Napíšu to na rovinu, Istanbulskou úmluvu (dále Iú) beru jako jeden z manifestů nového společenského řádu, který výrazně odporuje mému (křesťanskému, katolickému) vidění světa, lidské osoby a jejího bytí ve vztazích. V konečném důsledku tato úmluva byla a je v kontrapozici se skutečným lidstvím, důstojností a posledním cílem člověka. Hlavním viníkem krachu ratifikačních snah v naší zemi však podle mého názoru nejsou ani konzervativní zpátečníci, bigotní katolíci, homofobové nebo skomírající struktury dávno přežitého patriarchátu, mohu-li použít slovník, který se na nás nyní odevšud sype. Hlavním viníkem jsou sami tvůrci této úmluvy, kteří stvořili ideologicky zabarvený dokument vycházející z radikálního feminismu a marxismu, zavádějící do společnosti výraznou redefinici rodiny a přinášející nový sociální řád poplatný progresivnímu vidění světa, který není a nemůže být novým všelékem společnosti. Tento dokument jen velmi chabě zabalili do dobrých úmyslů, aby mu snáze otevřeli cestu do státních struktur všech cílových zemí.
Avšak ani velké množství poslů nového kulturního a společenského řádu nedokázalo nakonec zcela přesvědčit naší společnost, ani politickou reprezentaci aby dosáhli poslušného přijetí této úmluvy, to mluví samo za sebe. Tlak byl ovšem obrovský, na finálním projednávání v senátu byl osobně přítomen prezident naší země a stejně tak zástupci zemí jako Nizozemsko, Lucembursko, Německo, tedy těch kde už dávno nastalo to opravdové 21. století a ten vysněný ráj na zemi.
Pro naši společnost a stát je to dobrá zpráva, totiž že jsme se nenechali a jen tak snadno nenecháme zastrašit lacinými diskuzními argumenty a falešnými dilematy o posouvání naší země geograficky, společensky a kulturně tzv. „na východ“, nebo o tom, že odmítáním Iú podporujeme násilí na ženách a patriarchální struktury zla. Ve skutečnosti zvítězil rozum nad nejednoznačnou, záměrně mlhavou a falešnou agendou, která umožňovala vysoce progresivní výklady o tom jak má společnost, rodina a stát vypadat a čím by se měli všichni řídit, zahrnující implementaci těchto myšlenek do vzdělávacích systémů země, aby se mohlo systematicky vstupovat do myšlení mladých lidí.
Istanbulská úmluva je z větší části v rozporu s křesťanskou antropologií, křesťanskou vizí rodiny, důstojnosti člověka, vztahů samotných a bytí lidské osoby v nich. Proto by měla být každým křesťanem rázně odmítnuta. Ne příliš dobře maskovaným cílem Iú není ve skutečnosti ochrana žen a boj proti násilí, ale redefinice rodiny a nastolení nového sociálního řádu, popírajícího přirozený řád stvoření. Jejím odmítnutím se nestavíme na stranu zla, jak se nám snaží namluvit noví falešní proroci, ale stavíme se na stranu pravdy, pravdy o člověku, která se vyjasňuje pouze ve světle našeho Pána Ježíše Krista, který řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda a Život“ (Jan 14,6).
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!