Scházíme se u příležitosti Tříkrálové sbírky pořádané Katolickou charitou.
Obdivujeme štědrost našich občanů: Čechů, Moravanů i Slezanů.
Už dávno jsme se stali štědrými podporovateli nejrůznějších projektů po světě. V zahraničí jsme bráni jako významní partneři.
Uvedu-li namátkou jen několik příkladů, nelze nezmínit charitní pomoc v řadě zemí světa, organizaci léčící stále existující, i když léčitelnou, biblickou nemoc Likvidaci lepry, a řadu projektů podporujících vzdělání dětí jako Adopce na dálku či Mary’s Meals.
Kolik nemocnic ve světě vděčně myslí na dárce z ČR, protože svými dary pokrývají náklady na léčení jejich pacientů?
To je jeden pohled, skutečný, naplněný nadějí a láskou k bližním.
Avšak existuje i druhý pohled, ten, který nastavuje naší společnosti zrcadlo a nutí ke zpytování svědomí.
Ukazuje meze naší společnosti. Mnoho lidí je sice úspěšných ekonomicky, ale ne vždy tomu odpovídá vnitřní spokojenost. Nejednou nám chybí bohatost vztahů, spokojená a harmonická rodina, vnitřní klid a pokoj.
Zapomínáme na to, že skutečná seberealizace člověka vyžaduje udělat ze svého života dar pro druhé, pro ty nejbližší: pro svoji rodinu, manželku, manžela, děti, kolegy v zaměstnání, pro druhé kolem sebe.
Nenesou na nejrůznějších tragédiích, kterých jsme svědky, svůj podíl i všudepřítomný konzumerismu a rozleptávání rodiny, což nechává srdce člověka v prázdnotě? A prázdné srdce snadno a bez boje obsadí ďábel, lhář a rozsévač nenávisti a smrti.
Jak je možné, že se po světě vede takové množství krvavých válek?
Jak je možné, že tolik lidí se v nitru sžírá zlobou a nenávistí?
Zlo není abstraktní. Dělá si nároky na naše nitro.
Proto je nutné se mu postavit.
„Tělo, svět, ďábla přemáhám“, se modlíme.
Každý člověk je zván k překonání pokušení.
Zlo je tak pohodlné a slouží si líbivou reklamou!
Linie nejdůležitějšího bojového pole je srdce člověka; naše nitro.
Každý jednotlivý člověk se buď naučí bojovat za dobro nebo snadno a nepozorovaně podlehne zlu, které se vplíží do jeho života.
Děkuji Vám za to, co děláte pro posílení dobra v člověku, co podnikáte pro rozvoj dobra v dětech a mladých lidech.
Děkuji Vám za to, že se držíte Božích přikázání a nepodléháte trendům, které vedou k destrukci.
Jistě s většinou z vás mohu konstatovat, že je skoro nemožné pochopit, proč se tak snadno dopouštíme nového násilí na dětech. Jak může někdo považovat za správné upírat jim právo na to znát svou vlastní matku a svého biologického otce?
Potřebujeme znát příběh svého života, své předky. Můžeme si bez kořenů vůbec porozumět?
V Amoris Laetitia papež František napsal tolik krásného a důležitého o růstu vzájemné lásky mezi otcem a matkou, o výchově dětí. Stojí za to číst jeho autentická slova.
Dovolte mi, abych připomněl dva vzkazy, které do společnosti vyslali v červenci minulého roku (2023) katoličtí biskupové:
„Máme za to, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která bývá stručně nazývána Istanbulská úmluva je dokumentem, který není pro země jako Česká republika potřebný ani přínosný. Naopak. Degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil a programově relativizuje hodnoty evropské kultury a jejich předávání dalším generacím. Vnímáme, že slouží plíživému pronikání ideologie genderu, kterou papež František opakovaně nazývá „jednou z nejnebezpečnějších ideologických kolonizací“ (František: Maďarsko 28. dubna 2023, projev k občanských autoritám), do společnosti.“
Děkuji Vám, kteří jste stejného názoru. A prosím, nenechme se snadno obalamutit jejími zastánci. Ještě jedna poznámka: Je až zarážející, jak se její text podobá knize Bedřicha Engelse: Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu.
Druhý vzkaz:
„S obavami též sledujeme snahy legalizovat vztah osob stejného pohlaví jako „manželství“ a děkujeme zákonodárcům, kteří takovou úpravu odmítají. Manželství je založeno na věrném spojení muže a ženy, které je otevřeno přijetí dětí, a jako takové se těší podpoře státu. Harmonická rodina tvořená otcem a matkou je nejlepším prostředím pro výchovu dětí.
Souzníme s papežem Františkem, že oslabování rodiny, která je založena na nerozlučném spojení muže a ženy, a její právní dekonstrukce společnosti neprospívá a překáží lidem v jejich rozvoji. Neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie, a to ani vzdálené, mezi homosexuálními svazky a Božím záměrem s manželstvím a rodinou (srov. František: Amoris Laetitia 52-53, 251).“
Přibližně před sto lety napsal všem známý autor G. K. Chesterton dvě útlé knížky: Pověra rozvodu a Heretikové. V nich předvídal dobu, kdy bude povinnost křesťanů a lidí skutečně racionálních pozvednout hlas na obranu reality: že listí je v létě zelené, že dvě a dvě jsou čtyři a že muž je muž a žena je žena.
Dámy a pánové.
O Vánocích slýcháme mnoho o rodině a její důležitosti.
Jistě i z vlastního životního příběhu víme, jak je kvalitní, harmonická rodina důležitá.
Podpořme ji!
Děkuji za pozornost a přeji všem krásný den a požehnaný nový rok.
Mons. Jan Balík
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!