Katolické noviny již dříve informovaly o Lidové slavnosti konané 19. dubna 2026 na Velehradě na památku Mons. Jana Šrámka, zakladatele katolické tělovýchovné organizace Orel a Československé strany lidové. V souvislosti s touto významnou postavou našich dějin jsme dnes položili několik otázek Ing. Stanislavu Juránkovi, který jako starosta Orla působí ve funkci, kterou kdysi zastával právě Mons. Šrámek.
Bratře starosto, co pro Vás osobně dnes znamená odkaz Mons. Jana Šrámka – a v čem je podle Vás tato postava českých dějin aktuální i pro dnešní společnost?
Odkaz Mons. Jana Šrámka mě oslovuje a vyzývá den co den. Předběhl dobu, krok za krokem zakládal spolky na pomoc lidem. Pro dělníky, pro ženy, pro vzdělávání ve víře i v hospodaření. Dlouho se nedařilo. Hledal, zkoušel a vytrval. Co mělo základy na písku, se sesypalo. Na skále postavil Orla. Cihličku po cihličce. Mě oslovuje jeho vytrvalost i to, jak dokázal nadchnout lidi.
Orel je často spojován s tradicí. Jak ji dnes dokáže přenášet na mladou generaci, aby zůstala živá a srozumitelná?
Orelskou tradicí je stavět na skále, proto Orel přežil nacismus a komunismus, a žije. Základními kameny jsou víra v Boha a věrnost k vlasti. Způsob je v hledání. Staráme se o tělo, ducha i duši, tedy o celého člověka. Jako poutníci jdeme k cíli, který často jen tušíme, ale jdeme, vzájemně si pomáháme, nikdo není sám. Začínáme u sebe, potom v rodině, s přáteli, v obci, ve městě, v regionu. Taková tradice je výhoda.
Lidová slavnost na Velehradě má spojit rodiny, víru i komunitu. Co by si z ní měl člověk ideálně odnést domů?
Lidová slavnost na Velehradě je o setkání, o dávání i příjímání. Jdeme ke hrobu bratra Šrámka. Zemřel, když jsem se já narodil. Pokračujeme mší v bazilice Cyrila a Metoděje, která nás směruje k dobrému a vede ke zmrtvýchvstání. Dále se podělíme o kulturní a sportovní zážitky. Budeme si hrát a budeme hledat, jak pomáhat. Budeme společně jíst. Zveme všechny. Bez výjimky. Přijďte, budeme rozdávat radost. Bude lepší atmosféra než na fotbalovém stadionu. Vyhrává každý!
V čem vidíte největší sílu Orla dnes – a kde jsou naopak výzvy, které je potřeba zvládnout?
Síla Orla je v pravdivém překonávání překážek. Nevíš? Informujeme tě. Nemůžeš? Pomůžeme ti. Jsi smutný? Poneseme bolest s tebou. Je ti do tance? Budeme tančit s tebou. Neděláme rozdíly. Vytváříme rodinu od nejmenších dětí přes mládež a dospělé až k seniorům na vozíčku. Radujeme se, ale nestrkáme hlavu do písku. Jsme ve válce? Je třeba se na ni připravit. Překážky zdoláváme, neobcházíme je.
Kdybyste měl jednou větou pozvat lidi na tuto slavnost, co byste jim řekl?
Zveme všechny. Bez výjimky. Přijďte, budeme rozdávat radost. Bude lepší atmosféra než na fotbalovém stadionu. Vyhrává každý!
Když se řekne Orel dnes, co by Vás potěšilo, aby si lidé přestali myslet, a co by naopak měli konečně vidět?
Snažíme se, abychom byli vidět a mrzí mne, když lidé neví, že Kubiš a Gabčík byli orlové. Těší mě, kdykoliv vidím průvod s orelským praporem nebo prapory, těším se na blahořečení kněží-orlů Jana Buly a Václava Drboly.
Mezi lidmi se občas objeví různé „zaručené“ představy o tom, jak Orel funguje. Co byste k nim řekl na rovinu?
Orel funguje od jednoty. Několik jednot v určitém regionu se společnými zájmy tvoří župu a všechny župy pokrývají území České republiky. Nové jednoty, které vznikají, zakládá vždy několik rodin se společnými zájmy. Župy organizují větší akce v regionu a ústředí pořádá celostátní akce jako je pouť na Svatý Hostýn, orelská florbalová liga, orelská běžecká liga, fotbalový Pohár kardinála Berana, přehlídka orelských divadel a podobně.
Co Vás v poslední době v Orlu opravdu překvapilo – ať už mile, nebo trochu „po našem, lidsky“?
Překvapený bývám pravidelně při návštěvách akcí v jednotách. Vymyslí si pohádkový les pro děti a já se nemohu od pohádky odtrhnout a ujede mi vlak. Přijedu na konec kraje, abych je povzbudil a oni mne nechají odběhat poločas přátelského zápasu v kopané v jejich dresu nebo nachystají zajímavou procházku lesem a já zabloudím.
Jak byste vysvětlil smysl Orla někomu, kdo ho vůbec nezná?
SMYSL ORLA je dvojí. Těm, kteří se starají přehnaně o vlastní tělo, ukázat, že člověk má i duševní a duchovní rozměr. A naopak těm, co povznášejí svého ducha, připomenout, že člověk je sjednocením duše a těla. Ministrant by se neměl poznat podle toho, že neumí chytit balón.
Co dnes lidi do Orla nejvíc přitahuje – a co je naopak potřeba posunout dál?
Na celostátní úrovni mne překvapil rychlý nárůst počtu Orelské stráže s praporečníky. Teď se důstojně zapojujeme do státních i církevních oslav. Mám radost z nezištné pomoci jednotám, které mají větší těžkosti než unesou. A nejde jen o povodně a havárie. Vždy mě také dojímá cvičení dětí a úplně mě dorazilo, když se letos hned dvě jednoty, jedna z Čech a druhá z Moravy, staly mistryněmi světa v aerobiku.
Má Orel ambici být víc vidět i mimo svůj přirozený okruh lidí? Který konkrétní moment nebo zážitek podle Vás nejlépe ukazuje, proč má smysl být součástí Orla?
Chystá se blahořečení dvou orlů mučedníků a na setkání se řada dětí ptala, jestli opravdu jezdili na kole a jak daleko, jestli Václav Drbola jezdil na lyžích a jestli Jan Bula přespával ve stanu. Docela malý kluk na to řekl: ,,To je přece jasný! Vždyť to jsou orli!“ Moc mě to potěšilo.
Foto: Orel ČR
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
