Začátkem prosince jsme si připomněli svatou Barboru, patronku horníků a dělostřelců. Kladenští horníci v ten čas pozvedli starobylý prapor se svou ochránkyní. Požehnal jim ho staroboleslavský kanovník a kladenský vikář Jaroslav Kučera.
Na svatou Barboru zažil hornický skanzen Mayrau, stojící na místě bývalého stejnojmenného uhelného dolu, zdařilou slavnost. Klub přátel hornických tradic Kladno zde, na Majrovce, uspořádal setkání ke cti patronky horníků, svaté Barbory. Hlavním bodem programu bylo požehnání hornického spolkového praporu z roku 1851. Historii praporu zajímavě přiblížila Mgr. Gabriela Havlůjová, koordinátorka činnosti spolků při Magistrátu Statutárního města Kladna. Na jedné straně praporu je zobrazena sv. Barbora a na druhé horník stojící v úctě před vchodem do šachty. Výjev z havířské každodennosti. Před sfáráním se horník pokřižoval a poprosil o ochranu sv. Barboru. Prapor požehnal J. M. Jaroslav Kučera, kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a kladenský vikář. Slavnost profesionálně zorganizovali pánové z hornického spolku v čele s Ing. Pavlem Mužíkem.
Horníci odpradávna ctili svou patronku a k někdejší úctě se vracejí. Ve svých stejnokrojích, kytlích, až do roku 1948 putovali na Svatou Horu u Příbrami a účastnili se náboženských poutí na dalších posvátných místech naší vlasti. Během Orelského dne roku 1936 v Kladně hrála hornická dechová kapela při orelském průvodu městem. Pozorný čtenář si pamatuje náš nedávný příspěvek o patronu myslivců, sv. Eustachovi. Naše mučednice je obdobně jako on jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků vzývaných v čase velké nouze. Skrze sv. Barboru si připomínáme podobně živou spolkovou tradici, tentokrát hornickou. Vedle horníků drží světice ochrannou dlaň také nad dělostřelci.
Během stylové slavnosti, při které každý Kladeňák smekne a v úctě postojí, se někdejší majrovská kantýna zaplnila bývalými horníky a jejich příznivci. Hostům se dostalo vlídného přijetí od pánů v kytlích s jejich stavovským odznakem, překříženými kladívky. Účastníci si vyslechli zajímavá slova zástupců pořádajícího spolku a vnímali originální atmosféru prostoru. Zde člověk pocítí naplno kladenskou identitu, příslušnost ke slavnému městu uhlí a oceli. Hornický spolek na Majrovce svítí jako kahanec v šachtě a tuto identitu udržuje a rozvíjí. Uvnitř prapory, obrazy a sochy s hornickou tematikou, zvenku působivá historická stavba s těžební věží. Originální atmosféru dokreslila hornická hymna, píseň ke svaté Barboře a další hornické skladby v podání profesionální zpěvačky Lenky Harigelové, kterou na přenosné varhany doprovodil Pavel Marek, kladenský varhaník při chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
K horníkům patří specifická kultura a tradice. Komunisté sice v hornické identitě programově potlačovali každý náboženský prvek, patronku horníků však nikdy nevymazali. Neměli po ruce nic vznešeného, historicky zažitého, čím by světici nahradili.
Pamětníci vzpomínají na vtipné situace, které zapříčinili sami komunističtí funkcionáři, kteří čas od času zavítali mezi horníky, do dolů a šachet. Bývalý štajgr z dolu Schoeller, pan Jiří Skála, vzpomínal, jak někdy koncem 70. let 20. století soudruzi v kravatách sfárali za kladenskými horníky dolů do šachty. Když se v podzemí setkali s horníky dobývajícími uhlí, pozdravili je komunistickým pozdravem Čest práci. Horníci v šachtě bez váhání odpověděli sborovým a hromovým Zdař Bůh! Šlo o humorné momenty, vypovídající o dané době.
Na hornických učilištích bývaly nápisy: na hornický pozdrav Zdař Bůh! se odpovídá Zdař Bůh! nebo Dobrý den. I soudruhům bylo trapné tento starý stavovský pozdrav nahrazovat nebo potlačovat. Jak je možné, že tento pozdrav, explicitně obsahující Boží jméno, za komunismu přežil a byl respektován nebo alespoň trpěn? Jistou roli zde hrál respekt k historické tradici i strach komunistů z toho, že by si mohli horníky pohněvat. Přímočaří chlapi z dolů by se mohli nahlas ozvat, odcizit se režimu, a o to komunisté nestáli. Přijít o horníky by znamenalo ztratit jeden ze základních pilířů dělnického hnutí, které si komunisté přivlastňovali. Každý neklid byl nežádoucí. Snad i díky svéráznosti havířů, kteří se těšili společenskému uznání, přežíval pozdrav Zdař Bůh! v tomto prostředí i za bolševika. Horníci si pozdrav zkrátka nedali vzít.
Pozdrav Zdař Bůh! se vžil jako pozdravení ryze hornické. Kdysi byl však užíván také jako obecné staročeské křesťanské pozdravení, kterým se oslovenému přál zdar v jeho konání. Jako spolkový pozdrav ho užívali a užívají členové katolické tělovýchovné jednoty Orel. Proto, kamarádi, ať jste horníci nebo si na chléb vyděláváte jinak, hrdě zachovávejte a používejte starý český poctivý pozdrav Zdař Bůh! A věřme, že nám Pán Bůh dobré dílo zdaří. Na přímluvu svaté Barbory, patronky horníků a dělostřelců!
___________________________________________________________________________________
Starobylá hornická píseň k sv. Panně Barboře
- Barboro, panenko svatá,
pro Kristovo jméno sťatá,
slyš nás hříšné volající,
za patronku vzývající!
- Tebe ctíme, velebíme,
tak, jak můžeme a víme,
ač my toho nejsme hodni,
učiň, bychom byli hodni.
- Ty jsi nad hvězdy jasnější
a nad růžičky krásnější,
nad lilium čistotnější,
ó Panenko nejsvětější.
- Zde na zemi máš svou chválu,
ale v nebi věčnou slávu,
sám tě Kristus korunoval,
do nebe k sobě povolal.
- Když mluvil slovy svatýma,
pojď Panno, pojď nevěsto má,
chci se nad tím slitovati,
kdo tebe bude vzývati.
- Přebýváš v věčné radosti,
potěš nás v naší žalosti,
ti všichni, kdo tě milují,
vždy sluhové Tvoji slují.
- Pro Tvou bolest a tvé muky,
podej nám k ochraně ruky,
nedopusť náhle umříti,
bez pokání s světa sjíti.
- Když budem mít umírati,
rač při nás přítomná státi,
tak, jak jsi při mnohých stála,
ďáblům škoditi nedala.
- Upros nebeského chleba,
neb ho tehdáž bude třeba,
chléb ten jest nejdražší Tělo,
jež pro nás na kříži pnělo.
- Odvrať všecky zlé příhody,
ať přijdem na věčné hody,
při té poslední hodině,
ó vyslyš nás, Hospodine!
- Svatá Barboro, panenský
Tvůj plášť dobře chrání všecky,
Ty nás v hodinu smrtelnou
opatř Svátostí velebnou.
Zdroj: ABC Svatých
______________________________________________________________________
Hornická hymna
- Hornický stav budiž velebený,
hornický stav, to je naše slast,
byť postrádal třeba světlo denní,
činí vše jen pro svou drahou vlast.
Refrén: /: Ano, synům všech dolů i všech bání
vlídně ruku k přátelství dej!:/
/: Jen zdaru měj, jen zdaru měj,
jen zdaru měj hornický stav!:/
- Neslyšíte zvonku jasné znění,
neslyšíte, klapačka nás zve?
Nuže, bratři, k dolu bez prodlení,
ať Zdař Bůh! zaznívá tam i zde.
Ref.: Ano, synům …
- A když práce naše dokonána
a dobyt je přebohatý kov,
odměna nám za to budiž dána,
věnec slávy ověnčí náš rov.
Ref.: Ano, synům…
Zdroj: Spolek Prokop Příbram
Foto: Lucie Horníková (Člověk a víra), Jiří Skála a redakce.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!