“Poutě za svobodné nejsou katolická seznamka, ale ovoce manželství i dětí nesou,” říká Tomáš Čáp.
V sobotu 3.10. proběhne již 26. pouť za svobodné. Tentokrát propojí Svatou Horu u Příbrami a karmelitánské poutní místo Maková hora u Smolotel. Jak organizátor poutí, Tomáš Čáp, vysvětluje, věk účastníků bývá okolo 30 – 45 let a i když nejde primárně o katolickou seznamovací akci, tak své plody v podobě manželství i dětí tato akce má. Redakce Katolických novin se Tomáše Čápa rozhodla zeptat a zjistit více. Pro přihlášení na pouť a další dotazy však můžete sami využít email: info@poutesvobodnych.cz.
Jak vůbec vznikla myšlenka poutí pro svobodné věřící a to dokonce přímo ty, co hledají své polovičky o něco déle?
Pohyboval jsem se mezi svobodnými věřícími a vnímal nejrůznější jejich příběhy. Často člověk nemůže pomoci lidsky, ale může se za věci modlit. Pán Bůh má větší možnosti. Když jsme s kamarádkou Janou pořádali první pouť, neměli jsme v plánu něco zakládat. Mile nás potěšil zájem lidí. Další rok na jaře jsme se rozhodli pouť zopakovat. Do Číhoště nám navzdory chladnému počasí přijelo 30 poutníků a tam někde přišlo rozhodnutí pokračovat. A tak se letos, už osmým rokem, vydáváme na pouť znova. Každý rok obvykle dvakrát až třikrát.
Vím, že jste z Moravy, podle čeho vybíráte konkrétní poutní trasy a místa?
Většinou to prostě tak nějak cítím, tzn. modlím se za to, někdy přijde podnět zvnějšku. Srdeční záležitostí je výběr menších, snad i trochu pozapomenutých míst. Aby i na těchto místech zaznívala chvála Boží.
Jakou mají poutě za svobodné strukturu? Když je jejich hlavním úmyslem modlitba za nalezení manžela/manželky, rodinný život, probíhá v rámci společného času i nějaké seznamování?
Součástí poutě je samozřejmě modlitba, typicky pět desátků růžence, někdy křížová cesta, litanie – podle okolností. Pokud je to rozumně možné, snažíme se, aby vrcholem pouti byla mše svatá za poutníky a jejich úmysly. Tímto moc děkuji všem kněžím, kteří nám takto sloužili. Součástí je také zpěv, protože jak se říká – kdo zpívá, dvakrát se modlí. Při cestě je prostor pro povídání a přirozené poznávání nových lidí, ale rozhodně na poutích nejsou seznamovací aktivity a tak podobně. Smyslem poutí je modlitba a jestli si někdo vymění s druhým kontakt nebo ne, to není to hlavní. Konec konců přijít může každý, kdo se chce za svobodné modlit s námi. Já osobně se snažím vždy také druhým říct něco z historie poutního místa a obvykle po mši svaté jdeme někam posedět. Čili nejen modlitba, ale i tato lidská stránka je pro nás důležitá. Chceme, aby se tu každý cítil dobře.
Jsou tyto poutě určené pouze pro katolické křesťany, anebo jste otevření i křesťanům z jiných církví?
Pouť je vždy vedena v katolickém duchu, účastníci by si tím tedy měli být komfortní.
A co délka trasy? Kolik kilometrů obvykle chodíte? Musí jít účastníci celou trasu, když mají třeba menší fyzičku?
Obvyklá délka trasy je tak 14–16 km, někdy méně, jindy více. Hodně záleží na okolnostech. Většinou jdeme trasu všichni, ale lidé se samozřejmě mohou připojit i postupně, nebo jen na část cesty. Jen by se pak mohlo stát i to, že někdo zůstane chvíli čekat sám někde „v divočině“ :).
Víte o úmyslech, které byly už z Vašich poutí vyslyšené?
Já se popravdě o tyto – hodně osobní – věci cíleně nezajímám. Nevedu si žádné statistiky, a ani nechci. Občas se ke mně ale něco dostane. V minulosti s námi šly několikrát páry snoubenců, kteří to brali jako děkovnou pouť. Jednou přijel muž, k němuž s jeho manželkou stále nepřicházelo miminko, a po roce mi psal, že prosby byly vyslyšeny. Nedávno mi poslala jedna kamarádka své svatební oznámení. Měli jsme dokonce i případ, kdy se dva lidé poznali přímo na pouti. Dnes jsou manželé a mají už i miminko. Je to vždy velká radost, ale nechávám na Pánu Bohu, jak a kdy si modlitby použije.
Nakonec mě napadají ještě dvě otázky. Ta první je, co byste vzkázal lidem, kteří na svého manžela/manželku čekají už dlouho, možná prošli mnoho křesťanských seznamek, akcí a stále nic?
Chtěl bych je povzbudit, že skutečně platí, že ten, kdo prosí, dostává. Pán Bůh je nesmírně dobrý. Někdy to trvá déle, ale troufám si říci, že většina lidí, které jsem na cestách potkal a o nichž vím, dříve či později od Pána Boha dostala, zač prosila. Jsou to pak krásné příběhy.
A ta druhá. Co byste vzkázal lidem, kteří si nejsou jistí, zda na pouť za svobodné vyrazit?
No, snad jen, že pokud mají čas, tak ať prostě přijedou :).
Foto: archiv Tomáše Čápa
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
