Jak žít ve světě, který je čím dále více agresivní? Jak si zachovat víru ve společnosti, která stále méně věří něčemu – institucím, tradicím, zákonům a dalším pravidlům, a stále více věří někomu – celebritám, influencerům a bláznům všech kategorií, kteří jsou zejména díky sociálním sítím tím úspěšnější, čím nesmyslnější věci hlásají.
Jednou z cest je neustále si připomínat roli hodnotového rámce a snažit se nepodléhat skepsi. Nabízím svůj pohled laika, který není praktikujícím věřícím, ale pro kterého je křesťanství a víra něco, co má v úctě a co má svou nezastupitelnou roli ve společnosti a ve státě.
Nepraktikuji, neboť mě k tomu nikdy rodiče nevedli a dosud jsem neprožil moment, kdy bych věřit začal. Možná se tak nestane nikdy, možná zítra, nevím. Zcela jistě však vím to, že Desatero není jen dogmatický kánon jednoho světového náboženství, ale morální kodex, který má universální každodenní platnost, a mohou a mají se podle něj řídit úplně všichni. Je to morální základ, na kterém vyrostla celá západní civilizace, která v současnosti tak těžce zápasí ve stále sílící konkurenci asijských autoritářských mocí, pod tlakem barbarského islámského fundamentalismu a s všudypřítomným fenoménem sociálních sítí, které úspěšně rozleptávají veřejnou diskusi v mnoha evropských zemích.
Lidé, kteří se snaží Desaterem řídit, se zároveň snaží neubližovat druhým. Stále platí ono biblické, kantovské a havlíčkovské „co sám nerad, nečiň jinému.“ Být křesťanem pro mě znamená především milovat bližního svého, ve všech jeho podobách a proměnách. Ale zároveň to pro mě znamená schopnost a vůli postavit se zlu, když je to potřeba. Schopnost zvolat dost, když vidím, že nečinnost a ignorace hrozby povede k větším škodám než protiakce. Protože klasik české politiky měl pravdu (jednu z mála) – tahle země je naše a my určujeme pravidla, jaká v ní budou, příchozí se mají přizpůsobit. A pomáhat druhým je nesmírně velká cnost, ale pomáhající musí nejdříve zachránit a chránit sebe, aby vůbec mohl pomáhat, jinak se utopí a nepomůže nikomu.
A to je právě ten další vklad, který mohou lidé s vírou věnovat lidem bez víry. Když věřím v bližní své a chci jim pomáhat, pak vím, že nemohu jen nastavovat druhou tvář, ale musím aktivně chránit naše západní pravidla, tradice a instituce. Protože lidé víry ví, že bez těchto hodnot jsme ztraceni a že stojí za to pro ně pomyslně krvácet. Lidé víry vědí, že stojí za to věřit, nejen v Boha, ale i v bližní, ve svou obec, ve svůj kraj, ve svůj národ i svou zem. A vědí, jak nesmírně důležité je snažit se být upřímný sám k sobě i k druhým, vědí, jak osvobozující je nehrát hry na schovávanou a bez snahy ranit druhého hrát s otevřeným hledím a být konzistentní, cválat za svou vlajkou dál a dál.
Proto si držme svou víru a buďme sebevědomí. Hlavu vzhůru, to je základní předpoklad obratu věcí veřejných tím správným směrem.
Foto: AI
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!