V sobotu 17. února tomu je 180 let, co se narodila svatá Bernadeta Soubirousová, příjemkyně zjevení Panny Marie v Lurdech. Připomeňme si aspoň útržky z jejího životaběhu.
Obec Lurdy, kde Bernadeta přišla léta Páně 1844 na svět, se rozkládá v departementu Vysoké Pyreneje a byla tehdy malá a zapadlá. Bernadeta se narodila jako první z devíti dětí mlynáře, který postupem času přišel o živnost, upadl do chudoby a musel nádeničit. Zvláště poté, co byl falešně obviněn z krádeže, čímž utrpěla jeho pověst, se mu nedařilo zaopatřit rodinu. Bernadeta proto pracovala jako číšnice v hostinci a ve 13 letech šla do služby ke své někdejší kojné: u ní mimo jiné pásla ovce a starala se o děti; práci jí naneštěstí ztěžovalo astma, jímž trpěla od 11 let, kdy prodělala choleru. Do školy nechodila.
V roce 1858 se vrátila k rodičům do Lurd a připravovala se na první svaté přijímání. Jednoho dne – bylo to 11. února – se vypravila se sestrou a přítelkyní do lesa na dříví. Došly až k místu u řeky Gávy zvanému Massabielle čili Stará skála. Ostatní děvčata přebrodila řeku, takže Bernadeta osaměla. Náhle ucítila závan větru a podívala se k jeskyni ve skále, kde spatřila velmi krásnou ženu obklopenou světlem a oděnou v bílém rouše s modrou šerpou; v sepjatých rukou držela růženec, u bosých nohou ležely žluté růže.
To bylo první z osmnácti zjevení, která během pěti měsíců děvče zakusilo, vždy v blízkosti jeskyně či v ní. Během jednoho z nich se žena Bernadetě představila: „Jsem Neposkvrněné početí.“ Bernadeta zprvu to jméno nechápala – vždyť nedostala základní vzdělání, natož teologické, ba neuměla ani číst a psát. Farář však porozuměl, že se takto mohla představit pouze Maria. Během zjevení 25. února Bernadeta v jeskyni vyryla žlábek, z nějž vyprýštila voda; v ní se později omyl slepec a prohlédl, uzdravených přibývalo. Při posledním zjevení děvče na jeskyni hledělo z opačného břehu Gávy, protože v té době už bylo okolí Massabielle policejně uzavřeno: onoho dne stejně jako při první vizi Maria mlčela.
Uzavření místa nařídil prefekt města Tarbes, poněvadž se na něm srocovaly davy. Bernadetu nechal lékařsky vyšetřit, a ačkoli ji lékaři shledali psychicky zdravou, prefekt nakázal zbořit provizorní oltář u jeskyně a odstranit růžence, svíce a květiny, jež tam lidé položili. Sluj s pramenem byla zpřístupněna až na zásah císaře Napoleona III., jehož manželka si dala doručit lahvičku se zázračnou vodou.
Jelikož zjevení přišlo v časech, kdy se Francie zmítala mezi dědictvím revoluce a katolickou tradicí, tisk byl lurdskými událostmi rozpolcen. Bernadeta musela snést pomlouvačnou kampaň, kdy byla prohlašována za hysterickou a vychloubačnou. Tarbeský biskup Laurence se ke zprávám z Lurd postavil obezřetně, neboť na jihu Francie se nacházela řada míst, o nichž domorodci věřili, že se tam zjevila Matka Boží – součástí těchto nepotvrzených zkazek dokonce bývali malí pasáčci. Biskup tedy pověřil komisi zkoumáním případu a ta pak vyslýchala malou vizionářku, svědky i uzdravené osoby. Po čtyřech letech šetření komise uznala zjevení za pravá: zdůvodnila to mimo jiné shodou obsahu zjevení s učením církve a také sedmi potvrzenými uzdraveními.
V Massabielle i vůkol něj započal biskupstvím organizovaný stavební ruch: dělníci vybetonovali základ sluje, vymýtili divoce rostoucí zeleň, zbudovali přístupové cesty atd. Joseph Fabisch po konzultacích s Bernadetou zhotovil mramorovou sochu Marie, aby byla umístěna ve skále; u příležitosti jejího odhalení 4. dubna 1864 bylo z farního kostela vypraveno první oficiální procesí, jejž se zúčastnilo deset tisíc poutníků. Plánovala se stavba novogotické baziliky a blížila se železnice – Lurdy čekal vzrůst úplně nové čtvrti.
Bernadeta mezitím žila u svých rodičů tak jako dříve, jenže trápil ji rostoucí nápor zvědavců i ubožáků toužících po radě a uzdravení. Důsledně odmítala dary a sama sobě nepřikládala žádnou zvláštní váhu. Aby mohla žít v ústraní, vstoupila roku 1866 do kláštera Nevers-sur-Loire, jejž obývaly členky Kongregace sester milosrdenství a křesťanské výuky.
Tam ošetřovala nemocné a nebyly jí prokazovány žádné mimořádné ohledy; o tom, co viděla a slyšela v jeskyni u Lurd, směla vyprávět jen jednou. Bernadeta byla v klášteře oblíbená, ale soužilo ji čtení knih a učení se dlouhým modlitbám nazpaměť; chyběl jí domov a do toho se vrátily bolesti a churavění, mimo jiné tuberkulóza. Zemřela ve věku 35 let a sestry ji pohřbily v klášterním kostele, kde její netlející tělo leží podnes. Za svatou ji prohlásil papež Pius XI. roku 1933.
Taková zjevení, jako byla ta lurdská, označujeme pojmem „soukromá“: i když jsou uznána církevní autoritou, nepatří k pokladu víry. Co to znamená? „Jejich úlohou není ‚vylepšovat‘ nebo ‚doplňovat‘ Kristovo definitivní zjevení, nýbrž napomáhat k tomu, aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo.“ Tolik Katechismus.
Když Bernadeta sděluje, že Paní sebe samu pojmenovala „Neposkvrněné početí“, je článek víry o početí Panny Marie bez poskvrny dědičného hříchu už čtyři roky v platnosti. Nicméně na katolíky musel jako živá voda zapůsobit fakt, že slova papežova byla zanedlouho v podstatě zopakována ústy o tolik vznešenějšími. Francouzští katolíci tehdy vzpruhu potřebovali, zvláště během nadcházejícího kulturního boje premiéra Gambetty proti církvi. Vězme, že také nám dává Bůh vše potřebné, abychom plně žili z Kristova zjevení v naší historické době.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!