Kolínská pamětní deska.
Roku 1421 husité obsadili město Kolín a všichni měšťané přestoupili na jejich víru. Jen šest kněží ve městě – byli to světští kněží a místní dominikáni – skončilo raději na hranici, než by zradilo církev. Kolínským děkanem byl tehdy Hynek z Ronova, člověk velmi zběhlý ve vědách světských i duchovních. Tohoto kněze husité, „aby jeho smrt učinili slavnější, upálili zabedněného v sudu, kolem hranice pak poskakovala tlupa vojáků,“ dodává Balbín. Stalo se to 22. dubna 1421.
Na umučeného děkana upomíná v Kolíně dosud prastará deska, vytesaná brzy po jeho smrti. Představuje ho jednoduše, v kněžském rouchu. Bývala zazděna v domě blízko kouřimské brány, u níž byl prý Hynek upálen. Po zboření domu se dlouho povalovala na zemi, až se jí teprve ujal místní děkan, jenž ji dal zazdít do farní budovy.
Lípy ve Zlaté Koruně.
Dějiny vypravují, že slavný klášter ve Zlaté Koruně se stal dvakrát obětí husitských útoků. Poprvé, 11. května 1420, napadlo klášter asi 150 poddaných, zapálilo celu kněze Lazara u fortny a vyplenilo klášter. Přitom byli upáleni dva kněží: Jan Kink a bývalý kustos, rovněž jménem Jan. Ostatní řeholníci se zachránili útěkem do Rakous.
Když dne 27. října 1425 se podruhé blížili husité ke klášteru, prosili mniši Českobudějovické o účinnou pomoc. Klášter se však pomoci nedočkal a padl druhého dne husitům do rukou. Opat s většinou bratří zase šťastně uprchli, jen asi sedm starých nemocných řeholníků, kteří v klášteře zůstali, přišlo o život. Staré podání známé již roku 1533 vypravuje, že tito muži na sklonku života byli přivlečeni pod mohutné lípy na klášterním dvoře a tam oběšeni „na potupu řádu a katolického náboženství.“ Na lípách prý od té doby rostou zvláštní listy ve tvaru mnišských kapucí. Roku 1609 dal opat Valentin upevnit na zeď u jedné lípy pamětní desku, dosud uchovanou s nápisem:
„Zastav se, poutníče zbožný, vzhlédni na lípu, která se zelená, na věky nevyhyne. Obdivuj listy ve tvaru kápě, které strom na paměť mučedníků každoročně zde rodí. Takové – nechtěje jistě – tys činil zázraky, Žižko, když mnichy posvěcené popraviti jsi tu dal.“
Ačkoliv byl zlatokorunský klášter zrušen za Josefa II. a naprosto zpustl, umučení mniši žijí dále v živé paměti jihočeského lidu a památné klášterní lípy budí dodnes pozornost návštěvníků.
IV. Proč trpěli čeští katolíci?
O příčině smrti českých katolíků a řádění husitů píše stručně a výstižně Ondřej z Brodu, bývalý Husův přítel. Ondřej zaznamenal, že husité „zuřili po celých Čechách a Moravě, zabíjejíce muže dobré a šlechetné a sice především proto, že nechtěli přestoupil k jejich pověrám.“
Nejčastěji bývali vražděni katolíci pro eucharistickou úctu. Stávali se mučedníky eucharistie. Hus ještě žil, když roku 1414 jeho následovníci zavedli v Praze podávání z kalicha. Církev od obyčeje podávat pod obojí upustila ve 12. století. Často se totiž stávalo, že Svátost krve Páně byla rozlita a zneuctěna, nebo docházelo k rozpakům, když se osoby různých stavů ostýchaly přijímat z téhož kalicha. Husité tento zvyk zase obnovili, pokročili však ještě dále a prohlásili ústy mistra Jakoubka ze Stříbra přijímání pod obojí za nutnou podmínku spásy. Proto když v dubnu 1414 začali husité podávat sv. přijímání pod obojí, byli původci této novoty stiženi klatbou a tato praxe byla zakázána. Církev tak jednala v obavě, že víra v Nejsvětější svátost je ohrožena. A nemýlila se. Brzy nato byla hlásána nauka remanenční, podle kterého vedle přítomnosti Kristovy zůstává ve svátosti také podstata chleba a vína. Nakonec po několika letech začali táborité šířit názor, že ve svátosti je pouze chléb a víno, Kristus v ní však není přítomen, jen svou milostí působí na duši přijímajících. Časem se pro husitskou stranu stal kalich viditelným znamením, kterým se odlišovala od katolické církve, s níž se rozešla i v jiných článcích víry.
Přijímání z kalicha se tedy rovnalo zřeknutí se katolické víry. Toho si byli dobře vědomi husité i katolíci. Nejeden křesťan věrný Římu za ryzí nauku o Nejsvětější svátosti oltářní obětoval svůj život. Pro tuto nauku a spojení s Kristem a jeho náměstkem na zemi trpěl v Berouně rytíř Koblih. Za pravé katolické učení zahynuli i katolíci, umučení při obléhání Plzně. Již jsme zmínili, jak se husité marně pokoušeli převést zajaté plzeňské katolíky k husitství. Tenkrát použili návodný donucovací nástroj. Jelikož prý katolická církev nechce povolit povinné a obecné podávání z kalicha, odepřeli věznitelé svým zajatcům nápoje. Tuto přesvědčovací metodu použili během velikonočních svátků. Jak vypráví Hilarius Litoměřický, „na Boží hod velikonoční, nasytivše některé z vězňů hojnými potravinami, odepřeli jim nápoje, říkajíce, že jedna způsoba sv. přijímání nestačí bez kalicha k výživě duše lidské.“ Katolíci hned vycítili, oč se jedná: za kapku vody měli prodat svou víru. Ani jeden z nich však nepovolil, ačkoliv byli stravováni nesnesitelnou žízní. Nakonec všichni čestně zemřeli, aniž by zradili katolickou víru, ve které byli pokřtěni.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!