Nedávno jsem pro tento server napsal článek o právu na obhajobu. Rád bych pokračoval v myšlence svého prvého článku, tedy že bez respektu a schopnosti komunikace nemůže existovat demokracie.
Někteří z nás mohli v minulém týdnu číst, že jeden biskup se potkal s osobou, která byla zvolena mnoha miliony voličů a to opakovaně, ale dnes je některými vnímána dosti kontroverzně. K tomuto setkání došlo na půdě církve a mnoha lidí se dotklo, že se nejen tito lidé setkali veřejně, ale ještě na půdě církve a dokonce tam byli další osoby, které mají postoje a minulost, jež se mnohým nelíbí.
Pokud má demokracie být demokracií, je nutné, aby jednotlivé voličské proudy dokázaly o své pravdě přesvědčit jiné proudy, nebo sami akceptovaly alespoň část pravdy jiných proudů. Ideální výsledek těchto setkání je nalezení alespoň základní shody, protože jen tak se všem lidem bude žít dobře, kdy zde bude smír mezi jednotlivými sociálními vrstvami.
Je jistě legitimní úvaha, že pokud vyhraji volby dostatečně kvalifikovaně, přestanu mít ohled na ty, kteří se mé vlády účastnit nebudou. Takovouto cestu ale snad žádný demokrat nemůže akceptovat, již jen proto, že bez sociálního smíru, tedy ohledu na druhé, nelze budovat všeobecné dobro.
Mám za to, že z podstaty demokracie je nutné, aby se „dobro“ setkávalo i se „zlem“, tedy názory, které považujeme ze lepší, aby byly opakovaně předkládány nositelům myšlenek, které jsou v protikladu s těmito myšlenkami.
Nechci tvrdit, že každý představitel církve má jen dobré myšlenky, ale věřím, že by to tak většinou mělo být z podstaty evangelia, v které věříme. Pokud se podívám na obsah mnoha článků liberálních medií zjistím, že Andrej Babiš a Karel Havlíček jsou představiteli hnutí, které je populistické, až demagogické. Tomio Okamura má ještě horší nálepky. Přesto tato hnutí mají velkou pravděpodobnost, že vyhrají příští parlamentní volby a budou výrazně ovlivňovat život tohoto národa.
Z pohledu liberálů to bude konec naší demokracie. Vzpomeňme na velké demonstrace Chvilek pro demokracii, kdy nyní bude hnutí s Okamurou mnohem méně kontrolovatelné. Získáme maďarsko – slovenskou pozici, kdy Orbán s Ficem budou s Babišem ve V4 dobrými přáteli. Jak to bude s podporou Ukrajiny, je zřejmé.
Protože však ctím volbu milionů voličů a i zvolené představitele, pak jediná možnost, jak A. Babiše, K. Havlíčka a T. Okamuru posunout od populismu ke kýžené představě demokracie liberálních zastánců – je trpělivé vysvětlování příčin a důsledků. Toto vysvětlování však nebude akceptováno ve sněmovním ryku, ale spíše v neformálním prostředí, u večeře, křtu knihy, možná právě v sále kardinála Berana, kdy jeho život může být dobrou záminkou, tedy oslím můstkem, jak začít debatu o hodnotách, které liberálové tolik prosazují.
Je otázka, co by se stalo, kdyby ČBK na své jednání pozvala pana A. Babiše a T. Okamuru. Pila s nimi víno a jedla s nimi chléb, jak Pán Ježíš činil s celníky a hříšníky. Troufám si tvrdit, že každý kdo by v mediích vystupoval rozhořčeně proti takovéto schůzce, by se musel ukázal jako nedemokratický neliberální představil své názorové skupiny. To, zda-li by tak konal proto, že nectí demokracii a je mu jedno, že se názory nepotkávají, protože sám je založením osoba, která prosazuje jen své vidění světa, a nebo proto, že chce demontovat demokracii a její pluralismus se sociálním cítěním, je otázkou pro historiky. Pro náš národ je důležité, aby každý nositel dobra jednal s tím, kdo má moc, protože moc, která není konfrontována s láskou a soucitem, se stává tyranií, jak můžeme např. vidět nyní v Rusku.
Pokud jsem tedy napsal, že by se biskupové a představitelé církve neměli setkávat s A. Babišem, K. Havlíčkem či T. Okamurou na přátelské číši vína či dokonce veřejně např. na večeři, jako přátelé, jde o omyl. Opak je pravdou. Každé veřejné setkání je lepší, než zákulisní dohoda, o které nic nevíme. Veřejné setkání totiž implikuje otázku, proč jsem se jako představitel názoru setkal s někým, kdo zastává hodnoty pokory, lásky, ohledu a oběti, které nemusí být právě politikovi sobě vlastní.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!