s papežem Lvem XIV. utkvělo v paměti?
Nejhlubším zážitkem této cesty pro mě bylo osobní setkání s papežem. Na inaugurační bohoslužbu se sjelo 153 národních delegací! Všichni jsme měli možnost se se Svatým otcem potkat a krátce pohovořit. Bylo to od papeže krásné, úctyhodné gesto, že více jak hodinu stál v bazilice sv. Petra, aby nám věnoval svůj čas. A to poté, co měl za sebou více jak dvouhodinovou inaugurační bohoslužbu.
Že nešlo o běžnou politickou návštěvu, dokládá i to, že Vás na setkání se Svatým otcem doprovázela dcera.
Máte pravdu, doprovázela mě nejstarší dcera Amálka. Papež byl velmi bezprostřední, milý, já jsem mu samozřejmě za naši republiku poblahopřál, pozval ho k nám a on hned reagoval a oči se mu rozzářily, protože si dobře pamatoval, že měl mít zrovna v Praze v kostele sv. Tomáše biřmování. Bylo vidět, že i když se teď kolem něj děje plno událostí a má mnoho povinností, udržuje si přehled. Říkal, že naši zemi dobře zná. Mnohokrát byl u augustiniánů, navštívil Prahu. Setkání nemohlo trvat déle, za námi stáli další státníci, králové, prezidenti, premiéři. Přesto šlo o milé a hluboké setkání, nic formálního, jak to někdy u běžných státních návštěv může být.
Kdo zná papeže Lva XIV. pouze z médií, hodnotí ho tak, že je to „sympaťák“, podle oblékání a obsahu řeči má cit pro tradice a zároveň má v sobě takovou tu Františkovu otevřenost. Jaký byl váš dojem?
I já jsem měl tento dojem. Bylo to možné vnímat například při inaugurační bohoslužbě. K té zmiňované otevřenosti navíc přidává i zkušenost diplomatickou. Dokládá to jeho osobní setkání se zástupci Spojených států amerických a Ukrajiny. Atmosféra při těchto jednáních dávala naději, že by mohl Vatikán také díky Lvu XIV. sehrát důležitou roli a napomoci ukončení ruské agrese na Ukrajině. Ostatně jméno Lev, které si vybral, jako by ho k této roli předurčovalo.
Před časem se v médiích objevily informace, že se tatínek současného papeže zúčastnil za druhé světové války vylodění v Normandii. I to je zkušenost, která se musela v rodině nějak projevit, určitě se o tom doma hovořilo.
Rozhodně ho rodina formovala a je také vidět, že má silné sociální cítění. Nedávno se v italských novinách objevil rozhovor s trenérem z jakéhosi fitness centra. Říkal, že jednomu návštěvníkovi dělal osobního trenéra. Ten návštěvník se mu představil jako Robert a nechtěl moc mluvit o tom, co dělá. No, a pak ho ten trenér jednoho dne viděl na známém balkóně jako papeže, jak mává lidem. Myslím, že tato historka o povaze Lva XIV. hodně vypovídá.
Pro vás to však nebylo první setkání s papežem. Zažil jste papežské návštěvy v České republice i v minulosti.
Máte pravdu. Když přiletěl papež Jan Pavel II. v roce 1990 do České republiky, bylo mi 14 let. Za Janem Pavlem II. jsem později jel i do Čenstochové na Setkání mládeže. To už jsem byl o něco starší a toto setkání mě jako mladíka silně formovalo. No a pak si živě pamatuji tu unikátní atmosféru na Svatém Kopečku v roce 1995. Na to se nedá zapomenout. To byla má studentská léta v olomouckém konviktu.
To by člověka ve čtrnácti nenapadlo, že se jednou pojede jako ministr vítat za Českou republiku s novým papežem…
Je to tak. A opravdu pro mě byla velká čest Lva XIV. za Českou republiku pozdravit. I když to vlastně vzniklo shodou okolností, protože pan prezident ani pan premiér z vážných důvodů letět nemohli. Dcera Amálka si mě pak dobírala, že bych měl panu prezidentovi za jeho plný diář poděkovat.
Když jste se se Svatým otcem zdravil, dovedl byste si představit, že byste stál na jeho místě? Co to musí být za tíhu, kterou jeden člověk nese na svých bedrech, ve svém svědomí.
To je úplně mimo moji představivost. Já si sice také nedovedl představit, že bych byl někdy ministrem, ale to se nedá vůbec srovnávat. Je to velká oběť. Přesně v duchu onoho biblického: „Buď vůle tvá.“.
Fotografie: Marek Výborný
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!